Way Leading to Happiness
Režie:
Jiří Sequens st.Kamera:
Václav PazderníkHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Jiřina Švorcová, Bohumil Švarc st., Otakar Dadák, Věra Kalendová, Jaroslav Seník, Vladimír Hlavatý, Ella Nollová, Antonín Šůra, Jaroslav Lokša (více)Obsahy(2)
Vlasta Tomešová se vrací ze stavby mládeže do rodné vsi rozhodnuta stát se traktoristkou. Její otec jako jeden z mála nevstoupil do zemědělského družstva a dceřin plán odmítá. Tomeše ovlivňuje a bezohledně zneužívá nejbohatší sedlák ze vsi Fulín. Vlasta i za cenu konfliktu s otcem nastupuje do traktorové stanice. Garážmistr Karásek má námitky, protože i jeho vlastní žena se emancipuje. Vlastino přátelství s traktoristou Oldou přerůstá v láskyplný vztah. Vlasta se stává traktoristkou a má před sebou první důležitou orbu - právě u Fulína. Zlomyslný kolega Pepek jí však tajně vypustil naftu a Vlasta uvízne na poli. Fulín situaci využije a odmítne Tomešovi půjčit slíbený pár koní. Vlasta s pomocí přátel v prodloužené noční směně zorá otcova pole. Tomeš už pochopil Fulínovu zákeřnost a poté, co se smířil s dcerou, vstoupí do družstva. Vlasta přesvědčí družstevníky o nutnosti scelit malá políčka. Nakonec se všichni zúčastní slavnostního rozorání mezí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Jak řekl klasik...." A nebýt našich traktorů, kde je celá jejich metóda..."...já myslím, že není možné tento film hodnotit očima dnešní doby. Po druhé světové válce se ke všemu přistupovalo s nadšením, tak to prostě lidi cítili a bylo to správné. Nadšení a vytrvalost dnes mnoha lidem chybí. Film samozřejmě měl jasný záměr, na druhou stranu byl i vtipný a měl spád, tady musím vyzvednout vynikající roli pana Rudolfa Deyla ml. Když vidím, kolik lidí dává tomuto filmu odpad, opravdu nechápu z jakého důvodu. ()
"Ruměné jablíčko z jabloně padá / Krajino líbezná, jak tě mám ráda / Krajino líbezná, krajino mírná / Člověk se zadívá do nedozírna / Po modré obloze obláček plove / Všechno jak bývalo a přece nové / Zdaleka vibruje motoru chvění / Mládí tě domove k lepšímu mění / Krásně je na světě a já jsem mladá / Domove, domove, jak tě mám ráda / Domove, domove, jak tě mám ráda." ()
Další z řady Levných knih - Filmy patří lidu. DVD jsem zaupil čistě ze studijních účelů. Cena tohoto snímku dnes tkví pouze v roli výstrahy. Padesátá léta byla šílená. Zatímco družstevníci dotírali na sedláky Fulíny a jiné aby vstupili do družstev a zbavili se často po staletí držené půdy, řada z našich nejlepších lidí už hnila v komunistických lágrech či čekala na popravu. Pro pobavení i poučení mas pod dohledem režimu vznikaly tyto politicko -agrární veselohry. Komediálnost byla založena na nástupu žen do ryze mužských profesí. Zde se jedná o traktorovou stanici. Tento námět nebyl užit poprvé, lze jej vidět i např. ve filmu Slovo dělá ženu z roku 1952 s Oldřichem Novým. Soudružka Švorcová zde již za mlada předvedla, že její barva je jen rudá. Vidět ji nadšenou v gumákách jak řídí Zetor či jak vypráví v klubovně jak na brigádě úderníci za zvuků píšťal z továrny položili koleje... mi asi navždy stačilo. Ke cti ji jen slouží to, že na rozdíl od jiných soudruhů co rychle převlékli kabáty, ona ten prápor se srpem a hvězdou hrdě třímala až do své smrti... Tohle je čistý - ODPAD. ()
Jméno Jiřího Sequense, jakožto jednoho z nejservilnějších stoupenců komunistického režimu, není třeba dlouho představovat. Byť měl tento autor jako jeden z mála alespoň pár světlých chvilek v podobě Hříšných lidí města pražského, do povědomí diváků se zapsal především jako tvůrce ukázkových balastů oslavujících socialismus vždy a všude. Již svým debutem z roku 1951 s názvem „Cesta ke štěstí“ dal plně najevo, kudy se jeho tvorba bude ubírat. Film je zasazen do zemědělského prostředí a má nám ukázat, že rolníci, kteří svůj grunt odevzdali do správy JZD, jsou o mnoho kroků napřed než Ti, kteří (dnes již pochopitelně) hájili svůj majetek do posledních chvil. Zároveň nám snímek představuje budoucí komunistickou hereckou ikonu Jiřinu Švorcovou (jde o její druhou roli, první byla ve Steklého Temnu o rok dříve) v neodolatelné roli traktoristky. Je s podivem, že později v 70. letech některé režimní publikace tento Sequensův debut označují za nevyzrálý a málo propracovaný a dávají přednost v pořadí druhému Sequensově skvostu „Olověný chléb“ (1953). Po zhlédnutí filmu však je nad slunce jasné, že ona kvazipropracovanost je více než dostatečná, neboť dílo obsahuje veškerou debilitu, kterou do něj objektivně šlo zahrnout. ()
Vazeni normalizacni sudruhovia, nasrane militantne feministky, klobaskovi ynzinieri, moralne autority, mentalni invalidi, pravidelni -i menej pravidelni citatelia Leninovych Aprilovych tez, uspesni -i menej uspesni absolventi VUMLu, zakomplexovane a zamindrakovane nuly, prechytrale tlchuby, mentalne dezorientovane osoby, dementali, spiny tlste dementne, mentali, blazni, pozerski dementalni artovi ufoni a ezotericki autisti. Je mi naprosto jasne, ze automaticky davate odpad aj budovatelskym filmom z byvaleho Ceskoslovenska z 50. rokov, no ale ja sa s tunajsimi odpadistami jaxi nemozem stotoznit. Nie preto, zeby som holdoval komunizmu alebo nedajRamzes nejakemu dalsiemu -izmu, ale proste preto, lebo tieto stare budovatelske agitky 50. rokov mali v sebe zabudovany zivotny optimizmus a vieru v krajsie zajtrajsky. Nejdem tu vypisovat odborne kecy ohladom technickej stranky filmu - tuna rad prenecham priestor filmovym yntelygentom, aby mohli najmenej 25 -izmami opisat velku cerstvu teplu sracku. Ja si tiez zijem svetskym zivotom, preto mne stacil xpokojnosti optimisticky duch a viera v dobro a v to, ze na kazde riesenie sa najde problem, teda pardon, na kazdy problem sa najde riesenie. V tomto duchu tuna vystupuje aj pani Svorcova, ktora si sadla za volant traktoru rozoravat domace - ceskoslovenske - polia. Vo filme su pritomne aj silnejsie sceny /konflikt otec -dcera/, ale film ma slusne tempo, nuda dostala len minimum priestoru a nejedneho diviaka potesi optimisticky zaver. 40 % ()
Reklama