Režie:
Nia DaCostaKamera:
John GuleserianHudba:
Robert Aiki Aubrey LoweHrají:
Yahya Abdul-Mateen II, Teyonah Parris, Nathan Stewart-Jarrett, Colman Domingo, Kyle Kaminsky, Tony Todd, Vanessa Williams, Miriam Moss (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Jeho jméno znají všichni, ale vyslovit si ho netroufne nikdo. Kultovní hrdina všech strašidelných historek, jehož poznávacím znakem je zlověstný hák natřený medem a roj včel. Stačí ho pětkrát vyvolat před zrcadlem a on se objeví - tentokrát v galerii moderního umění. Mladý výtvarník Anthony má pocit, že jeho kariéra stagnuje a on potřebuje nový impuls, aby mohl pokračovat v tvorbě. Jednoho dne mu kamarád povypráví tragický příběh o tom, jak se zrodil muž s hákem a proč začal vraždit. Anthony je tou legendou zcela fascinován a začne pátrat po dalších okolnostech. Jeho obrazy najednou získávají temný nádech a postupně se na nich začíná objevovat jediná tvář... (Forum Film CZ)
(více)Videa (4)
Recenze (244)
Mladý umelec sa vydáva nájsť inšpiráciu do známeho ghetta v Chicagu. Tu stretáva muža, ktorý mu povie historku o chlapovi prezývanom Candyman. - Nič svetoborné, ale som prekvapený z toho, že tu BLM osveta nebola až taká agresívna, ako tomu bolo u niektorých ďalších hororov posledných rokov. Velmi sa mi páčil aj soundtrack. Dejovo to už tak dobré nie je, ale mytológia je celkom slušne rozvinutá, čo bolo u viacerých hororov, ktoré som v poslednej dobe videl, najväčším nedostatkom, takže v tomto tvorcov chválim a je to za celkom silné tri hviezdy. Tony Todd mal ale dostať ovela viac priestoru. ()
Solidní recyklace mýtu původního "Candymana" pro současnou dobu, která ale nejen v porovnání s fenomenálním a v rámci žánru silně atypickým originálem vyznívá apelativně a doslovně. Klasika nechávala pozvolna nahlodávat základy reality a racionality, dramaturgicky pracovala s pohledem zvenčí, který současně problematizovala, a promyšleným způsobem tematizovala, rozvíjela i analyzovala fenomén městských legend, až se sama stala jednou z nich. Nový "Candyman" se naopak spoléhá na současné schéma kombinace efektních brutalit a okázalého chytračení. Scénář podnětným způsobem vyzdvihuje motiv jmen a jejich významu pro vyprávění i identitu a ikonografii komunity. Samotné vyprávění pak staví kolem bolesti a traumata Afroameričanů coby jednotlivců i komunity. Díky tomu silně rezonuje s tématy, která pro ně byla dlouhodobě žitou zkušeností a zbytku světa je znovu zpřítomnily protesty a hlavně debaty po zabití Breonny Taylor a George Floyda. Tím se sice film zbavuje obecnějšího přesahu, ale činí to za cenu výmluvné aktuální emancipace. Candyman coby postava se tak stává amalgámem jmen, tváří, křivd a bolesti. Pohled zevnitř mu sice neumožňuje se rozlétnout jako originálu, ale na druhou stranu mu to dává sílu výmluvnosti. ()
Bee Lives Matter! Na tři dekády starý kult, který se taky nebál být sociálním komentářem, to ztrácí v hodně věcech. V urbanismu si libující kamera sice vtipně změnila polohu z letícího na ležícího pozorovatele a dokáže zaujmout estetičností vizuálu, nicméně na atmosféru prostoru a času, Glassovu hudbu a především sílu mýtu Roseova filmu to dosáhnout neumí. V čem jej ale rozhodně trumfne, je tlak prstů na tepu doby a explicitním obžalováváním všeho od gentrifikace až po „bílé, kteří milují, co černí dělají, ale je nemají rádi.“ To „racial justice“ kyvadlo se už snad blíží k největší výchylce. A pak, nevím jestli dříve, nebo později, ale vím to s jistotou, kvůli velikosti svého vychýlení zase nezastaví v rovnovážné poloze. A tento Candyman možná bude na stejném seznamu jako nyní Fullerův White Dog a animovaný Dumbo.. ()
Snažil sem se jít do filmu nezaujatě, popravdě sem se i přes hodnocení tady trochu těšil, protože zahraniční recenze byly přeci jen mnohem lepší. Bohužel. Jsou dobré béčkové kultovní horory (Dětská hra, Pátek 13, Halloween, dejme tomu Noční můra) a potom jsou nepochopitelně přeceňované sračky, mezi které patří právě Candyman. Z původní trilogie jsem viděl jenom jedničku a bůh věř, že jsem chtěl vidět všechny díly, ale už první jsem neskutečně vytlemil a znechuceně poslal do píči už před lety. V remaku se nic nemění. Otravné postavy, hnusný prostředí, dementní dialogy a občas nějaký kuchání. Tahle negerská sága je zajímavá asi jako nedělní program na ČT2. Stejně jako původní verze tupé, nudné a neskutečně iritující. možná bych dal 1*, kdyby aspoň režisérka (režisérka, co taky čekat tvl) ukázala vraždy na dívčích toaletách. Kdybys Costo aspoň pořádně na kameru rozpárala ty čtyři otravné influencerky, tvl tu 1* bych vykouzlil. Jděte s těmahle woodoo píčovinama do prdele, kreténi. Floyd live fuck off. ()
SPOILER: co původně bylo postavené na standardním pohádkovém motivu trestu za transgresi a porušení morálního tabu, se v remaku přerozuje prvně ve zvládací mechanismus, jímž se perzekvovaná komunita distancuje od traumatu z vlastní perzekuce, a pak v nástroj ochrany a pomsty. Tak trochu kdyby Luke Cage měl aférku s Babadookem. No nevím. Téma fajn, ale dostaví se až skoro na závěr, po hodině, kdy si člověk říká, že on ten první Candyman je vlastně pořád sám o sobě dost aktuální a remake toho zas tolik nového nepřináší. Ale tak aspoň se můžou místní hovádka zas jednou pohoršovat nad tím, že série o jednom rasově motivovaném lynči je nAJedNOu nějaká politická, to je vždycky prča. ()
Galerie (34)
Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)
Zajímavosti (5)
- Kvůli pandemii koronaviru musela být premiéra filmu přesunuta. (SONY_)
- Tony Todd si roli Candymana zahrál i v dřívějších filmech o Candymanovi (Candyman – 1992, Candyman 2: Sbohem masu – 1995, Candyman 3: Den smrti – 1999). Roli si zopakovala také Vanessa Estelle Williams. Tu si můžeme pamatovat jako postavu Anne-Marie McCoy, obyvatelku Cabrini-Green, jejíž dítě vzal v původním snímku Candyman. (SONY_)
- Jedná se o pokračování filmu Candyman z roku 1992. Původní pokračování Candyman 2: Sbohem masu (1995) a Candyman 3: Den smrti (1999) tento snímek ignoruje. (R&Bstar)
Reklama