„Já už budu hodný, dědečku!“

Panu Miloši Kopeckému jsem tady uvěřil úplně všechno. Prostě se zase jednou narodil člověk s jediným úkolem - štvát a urážet ostatní, lékařská diagnóza Prudič z povolání. Tedy, uvěřil jsem mu skoro všechno. Bohužel ten rádoby očistný happy end celou tu povedenou, hořkosladkou komedii srazil v hodnocení níž. Jeho křečovitou repliku "já už budu hodný, dědečku" bych s chutí z filmu vystřihnul a zahodil do popelnice. Jenže to by pak museli vymýšlet nový název pro film, že... (11.03.2013)

Jako celek je to vlastně jen taková jednoduchá a předvídatelná moralitka s poněkud repetitivním dějem. Jednotlivé scénky jsou ale celkem zábavné a nápadité, navíc podpořené dobrými hereckými výkony. Chvíli jsem uvažoval i o čtyřech hvězdičkách, ale slabší závěr mě přesvědčil, že tři budou tak akorát. (21.07.2023)

Skvělá komedie Petra Schulhoffa z roku 1978. Miloš Kopecký se na svou roli cholerika dokonale hodí, obklopen kolegy, kteří mu geniálně nahrávají. Také se mi líbí, že autoři v některých scénách nechávají gegům prosakovat mezi řádky jako třeba ve scéně, kdy Dáša Veškrnová při natáčení kazí jeden záběr za druhým a v pauzách se na scéně objevuje hlavní osvětlovač s průpovídkou " To pětikilo vějš - níž - vypněte to pětikolo, teď je to dobrý ! " (12.07.2011)

Pekná filmová alúzia na Moliérovho Mizantropa, ktorého vynikajúco stvárnil Miloš Kopecký. Tvorcovia sa pohrali aj so zakomponovaním samotnej divadelnej hry do filmu, a tak Kopecký hrá herca Bergner a ten vlastne hrá sám seba, teda cholerického človeka, ktorý nemá rád ľudí a všemožne im robí zle.  Zároveň je hlavný hrdina postavený do takých situácií, v ktorých jeho správanie vyvoláva úsmev a zosmiešňuje tak jeho nepekné charakterové vlastnosti. Naviac má príbeh ešte rozprávkovú rovinu, ktorá Bergnera uvádza do ešte bláznivejších situácií. Produkcia je však úplne priemerná a hoci je technicky dobrá, pochváliť sa môže snáď len vtipnými animovanými titulkami. 65% (21.04.2024)

Svébytná komedie zahrnuje všechno, co má film tohoto druhu mít. Že Miloš Kopecký byl (zemřel) a je (přetrvává) velkým českým hercem, je mimo diskusi. Tato moralita, která ukazuje mnohé z kulis normalizačního Československa (scény v divadle, Bergnerův výstavní blábol v televizním vystoupení) druhým dává minimální prostor. Přesto i tady nalézáme perly: jak obě drbavé sousedky Hajská, Mottlová), tak psychiatr Filipovského nebo noblesní kolega Bašta Svatopluka Beneše, ale i dědoušek již viditelně stárnoucího Ladislava Peška či ironická choť Aleny Vránové jsou dokonalí. Snaha diváka pobavit někdy až nečekanými gagy (závěrečná Bergnerova svlékací scéna) také nevychází naprázdno. Kvality filmu ještě dále vyniknou při srovnání se soudobou národní filmovou produkcí. Buď jak buď, tato Schulhoffova navíc původní autorská práce zaslouží plné uznání. (07.04.2014)