Nobody Will Laugh
Režie:
Hynek BočanKamera:
Jan NěmečekHudba:
Wiliam BukovýHrají:
Jan Kačer, Štěpánka Řeháková, Josef Chvalina, Hana Kreihanslová, Jaromír Spal, Zdeněk Hodr, Libuše Havelková, Bohumil Vávra, Radoslav Brzobohatý (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Lhát se nemá! Zvlášť když se to neumí... Odborný asistent Akademie výtvarných umění Karel Klíma vede bezstarostný život. Má úspěch v práci i u své mladičké milenky Kláry, která se právě nastěhovala do jeho podkrovního bytu. Jednoho dne mu však přijde dopis od jakéhosi pana Zátureckého, který urguje odborný posudek své studie o Mikoláši Alšovi. Klíma nemůže rukopis najít, a tak Zátureckého odbude vyhýbavým dopisem. Netuší, jak moc si tím zavařil. Záturecký jej začne systematicky vyhledávat na fakultě i doma. Za každou cenu po Klímovi požaduje slíbený posudek, který má prý pro něj životní význam. Klíma se napřed dotěrnému chlapíkovi vyhýbá. Po čase jeho rukopis najde, ale zjistí, že jde o grafomanský výplod bez jakékoli hodnoty. Každý pokus zbavit se dotěrného autora je však neúspěšný. To, co bylo na začátku drobnou lží, teď pomalu začíná ovlivňovat veškerý Klímův život… Tragikomický snímek vznikl podle povídky Milana Kundery, uveřejněné ve sbírce "Směšné lásky". Film s typicky kunderovskou zápletkou o zcela banální události a o jejích nečekaně velkých důsledcích se stal celovečerním debutem scenáristy a režiséra Hynka Bočana. (Česká televize)
(více)Recenze (114)
Neznaje knižní předlohy, patrně bych se v tomto filmu příliš nevyznal a některé motivy by mi jistě připadaly jen těžko uchopitelné; například důvod, pro který vlastně hlavní hrdina odmítá napsat posudek, jenž je v knize dokonale rozepsán, se ve filmu poměrně ztrácí a nedovoluje tedy vyniknout ani závěrečné scéně "o pravdě". Některý z uživatelů se zde zmiňoval o tom, že se mu film zdá být Kunderově povídce blízko formálně, nikoli však emocionálně, s čímž já tedy rozhodně nemohu souhlasit. Kundera tuto povídku napsal velice povědomým, dalo by se říci až civilním stylem, a na rozdíl od svých románů se zde "nezdržuje" (už jen vzhledem k omezenému rozsahu povídky) prokládáním civilní roviny příběhu rovinou esejistickou či rádoby filosofickou (viz Nesmrtelnost), vůbec by se chtělo říct, že celý povídkový soubor Směšných lásek je čtenáři velmi přístupný, naproti tomu Bočanův film se divákovi formálně vzdaluje: nahodilostí střihu, agresivní prací se světlem a stínem, přesvětlováním, a tak dále. Panu Bočanovi se podařilo dosáhnout jednoho z obecných rysů Kunderových děl: pocitu společenské vyvrženosti, absurdity a osudového motivu náhody, který nicméně může uspět jedině na stránkách knihy, ve filmu působí "kunderovsky" vystavěný příběh jen jako nesourodě poslepovaná slátanina. -- Pokud ovšem tvrdím, že se film z formálního hlediska ani zbla nepodobá knižní předloze, neznamená to, že bych chtěl obhajovat jejich podobnost emocionální. Ta je znovu značně rozdílná. Filmu totiž v porovnání s knihou chybí jedna z podstatných hybných sil povídky: komičnost. Film je po celou dobu schovaný za jakýmsi tragikomicky absurdním hávem, naprosto však postrádá ironii a nadhled hlavního hrdiny a směšný temperament pana Zátureckého, vlivem čehož působí velmi černobíle a jednotlivé postavy neprokresleně. Tvůrci se sice snaží o zapojení komičnosti do příběhu co to jen jde; proto ta hudba, proto vkomponování pravidelně se opakujících sekvencí "cesty do bytu"; nicméně tato komičnost chybí v samotné dřeni příběhu, chybí v hlavní i vedlejších postavách, a především v jinak bezchybném hereckém výkonu Jana Kačera. ()
Geniální psychodrama odhalující chorobu společnosti založené na neomezené moci všelijakých uličních výborů (a dodnes, v roce 2010, je na dobré polovině z lidí, co žijí se mnou v baráku, vidět, jak moc se jim po téhle době stýská... a tenhle film mi znovu připomněl, proč). Český Marcello Mastroianni (dámy, doporučuji vidět, v dalších filmech si Kačer nasadil brýle a rázem byl z něho tatík, ale tady je to prostě švihák non plus ultra!) však musí udělat onu osudnou chybu, aby ho drtivé soukolí zachytilo. Příběh o tom, jak jedna milosrdná lež může být destruktivnější než nepříjemná pravda. ()
Musím říct, že tenhle film mě velmi příjemně překvapil. Je škoda, že Jan Kačer už role podbného charakteru nedostává a musí přijímat nabídky v Rodinných poutech a podobných zvěrstvech. Jeho výkon zde je totiž výbornou ukázkou hereckého mistrovství a ani ostatní herci nezaostávají (Radek Brzobohatý). A to, že i malá lež se může zvrhnout v něco nepříjemně velkého (hlavně když lhát neumíte), je neskutečnou pravdou dodnes. Stejnětak se povedla sonda do společnosti a mám pocit, že dnes by se mnozí lidé chovali dosti podobně. Abych to zkrátil, tato hořká komedie(?) je nadčasovým dílem a budu se k ní rád vracet. ()
Dobrej a peknej film, kterej ke konci ztraci trosku dech, ale k zhlednuti ho lze jiste doporucit. Jeden z mala sedesatkovejch kousku ktery mi nevadil. :) ()
Moja snaha obľúbiť si českú novú vlnu docielila maximálne môjho ešte negatívnejšieho pohľadu na ňu. Nemôžem si pomôcť, ale až na pár výnimiek mi všetky tie filmy, postavené na zaujímavých témach a postavách proste po pár hodinách vyfučia z hlavy a ja si ani neviem spomenúť na to, o čom boli. Výsledný efekt je, že o nich podvedome uvažujem ako o pseudo-artových počinoch, ktoré sa snažia zaujať svojou "neprístupnosťou"...aspoň teda mne sú neprípustné, čo je vzhľadom k tomu, že kultúrne sú mi bližšie než napríklad filmy italského neorealizmu (ktorý som si zamiloval) vcelku zarážajúce. Asi som zatratený, a možno ma nebaví práve tá familiarita fikčného sveta? I don't know. Ale až na začiatočnú a predposlednú scénu, kde sa Zátureckého žena snaží orodovať za svojho manžela a my máme možnosť v komornej atmosfére jeden na jednoho a s dlhšími zábermi nechávajúcimi vyznieť Klímove chorobné lhárstvo, kedy až sám začína veriť tomu, čo tvrdí...až na túto scénu mi prišlo všetko predchádzajúce ako nepodmanivé mrhanie potenciálom, predovšetkým pri skúmaní rozpadu jeho vzťahov s okolím a milenkou. Bolo to fajn, ale nebolo to nič viac a som si vedomý toho, že teraz sám zniem ako pseudo-kritik :D ()
Moc som sa nezasmial, skôr ma zamrazilo. Bola to doba v ktorej sme boli pod kontrolou. Tá domová schôdza , to bol krásny príklad tejto doby. Film je pomalý, ale presne nás dovedie tam, kde nás chce režisér mať... A ešte niečo , ak by žil Jan Kačer v tej dobe napr. v Taliansku tak by bol svetovou stár.... Film hodnotím 80%. ()
Zlatá šedesátá mě opět nezklamala. Film Nikdo se nebude smát, bych zatím označil za jeden z nejlepších, které v tomto cyklu ČT uvedla a za jeden z nejlepších českých filmů vůbec. Pořád nemůžu uvěřit, že takový film, byl natočen u nás. Geniální Jan Kačer, který spolu s rolí v Údolí včel předvádí nejlepší výkon své kariéry. Skvělá atmosféra, děj, scénka kdy je Dr. Klíma vystaven "inkvizičnímu soudu" (uliční výbor), ještě geniálnější předloha Milana Kundery. 5* ()
Komorní drama s hořce komediálními prvky líčící absurdnost tehdejší totalitní doby i těžkosti volného vztahu, na půdě socialismu bránící člověku uchovávat si vlastní identitu i neuznávající právo člověka soukromí. Vrcholem je pranýřování doktora Klímy před spolkem lidí schovávajících svou hloupost pod kabátem ideologického cítění a místních drben, který se oficiálně jmenoval Uliční výbor. Film je součástí vlny filmů nápadně i nenápadně kritizujících tehdejší politické a společenské poměry, kterou utnula jak známo anexe Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 a následující normalizace. Výborná adaptace Kunderova díla, skvělý samostatný debut Hynka Bočana a výborné herecké podání všech zúčastněných. Vypíchnu i krásnou Štěpánku Řehákovou, která patří mezi nejpůvabnější české herečky 60. let. ()
Měl jsem obavu, že ta skvělá povídka nepůjde natáhnout na dobrý celovečerní film. Ale Hynek Bočan to s pomocí skvělých herců dokázal. Jan Kačer vystřihl hlavní postavu opravdu brilantně. ()
Ze začátku takový "standardní film Nové vlny" včetně vyšlapaných cestiček a opakovacích dialogů. Ale v půlce se to rozjede a začně to být velmi zábavné, i když poněkud nahořklé. Domovní schůze je vrchol filmu. Původní povídku už si nepamatuji, ale film je rozhodně impulsem k novému přečtení. ()
Ani jeden hrdina adaptovaný podle Kunderovy předlohy do filmové podoby mi nebyl sympatický (prozatím mám za sebou ŽERT a NIKDO SE NEBUDE SMÁT). Na druhou stranu je však nutno podotknouti, že mám pro oba určité pochopení. A hraje-li navíc jednoho z nich Jan Kačer, pak není co řešit - jeho herecký projev mne ohromuje svou aristokratickou uměřeností a zároveň nesmírnou niterností výpovědi. ()
"No, tak, zaprvé bych chtěla říct, že jsem neodpověděla vyhýbavě, protože se to nezakládá na pravdě. A může mně to dosvědčit sám soudruh Labský z našeho baráku. A zadruhé, já to jméno té soudružky ani neznám. A navíc se můžete zeptat soudružky Záturecké, že jsem jí řekla, že si myslím, že ta soudružka pracuje v nějakém módním závodě jako ... jako soudružka švadlena, což mně může také dosvědčit sám soudruh Labský z našeho baráku." ()
I přes poněkud rozpačitý úvod docela příjemně zfilmovaná Kunderova povídka. Platí ale, že u knihy jsem se bavil podstatně více. ()
Řemeslně krásný film. ()
Chudák soudruh asistent Klíma, chce si dělat svojí práci, v klidu si žít a to že je trochu sobec a sólista je každého věc. Otravnost pana Zátureckého a následně jeho manželky je nesnesitelná. Stejně jakou celá schůze soudruhů a křivonosých soudružek. Celé je to vlastně takové moderní ale jen v době kdy lidi čuměli cizím do oken a pokládali to za svou stranickou povinnost jen proto, že sami měli nudnou práci a život. Hezká hudba, skvělý Jan Kačer. A mě tedy jen nesedí ten symbolismu Kundery, kdy se tam něco cyklicky opakuje, nebo představuje až s nesnesitelnou nutností. Zvlášť hezká scéna je jak Klára dělá stínové představení pro zvědavou sousedku, podmanivá hudba. Jinak pohodový film o pohodě nelibosti lidstva. ()
Charismatický Jan Kačer ve svých nejlepších letech. ()
Film rozhodně zajímavý, když si jej i po tři čtvrtě roku pamatuji. Trochu více intelektuálský na můj vkus, ale jinak mě docela bavilo sledovat, jak se mladý kritik snažil vykroutit z toho, že rukopis onoho grafomana založil a nemůže ho najít. Trochu mi to připomínalo sebe samého v některých chvílích mé pracovní kariéry. Taky jsem byl v životě velký bordelář. ()
Režisér Hynek Bočan natočil tento film ve svých 27 letech podle scénáře Pavla Juráčka, který v něm zpracoval motivy povídky ze Směšných lásek Milana Kundery. Sám Kundera Juráčkův scénář haní, podle mne spíše neprávem, byť k jistému posunu akcentů a motivací oproti literární předloze zřejmě došlo. Osobně považuju Juráčkovu interpretaci za působivou a uvěřitelnou a rovněž režijní a herecké pojetí snímku je v každém ohledu nadprůměrné. Ještě zajímavější perspektivu ovšem tento snímek nabízí při pohledu na další vývoj režiséra Bočana, který si to prošel od konvenčnějšího souputníka Nové vlny ke konformnímu tvůrci 70. let a rutinérovi let 80. až po téměř vzorového antikomunistu po roce 1989 (Přítelkyně z domu smutku, Bumerang). Kdepak Vávra, Bočan, to je chameleon! Ale filmy taky občas nedělá špatné... ()
Jak říkal Jan Kačer v dokumentu: „Chtěl jsem být jako Marcello Mastroianni nebo Marlon Brando..“ a opravdu je to vidět. Bohužel historie tomu nebyla nakloněna a normalizace zanechala těžké šrámy na duši. „Soudruzi a soudružky, další na programu jsou ty nešťastné popelnice..“ ()
Zachycení základních rysů i českého člověka. Poněkud trpké, zvláště když se tomu smějeme. ()