Taxikář

Taxikář je rozhodně velmi kvalitní, chytrý snímek, který mne po celou dobu stopáže udivoval zručností nejen mistra režiséra, ale i vytříbených, skvělých herců. Přesto jsem se ale k závěru snímku podivoval nad tím, kam se v zásadním obratu v psychologii Travise Bickleho poděla inteligence a celkový nadhled, který si jinak hrdina v příběhu zachovával. Samozřejmě, že právě tohle je na filmu tím, co z něj dělá tak zvučný snímek - Travisův bojechtivý mozek nakonec nápor nezvládnul - ale i tak se mi závěrečné minuty Scorseseho majstrštyku jaksi nepozdály. Jinak je to celé perfektně vypilované, a jedná se o působivý dramaticko-psychologický film. O to více mne v jinak vybroušeném scénáři zarazila ignorance policejních složek, které nad finálním řešením problému jen mávly rukou a obrátily osud hlavního hrdiny vzhůru nohama... Taxikář mne zaujal, donutil přemýšlet, ale po prvním shlédnutím z něj mám spíše rozporuplné pocity. (30.08.2009)

Jak se na úvod sluší, musím povědět, že titulní postava Travise (v podání Roberta De Niro) byla trefa. Když se podívám zpětně, tak stejně neutěšeně vypadá i v reálném čase pražské Václavské náměstí. Je samozřejmě také plné podivných individuí, včetně drog a prostitutek, takže srovnávat s tehdejším New Yorkem možná není na místě. Ale abych řekl pravdu, film se mi líbil. Příběh o muži, který chtěl spasit padlého anděla a doufal, že se věci zlepší, jde až do absurdní krajnosti. Přesto, nebo možná právě proto, stojí Taxikář za zhlédnutí. (26.03.2016)

Dvadsať rokov som čakal, až budem môcť jeden z najslávnejších Scorseseho filmov vidieť na plátne vo festivalovej atmosfére. Stalo sa, navyše z čerstvo reštaurovanej kópie, uvedenej samotným reštaurátorom. A nič. Taxikár je maximálne tak hodnotným svedectvom doby, miesta a nálady New Yorku 70. rokov, čo mu dodáva historický význam (podobné kvality som nedávno ocenil v Lumitovom Serpicovi). Výborná je tiež nápaditá a kreatívna kamera a temná Herrmannova hudba. Scenáristicky, v zaobchádzaní s hlavnou postavou je však snímka chladná, odmeraná, príliš skratkovitá a vo finále vyznieva až karikaturisticky absurdne. Akoby sa jednalo o dramaturgicky nezvládnutý zostrih kompaktnejšieho a epickejšieho diela. (07.07.2011)

Dolar měl v polovině 70. let sice prokazatelně větší sílu než dnes, ale i tak zní fakt, že snímek stál pouhých 1,9 milionů v dnešní době neuvěřitelně. Přesto se peníze na projekt sháněly těžko a trvalo dlouhé 3 roky, než si ho Scorsese a De Niro prosadili. Scénárista využil skutečného případu úspěšného atentátu na prezidentského atentáta George Wallace, který se odehrál v roce 1972. Film ale kriminálkou v běžném slova smyslu není, spíš jde o psychologické drama o veteránovi vietnamské války, který po návratu domů nedokáže zapadnout zpátky do společnosti. Postupně se stává protipólem zakladatele Klubu rváčů Jacka z Fincherova slavného filmu. Ten v sobě koncentroval nespokojenost radikální městské intelektuální levice a myšlenku anarchistické vzpoury proti systému. Travis má naopak blízko k postojům radikální pravice, se znepokojením a vzrůstajícím opovržením sleduje život v dekadentním velkoměstě plném uvolněné sexuální morálky, zločinu a existenční nejistoty. Oba antihrdiny nespojuje jen chronická nespavost, ale i protest proti světu, který chtějí zbavit nepravostí. Kdyby Travis dotáhl svůj plán až do konce, byl by z něj v očích veřejnosti ukázkový padouch. Scorsese ale svou postavu nechává žít a dokonce ho v očích veřejnosti proslaví. Ironicky tak zesměšňuje dvojí morálku měšťácké společnosti. Několikanásobná vražda příslušníků městské galerky z Travise dělá nikoliv teroristu, ale odvážného bojovníka proti podsvětí. Své schytávají i příslušníci liberální městské elity. Aktivistka Betsy představuje ukázkového snoba a prezidentský kandidát Palantine je typický příklad profesionálního žvanila, který hovoří v mlhavých frázích. Scorsesemu hodně pomohlo, že nezaujal jednoznačný aktivistický postoj. Kolem snímku se v době vzniku vyrojilo spoustu polemik a vášní. Z Taxikáře se během pár let stal kult a narozdíl od mnoha jiných kousků myslím zcela oprávněně. Rozhodně nezestárl, postava Travise Bickla zneklidňuje diváky dodneška. Z mého pohledu je to nejzásadnější životní role Roberta De Nira. Bonus pro dnešního diváka představuje fakt, že z aktérů vedlejších rolí vyrostli v průběhu následujících dekád herci první ligy. Celkový dojem: 95 %. (02.03.2016)