Taxikář

"Někdo přece musí něco udělat." Bible všech osamělých magorů s bouchačkami. Vláčná, sugestivní, dojemná i vtipná a filmařsky mistrovská sonda do hlavy jednoho jednoduchého chlapíka, který nedokáže najít cestu ze své samoty a obklopen špínou velkoměsta podléhá svým "bad ideas". Solidní scénář a přímo famózní režie a atmosférický hudební podkres, skvělý De Niro, sexy Cybill Shepherd a za zmínku rozhodně stojí drsná, chaotická a krvavá závěrečná přestřelka i konec otevřený interpretacím. (15.09.2005)

Jedno ze Scorseseho ústředních témat - prohnilost velkoměsta a její dopad na jedince, které mimo Taxikáře analyzuje i třeba v Počítání mrtvých (svým vyzněním a atmosférou velmi podobný film - opět motiv člověka - pozorovatele, projíždějícího špínou megapole), se nejlépe daří pochopit při sledování filmu Taxikář. Svět velkoměsta je místo plné násilí, korupce, zločinu, metaforicky džungle a vlastně tvoří jakousi paralelu džungli skutečné, v níž navíc zuří válka a neustále se tu bojuje. Z Vietnamské džungle do džungle New Yorku přichází Travis Bickle (naprosto strhující Robert De Niro) a ze svého Taxíku pozoruje dění okolo sebe. Je zjevné, že je psychicky narušený a navíc selhává v milostném životě, nedaří se mu seznámit se s nijakou ženou (své milostné neúspěchy a samotu zahání v pornokinech), a tak je silně podmaňován násilím a agresí okolo sebe, až podlehne pocitu, že musí neradostnou situaci města řešit... Martin Scorsese natočil strhující drama psychického přerodu vojáka podléhajícího subordinaci a poslušně plnícího rozkazy (což mu dává rámec a smysl, jak emočně nastalou situaci a obrovský psychický tlak řešit) v osamělého bojovníka - solitéra, který naslouchá rozkazům podvědomí. Trauma války zesilující se traumatem megapole otevírá před Travisem dosud nepoznané světy, plné běsů a šílenství, pocházejících ovšem z našeho světa. Znamenitý a hluboký film... (25.06.2007)

"Jsem osamělý muž." Scorseseho, Schraderova a De Nirova společná filmová psychoterapie dokáže i po letech silně znepokojit. Travis, zavřený ve svém taxíku, ve své mysli, ve svém světě s vlastními, pevně danými pravidly, postupně ztrácí kontakt s okolním světem. Proti pocitu izolovanosti nejprve bojuje snahou o začlenění mezi ostatní. Mezi ty, kteří mají ideály, zajímají se o politiku a kulturu. Marně. Znovu padá do své samoty, do pro něj ubíjející (a pro diváka hypnotizující) monotónnosti. Rozhodne se proto odhodit masku a od dívání přejít k radikálnímu činu, kterého je jako jediná postava filmu schopen (znaky psychické lability těžko skrývá Scorseseho žárlivý manžel, je ovšem zřejmé, že ten jenom kecá a ničeho víc se nezmůže). Hudba, krvavé efekty, kamera, vracející se zas a znovu k Travisovi, jehož hledisko je určující a především herecký výkon De Nira, ponořeného v roli do posledního chlupu na těle, dělají z Taxikáře film, který není jen o konkrétní době a konkrétním stavu mysli. Mne například zneklidnil tím, že jsem se s protagonistou do jisté míry dokázal ztotožnit. 85% Zajímavý komentář: Melies, Angerr, Radek99, jahol, Faidra, plagjoklas (22.07.2005)

Dolar měl v polovině 70. let sice prokazatelně větší sílu než dnes, ale i tak zní fakt, že snímek stál pouhých 1,9 milionů v dnešní době neuvěřitelně. Přesto se peníze na projekt sháněly těžko a trvalo dlouhé 3 roky, než si ho Scorsese a De Niro prosadili. Scénárista využil skutečného případu úspěšného atentátu na prezidentského atentáta George Wallace, který se odehrál v roce 1972. Film ale kriminálkou v běžném slova smyslu není, spíš jde o psychologické drama o veteránovi vietnamské války, který po návratu domů nedokáže zapadnout zpátky do společnosti. Postupně se stává protipólem zakladatele Klubu rváčů Jacka z Fincherova slavného filmu. Ten v sobě koncentroval nespokojenost radikální městské intelektuální levice a myšlenku anarchistické vzpoury proti systému. Travis má naopak blízko k postojům radikální pravice, se znepokojením a vzrůstajícím opovržením sleduje život v dekadentním velkoměstě plném uvolněné sexuální morálky, zločinu a existenční nejistoty. Oba antihrdiny nespojuje jen chronická nespavost, ale i protest proti světu, který chtějí zbavit nepravostí. Kdyby Travis dotáhl svůj plán až do konce, byl by z něj v očích veřejnosti ukázkový padouch. Scorsese ale svou postavu nechává žít a dokonce ho v očích veřejnosti proslaví. Ironicky tak zesměšňuje dvojí morálku měšťácké společnosti. Několikanásobná vražda příslušníků městské galerky z Travise dělá nikoliv teroristu, ale odvážného bojovníka proti podsvětí. Své schytávají i příslušníci liberální městské elity. Aktivistka Betsy představuje ukázkového snoba a prezidentský kandidát Palantine je typický příklad profesionálního žvanila, který hovoří v mlhavých frázích. Scorsesemu hodně pomohlo, že nezaujal jednoznačný aktivistický postoj. Kolem snímku se v době vzniku vyrojilo spoustu polemik a vášní. Z Taxikáře se během pár let stal kult a narozdíl od mnoha jiných kousků myslím zcela oprávněně. Rozhodně nezestárl, postava Travise Bickla zneklidňuje diváky dodneška. Z mého pohledu je to nejzásadnější životní role Roberta De Nira. Bonus pro dnešního diváka představuje fakt, že z aktérů vedlejších rolí vyrostli v průběhu následujících dekád herci první ligy. Celkový dojem: 95 %. (02.03.2016)

9 / 10 Scorsese ako podľa encyklopédie - žiadne zbytočné efekty, žiadne presladené scénky, len obyčajný ľudia a ich 'obyčajné' problémy. De Niro je skvelý, Cybill Shepherd, známa hlavne z Mesačného svitu, taktiež, mladučká Judie Foster vás neraz prinúti pokorne skloniť hlavu a Scorsese je ako nasratý manžel perfektným spestrením. Najväčším problémom celého filmu je jeho vychýrená povesť a z toho plynúce až príliš veľké očakávania. Áno, priznávam, žiadnej šokujúcej pointy sa nedočkáte, ale na to tu predsa máme Shyamalana, nie? Tak nachvílu zabudnime, že pozeráme film, a prijmime Scorseseho temný svet za svoj. Nebudete mať aj vy chuť zbaviť sa všetkej tej špiny? Aspoň pár ľudí? Nie? Tak to sa vám divým. Ja teda áno a Travisa som úplne pochopil. PS: Dúfam, že ma teraz nepovažujete za nejakého psychopata. V skutočnosti som veľmi mierumilovná bytosť. Vážne! Neveríš? Chceš päsťáka?! (21.02.2005)