Monsieur Vincent

Psal se rok 1947 a "poválečná doba si žádala silná humanistická témata". To není těžké pochopit. Ale přesto si myslím, že je toho humanismu a charity ve filmu až přespříliš. Hlavní postavou je sv. Vincent z Pauly, kněz, zakladatel společenství Dcer křesťanské lásky (vincentek), ale také zakladatel kongregace lazaristů, která měla na starosti misie, exercicie i vzdělávání bohoslovců a mladých kněží. Je o něm známo, že ani jeden jediný den nevynechal rozjímání, modlitbu, breviář, mši svatou. Také se ví, že dlouhé hodiny klečel před svatostánkem, kde načerpával sílu pro svou činnost. Chodil i do věznic, kde zajisté poskytoval svátosti - zpovídal, sloužil mši svatou, udílel eucharistii. Ve filmu je však sv. Vincent ukazován - dalo by se říci - jen jako charitativní pracovník, jako by ani knězem nebyl. Chyběla mi jakákoliv ukázka jeho duchovního života a služby, modlitba, udílení svátostí, sloužení mše svaté etc. Kněz je především kněz! Velká škoda! (15.05.2014)

Svatý Vincenc z Pauly byl (jak d'Artagnan) Gaskoněc, a co si Gaskoňci umíní, to také provedou. Pokud chceme jeho, byť jen filmovou postavu, posuzovat, je třeba si uvědomit, co to je bída, a co jí bylo tenkrát. Ale nesnažme se o to, to v době rozvinuté konzumní společnosti prostě nejde. Nejenom, že nedostatek jídla, topiva aj. nemáme, nedovedeme si to ani představit, ani považovat za možné. Při dívání se na tento jasný a přehledný film mě několikrát napadlo, že bych se rád s takovým člověkem buď setkal, nebo alespoň se dozvěděl, že někde žije. Ale je tomu stejně tak jako v prvém případě (bída): co by tady dělal? kdo by ho tu chtěl? co by nám mohl ještě dát? Pozn. 1: Mluvil jsem tu o Evropě a Americe. Jak je to jinde nevím, na pozitivní zprávy odjinud je asi embargo. Pozn. 2: Samozřejmě jsme slyšeli i jeho dobrou radu. "Láska je těžké břemeno, těžší než kotlík polévky a košík chleba. Vy si však zachováte laskavost a úsměv. Nestačí dávat polévku a chleba." A tohle by mělo platit nejen pro Vincentky, ale i pro úředníky a doktory (s jinými veřejnými činiteli se nestýkám). (25.11.2016)

"Zdravý rozum a pošetilost nás vedou ke stejnému množství hříchů. Jsou to jen různé hříchy." - Film se rozbíhá pomalu, nenápadně, postupně vás ale vtáhne a "nepustí". Uvědomíte si, jak málo děláme pro druhé, pro lidi okolo a jak jsme povětšinou sobečtí a pohodlní. Přesně jak se uvádí: čím blíže je člověk Bohu, tím citlivější (a sebekritičtější) je jeho svědomí. - "Myslíte, že dělám příliš mnoho? Myslím, že nedělám dost." Kéž si tyto dvě věty opakuji co nejčastěji. (16.03.2015)

Výborne zahraná hlavná postava, škoda ale, že to stojí iba na nej. Presviedčanie o humanizme je silné, viackrát teologicko-filozoficky podkuté - z čoho plynie, že film je dosť ukecaný. To, aké obete a strádanie musí podstúpiť človek pre dobro iných, je síce úctihodné, ale aj sebazničujúce. Na plátnach kín to ide, tam sa väčšina dôsledkov, hlavne zdravotných, ale i duševných, neprejaví, skutočnosť je však často opačná. Film nesie silné a jasné posolstvo, ktoré však vyznieva trochu do stratena. Škoda, že do filmu nebola prenesená viac doba 30-ročnej vojny. (15.10.2018)

[2,5*]     "Vy ste dosť divný kňaz! Hrobár, doktor!"     Historická dráma o známom svätcovi Vincentovi de Paulovi. Téma je to určite zaujímavá a film je aj z informačného hľadiska celkom prínosný, lenže po stránke dramatického spracovania mi pripadá dosť fádny (a nepomôže, ani keď prižmúrim oči vzhľadom na rok vzniku). Minimálne to platí pre väčšinu filmu, s výnimkou zhruba poslednej štvrtiny, ktorá konečne prináša aj silnejšie dramatické momenty (Vincent sa v noci v biednej izbe dozvedá životné príbehy biednych susedov, umierajúci sa bijú o smrteľnú posteľ). Proste si myslím, že sa z témy dalo vyťažiť podstatne viac, napríklad už len z tých morových epidémii, ktoré sa vo filme takmer nespomínajú (ak nerátam ten jeden falošný prípad). Ani to rozprávanie Vincentovho životného príbehu v priebehu času nie je spravené príliš šťastne, keď niektoré časové prestrihy pôsobia dosť mätúco. Čo sa hereckých výkonov týka, Pierre Fresnay v hlavnej role je výborný, ale z niektorých hereckých prejavov som bol v rozpakoch (vážna dráma a herci sa "pitvoria" ako v nejakej komédii s Funèsom). Celkom pôsobivo je podaný ten kontrast medzi honosnými priestormi palácov s promenádujúcimi sa boháčmi v prepychových kostýmoch a špinavými dierami, v ktorých umierajú bedári. Vincentovi de Paulovi slúži ku cti, že sa mu svojou charizmou podarilo strhnúť ľudí z "vyšších kruhov", najmä z radov znudených bohatých paničiek, ktoré brali charitu ako módnu kratochvíľu a namýšľali si pritom, aké sú to cnostné ženy. Aj vďaka ich finančnej podpore sa mu v jeho snažení podarilo dosiahnuť veľké veci.     "Za dva dni v Paríži nebude jediný chudobný, pán Vincent." "Ako to, pane?" "Je to jednoduché, môj milý, zatknem ich." (04.07.2023)