Plavení hříbat

Reklama na znormalizovaný vesnický život: je to tam sice kruté a těžké, ale i krásné a klidné a hlavně, nejste tam nikdo, nýbrž "někdo", po kom i něco může zůstat (třeba zvelebené pole). Jde o víceméně naivní báchorku, dokreslenou mnoha "zásadními" okamžiky (smrt Olina), ve které si nějakou tu roli střihlo spousta hereckých hvězd té doby. Bohužel pro dnešek víceméně vyčpělé téma, ačkoliv pár světlejších okamžíků by se našlo. (29.08.2008)

Hynek Bočan natolik vstoupil po Pasťáku v 70. letech do bezvýzznamnosti, až je to s podivem k jeho čtyřem výrazným snímkům předešlé dekády. V polovině let 70. stvořil snímek, který odpovídal politickému zadání - tápaní představitele nehumanitní inteligence, nejlépe technika nebo zemědělského inženýra (jako v tomto případě). Osobně se domnívám, že takovýto námět nutně nemusí být úplně hloupým a realitě nebyl zcela vzdálen, po scénaristické stránce se mi zdál věrohodným (podobné typy jako hrdinův otec jsem při svém působení na venkovské škole ještě v 21. století zaregistroval). Brzdou jsou herečtí představitelé (Ivan Vyskočil, Jiří Sovák) a vůbec celková neosobitá a zaměnitelná realizace. Domnívám se, že kdyby film točil Karel Kachyňa, film by sice zůstal ideově v linii normalizační propagace práce (svým způsobem ale dílo navazuje na ruralistickou koncepci zakořeňenosti postav sedláků se svou půdou) a užitečné inteligence, ale nesporně filmem alespoň zajímavým, nikoliv zbytečným. (08.01.2010)

Film, který neurazí, ale ani nepotěší. Kluk studující VŠ v Praze se rozhoduje, jestli zůstane tam, nebo se vrátí domů, na jihomoravský venkov. K tomu mu pomůže stejnojmenný kozel, protože které holce nesmrdí, ta je ta pravá a s ní bude život na venkově idylka. Nedramatické drama, kdy celá plejáda herců je velmi nevýrazná a to včetně takových mistrů, jako Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Vlastimil Brodský nebo Josef Somr. Jednou jsem se i zasmál a to když se ptal člen jakési komise, která navštívila JZD, jak často se mění desinfekční rohože či co. Odpověď zněla, že "vždy, když nás navštívíte". Jinak děj celkem o ničem, jak jsem konstatoval již na začátku. (05.10.2010)

Vždycky mě potěší, když ve mně vyvolá některý film vzpomínku na něco z mého života, jako třeba tento. Připomenul mi moje profesní začátky v letech 1966 – 68, kdy jsem po škole nastoupila v jednom malém JZD jako zootechnička. I ten kozel a malé stádečko koz tam bylo, jejich mlékem se tehdy přikrmovala selata. A ještě něco se mi vybavilo. Pravidelně každý měsíc jezdil náš starý pan pokladník pro peníze na mzdy 4 km do města do banky. Jezdil sám na kole jen s aktovkou po málo frekventované silnici, aniž se trápil obavami, že ho někdo přepadne a oloupí. No, časy se mění. Ale k filmu. Příběh je jednoduchý, realistický a poetický, obsazení je prvotřídní a ani herecky není co vytknout. Stejně se ale nemohu zbavit dojmu, že dnešní diváky sotva zaujme. (12.08.2013)

Hlavním záporem tohoto Bočanova výseku ze života na vesnici, je jeho nevyváženost. První věc, která praští do očí, je počet obsazených hereckých hvězd v nejlepších letech (Somr, Brodský, Menšík, Sovák). S výjimkou Sováka ale mají všichni jenom drobnější role, do kterých je jich tak trochu škoda. Zvláštní je i poněkud statický scénář, situace nahozená v úvodu filmu se vlastně během filmu příliš neposune a ani hlavní hrdina v podání Ivana Vyskočila neprojde žádným větším vývojem. Co ovšem dokáže každý film nakopnout do úplně jiných rovin, je Zdeněk Liška a i zde jeho výtečná hudba (tedy s výjimkou té jedné odrhovačky) založená na variacích folklorních melodií poněkud kontrastuje a vyčnívá nad spíše průměrným, ale přesto docela příjemným filmem. (23.02.2013)