Americká elegie

Vanceova vzpomínková kniha ani její adaptace nejsou a nemohou být sociologickou studií, přesto spolu s podobně nepochopeným Out of the Furnace dokáží rozpálit dlouho korodující ocelové srdce Ameriky ve výhni do běla a říci k (nejen) americké beznadějně patové situaci město vs. venkov, opiátové krizi, vraždící ročně víc lidí než střelné zbraně a auta dohromady, nebo Trumpovu zdánlivě nepochopitelnému pět let starému triumfu víc, než je na první letmý pohled patrné. Nelze jim zazlívat, že popisují chorobu letmým, roztříštěným a subjektivním líčením příznaků, místo aby odhalovaly příčinu a stanovily diagnózu. To už tak laikové dělají, je na lékařích, aby to uměli rozšifrovat a léčit, a ti zde selhali ve velkém stylu. Bez ohledu na politické ovzduší a právě panující trendy jsou chudí vždy přijatelným cílem. Jako kynolog k tomu mohu říci jediné. Nedovolíte-li psovi vrčet, můžete se jednoho krásného dne dočkat, že se do vás zahryzne bez varování. Jako divák říkám, že jedna vyčerpaná vlaštovka jaro nedělá, ale v sychravém bezčasí po beznadějně dlouhé zimě potěší, ne že ne. P.S. K vytýkanému nedostatku sympatických postav dodávám jen tolik, že hodně lidí si plete empatii se sympatií. (05.01.2021)

Aby jste tento typ filmu ocenili, musíte mít zkušenost nebo prožitek, který vám pomůže osudy této rodinky aspoň částečně sdílet. Nebo být trpělivý a počkat si, jestli vám aspoň v závěru naskočí, co se tvůrci snažili předat dál. Za mě to byl příběh o tom, že i když krev není voda a rodina a prostředí mají zásadní vliv na to čím a kým se stanete, lze toto "prokletí" prolomit. Ale nezvládnete to sami a může to být cesta plná obětí a bolesti. Příběh je to podle memoárů člověka, který si tím prošel a v závěrečných titulcích se dozvíme nejen jak všichni vypadali, ale také jak ve skutečnosti dopadli. Nepochybuji o tom, že tvůrci si příběh upravili, ale to mu na autentičnosti neubírá. Naopak působí i díky vynikajícím hercům velmi civilně. Ze začátku to může diváka i odradit. Zvlášť pokud ho nebude zajímat, jak to s Vancem dopadne. Překvapivě nespočívá síla tohoto počinu v nějaké zásadní scéně, nebo události, ale právě v tom sdělení. Disfunkční rodina je fenomen, který se velmi často dědí; děti z takových rodin mají blízko k opakování podobného vzorce. A ne z každého takového "letadla", se dá vystoupit. (27.11.2020)

(7/10). Skutečnost, že se tohle děje ve více amerických rodinách a není to až tak zajímavý příběh, tak si myslím, že Ron Howard tuhle látku vyšťavil na maximum. Je zde vidět jeho parádní režie. Nejvíce ze začátku, kdy děj parádně odsýpal a já se na tu nádheru nemohl vynadívat. Do toho hraje parádní hudba s nápaditými zvuky. Zhruba v půlce se film jakoby zastaví a vy začnete kontrolovat, jak jste daleko se sledováním. Teprve půlka? Uff... Naštěstí to docela uteklo a vznikl z toho krásný, ovšem docela průměrný film. Zdobí ho vynikající herecké výkony, kdy by jste na konci skoro nepoznali herce od skutečných osobností. Amy Adams, která si zopakovala roli trosky z Ostrých předmětů, tady cílí na Oscary a Glenn Close jí krásně sekunduje. Film stojí za shlédnutí už jen kvůli Howardově režii, tyhle filmy on umí. Ovšem natočil už i lepší, ale to mu dokážu odpustit. (12.12.2020)

Temný a banální film od oscarového režiséra Howarda. Nijak jsem s hrdiny nesympatizoval. Není to vůbec soudržné vyprávění, které by gradovalo. Spíše než koherentním, gradujícím vyprávěním jsou zde náhodně naskládané scény s lidmi, kteří jsou k sobě zlí a stále naříkají. Tvůrci ignorují to, že obyvatele determinují životní podmínky. Vyhnuli se tak politickému přesahu. Ploše tu působící kamera a uměle vykonstruované přehnané scény. (20.12.2020)

Moc nerozumím tomu nízkému mezinárodnímu ratingu. Předlohu jsem nečetl, takže nedokážu plně docenit kvality sepsaných memoárů, ale adaptace je to po herecké stránce epesní, výprava s režií více než obstojná, po narativní stránce je to možná mírně kostrbatá mozaika flashbacků s lehce tendenčními postranními úmysly, ovšem na slabší čtyři je to určitě. (19.01.2021)