Půlnoční kovboj

Když se vracím ke starým filmovým hitům, v nejednom případě musím konstatovat, že ten film buď zestárl, nebo jsem zestárl já a už ho vnímám úplně jinak, takže musím nevyhnutelně jít s nějakou tou hvězdičkou dolů. Nostalgie dokáže průměrné dílko vybarvit těmi nejzářivějšími barvami. Tady ale můžu s klidným svědomím prohlásit, že jde o nadčasový film s mimořádnou emoční působivostí. Příběh dvou životních outsiderů, snílků, ztroskotanců a mužů žijících na periferii velkoměsta a prosperity, je vylíčený bez laciného sentimentu a přitom s maximálním efektem. Výborně obsazené, výborně zahrané a jako perlička na dortu ozdobené výborným hudebním motivem. Písničku Everybody is talking at me si vybavím kdykoliv mám chuť se naladit na tu správnou vlnu romantiky a nostalgie. Půlnoční kovboj je film o netypickém a nepravděpodobném přátelství dvou mužů, které svedla dohromady nouze. Konec 60. a 70. léta patřily k americké kinematografii k éře hledačství, vzpoury proti zavedeným postupům a hodnotám a sociálně kritickému postoji k establishmentu. Dustin Hoffman je pro většinu filmových diváků navždycky spojený s postavou Rainmana, ale já si na prvním místě vybavím jeho nešťastného podvodníčka z tohohle snímku. Celkový dojem: 95 %. (08.09.2011)

Z tejto snímky mám dosť rozporuplné pocity. Príbeh mladíka, ktorý sa rozhodne splniť si svoj "americký sen" a stať sa gigolom, pričom doplatí na svoju naivnosť by sa dnes dal označiť za kultový, no podľa mňa pôsobivosť tejto snímky od vzniku značne vyprchala. Ako opis doby, v ktorej sa odohráva, ide určite o pozoruhodné dielo - nechýbajú sex, drogy, voľnosť, ale i pocity smútku a potreba priateľstva - čím mi snímka najviac pripomínala Formanove Vlasy, ktoré vo vzájomnej konfrontácii so Schelsingerovým filmom u mňa jasne víťazia. Herecké výkony ústrednej dvojice sú vynikajúce, obidvaja sú svojím spôsobom outsidermi doby, v ktorej sa ocitli, samotármi snívajúcimi svoje sny, ktoré ich aspoň na okamih vytŕhajú zo šedej reality, Dustin Hoffman predvádza ďalší z nespočetnej rady svojich bezchybných hereckých kreácií, no a Jon Voight v absolútnych začiatkoch svojej kariéry bol v tejto úlohe pre mňa rozhodne veľmi príjemným prekvapením. Snímka je skôr svojským obrazom 60. rokov než drámou s hlbokým príbehom, k čomu napomáha aj typovo veľmi dobre zvolená hudba. Vo svojej dobe sa jednalo o pomerne kontroverzný počin, čoho dôkazom je i fakt, že snímka získala v amerických kinách najprísnejší rating X, no v dnešnej dobe, ako som sa už zmienil, rozhodne nebude pôsobiť tak otvorene. Kebyže film zhliadnem v dobe jeho vzniku, asi by som ho hodnotil maximom, z dnešného pohľadu sa jedná o zaujímavý film, ktorý ma však nedokázal dostatočne osloviť. (22.12.2007)

Tak ja nevim no, asi jsem cekal drobet vic. Problem je asi v pribehu, protoze se tady nic moc nedeje a je to takovy to klasicky drama o netradicnim pratelstvi. Tentokrat tu mame kovboje - zacinajiciho gigola a zlodeje - vaguse. Film nijak netlaci na pilu, zameruje se na osudy kovboje a nekdy po tretine filmu se skamaradi s vagusem, zacnou si pomahat, film zacne bejt dojemnej a pomalu se dostanem do smutnyho finale. Akorat obcas tu jsou atmosfericky prostrihy na nejakou kovbojovo minulost s zenskou, ktery jsou sice natoceny pusobive, ale v podstate uplne zbytecny. Ale tohle je ten typ filmu, kde jde stejne nejvic o herce, ktery v tomhle pripade celej film tahnou. Voight tu je desne mladej, v podstate jeho prvni hlavni role, takze je to trochu nezvyk a navic se obcas tak nak divne kreni, ale hral hodne dobre. Nicmene vic za pozornost stoji vagus Dustina Hoffmana, kterej tu je taky pekne mladej, vlasne jeho prvni film po Absolventovy a nemocnyho, spinavyho podvodnika zahral naprosto giganticky dokonale, hned bych mu flaknul oskara. Celkove, prave diky hercum a vlasne i rezii, protoze Schlesinger to ma pevne v rukou, to da lepsi 4*. (09.09.2008)

Filmy o lúzeroch, outsideroch a tých, čo sú v prdeli a na dne, mám veľmi rád, pretože pri ich sledovaní zabúdam na sračky všedných dní a pomáhajú mi prežiť v tomto svetskom bordeli. Hned' sa mi bude i ľahšie chodiť do práce a znášať prítomnosť odporných držiek svojich mamonárskych kolegov a im podobných zmrdov! (15.03.2013)

Po opětovném zhlédnutí definitivně přidávám do top 10. Těžko tenhle film popsat, je to drama s trochou artu, sociální kritiky a v centru všeho je zvláštní, ale neskutečně dojemné přátelství naivního a nezkaženého kovboje Joa a zatrpklého, strádajícího Ratsa. Sázka na kontrast obou charakterů se velmi vyplatila a chemie mezi oběma herci je neuvěřitelná. Voightovy ublížené, raněné pohledy a Hoffmanova bolest a zkroušenost se prostě nedají zapomenout. V neskutečně hutné a nepříjemné atmosféře beznaděje si jsou jeden druhému oporou. Nejdřív Ratso chrání Joea před jeho vlastní naivitou a nezkušeností, vaří mu, pere mu, než se karta obrátí a Joe svádí nerovný boj s Ratsovou rychle postupující nemocí. I přes to, že obě postavy (tedy hlavně ta Hoffmanova) nejsou moc líbivé - gigolo a slizký zlodějíček - film je postupně obnaží a zlidští tak, že si pro ně divák doslova kouše nehty. Psychedelická část ve Warholovském bytě hodně utkvívá a ve scénách, kdy Ratso nemůže vyjít schody a znepokojený Joe mu pomáhá upravit se na "párty" nebo když se mu Ratso svěřuje, že nemůže chodit, se mi svíral žaludek. Konec je emočně naprosto zdrcující. To, že jsem se z toho úplně nevzpamatovala ani za dva dny, nakonec rozhodlo, že film poputuje do topky. Za mě jsou Joe a Ratso nejlepší Voightova a Hoffmanova role v životě. A nezapomeňme zmínit přesnou hudbu Barryho + Everybody's talking Harryho Nielsena a harmonikové theme. (11.07.2017)