„Já už budu hodný, dědečku!“

Měli jsme tu slavné filmové i seriálové choleriky. Byl tu Marvan v Andělovi, Sovák v Chalupářich a mnoho jiných. Byli tu převychovaní cholerici jako např Marvan v Posledním mohykánu. Teď tu máme opět převychovaného (skutečně?) cholerika v podání geniálního skutečného i satirického i parodického i divadelního pana Kopeckého. “Já vám ty peníze vracím.” (02.08.2022)

Svébytná komedie zahrnuje všechno, co má film tohoto druhu mít. Že Miloš Kopecký byl (zemřel) a je (přetrvává) velkým českým hercem, je mimo diskusi. Tato moralita, která ukazuje mnohé z kulis normalizačního Československa (scény v divadle, Bergnerův výstavní blábol v televizním vystoupení) druhým dává minimální prostor. Přesto i tady nalézáme perly: jak obě drbavé sousedky Hajská, Mottlová), tak psychiatr Filipovského nebo noblesní kolega Bašta Svatopluka Beneše, ale i dědoušek již viditelně stárnoucího Ladislava Peška či ironická choť Aleny Vránové jsou dokonalí. Snaha diváka pobavit někdy až nečekanými gagy (závěrečná Bergnerova svlékací scéna) také nevychází naprázdno. Kvality filmu ještě dále vyniknou při srovnání se soudobou národní filmovou produkcí. Buď jak buď, tato Schulhoffova navíc původní autorská práce zaslouží plné uznání. (07.04.2014)

Až příliš mi tato komedie zavání výchovně ideologickou masáží, tepání měšťácké morálky. Také až příliš okaté provázání s pořadem Trapasy, který vznikl ve stejné době mi připadá hodně v prvním plánu. A ta příšerná hudba! Ale na druhou stranu: Miloš Kopecký ze špatného scénáře svým jedinečným talentem dokázal udělat vcelku zábavný film - s velmi trapným závěrem na balkóně - ale to už byl trapas neplánovaný, obávám se.. (11.11.2010)

Správně cholericky výbušná komedie, v které hraje prim Miloš Kopecký. Některé scény jsou opravdu k popukání a zakomponování kouzelného dědečka bylo velmi zdařilé. "Rachomejtle!" :) Chybičky: 1) Když Theodor Bergner (M. Kopecký) na přechodu pro chodce málem srazí tetu "rachomejtli" Ditu, vidíme záběry na obě strany cesty a na obou v tutéž chvíli stojí tentýž člověk. Poznáme ho podle klobouku a kabátu. 2) Ve scéně, v níž teta Dita odchází od Bergnerů, vezme s sebou japonský magnetofon, ovšem když vyjde ven, tak už ho nemá. (25.11.2010)

Panu Miloši Kopeckému jsem tady uvěřil úplně všechno. Prostě se zase jednou narodil člověk s jediným úkolem - štvát a urážet ostatní, lékařská diagnóza Prudič z povolání. Tedy, uvěřil jsem mu skoro všechno. Bohužel ten rádoby očistný happy end celou tu povedenou, hořkosladkou komedii srazil v hodnocení níž. Jeho křečovitou repliku "já už budu hodný, dědečku" bych s chutí z filmu vystřihnul a zahodil do popelnice. Jenže to by pak museli vymýšlet nový název pro film, že... (11.03.2013)