Právě začínáme

"Jak se máš?" "Zeptám se doma, jak se mám a pak Ti to napíšu!"                                                                                  Pozor na malé brýlaté holčičky!!                                                                                                                                                              "To Ti byl hroznej život ... dyť já u ní byl až za vopicema! Hada, toho měla pojištěnýho! Ale já nejsem ani v nemocenský pokladně!" (23.11.2014)

Nádherný film. Herecký koncert pánů Marvana a Plachty snad ani nepotřebuje komentář. Režisér Slavínský mohl ve třicátých letech platit za mistra kýče, ale i v tomto období u mě platí za nadprůměr. Od Protektorátu šla křivka jeho výkonnosti ještě nahoru, viz báječné snímky "To byl český muzikant", "Nebe a dudy", "Advokát chudých" a "Zlaté dno". Po konci Druhé světové pak natočil ještě dva klenoty - "Poslední mohykán" a "Právě začínáme". Škoda, že zemřel tak brzy, i když se nabízí otázka, jak by se v padesátých letech realizoval. (26.02.2024)

Slavínský nám jako filmař vyzrál. Dvojice Plachta Marvan se ukázala jako mimořádně dobrá volba. Marvan zde předvedl svou komickou stránku, a to na jedničku. Příběh je zcela banální, zcela vyplněný dialogy ústřední dvojice. Pro milovníky Plachtova humoru povinnost . Fanoušky Jaroslava Marvana film příjemně potěší, neboť v této herecké poloze Marvan mockrát viděn nebyl...90% (19.06.2012)

„Děkuju vám, paní šéfová. A vy zůstanete v Praze?“ - „Asi, mám už toho věčnýho harcování po krk. Kdyby se Bohoušek vrátil, koupila bych tady někde domek a žili bychom spolu jako dvě hrdličky…ale já tomu holomkovi ještě ukážu, se mnou si hrát nebude!“ Paní šéfová je ras a sukničkářský Bohoušek raději uteče ke kamarádovi, tomu ale nově přibyl i rodinný problém…Namlsán o rok mladším Posledním mohykánem jsem čekal zas výbornou zábavu, ale ta je trochu slabší, a to i navzdory ústřední dvojce obchodníků. O co víc se ve filmu křičí (zvlášť Marvanovy hlasivky musely dostat zabrat), o to méně je v něm humoru. Atmosféra je sice pořád vesměs pohodová, sociální podtext s opuštěným chlapcem nijak nepřekáží, film má i řadu dobrých postav (krom výše zmíněných zaujme hlavně malá drbna Eliška), ale víc podařených fórů a vtipných scén bohužel chybí. Příjemná podívaná za lepší 3*. „Já sem takovej už od přírody a můžu za to, že se mi hezký ženský líběj?“ - „Líběj, líbějí, pamatuj si Bohouši, napřed krátký líbení a pak dlouhý trápení!“ (14.07.2019)

Když vidím milou českou komedii, třeba jen náhodou, je to v uchopení a výsledku pokaždé jakési fajnové zastavení. Poznám to podle toho, že z ničeho nic mám v dané chvíli radost s pěkného pocitu. A to je na filmu vždy krásné. Zvláštní je, že tehdejší soudobá kritika tento zcela lidový film pouťové zábavy a jarmarku Vladimíra Slavínského neuvěřitelně strhala. Budiž zde podotčeno, že hodnotím se vkusem obyčejného diváka, tudíž odborné instituce kritiky mě jsou naprosto lhostejné. (25.07.2016)