Reklama

Reklama

Obsahy(1)

S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (443)

B!shop 

všechny recenze uživatele

Tak tohle bylo naprosto dokonaly, tenhle film jsem videl poprve a fakt jsem necekal, ze to bude tak skvely. Celej film pusobi spis jak dokument, kde se stridave divame na ukazky z Cimrmanovo her a do zakulisi, kde herci rozmlouvaj, pripadne se dohadujou s komisi. Ze budou vtipny hry mi bylo jasny, ale ze bude tak zabavny sledovat herce, pripravujici se na dalsi predstaveni, jsem necekal, jenze diky Sverakovi a Smoljakovi je to tak skvele napsany, ze tu lita jedna hlaska za druhou. Co se tyce hercu, to je mozna jedina mala vytka, misty jim to nak zvlast neslo, ale nebylo to nic rusivyho. Perfektni komedie. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Nejvážnější (a možná nejlepší) film dnes už legendární autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Velmi nostalgický a zvláštní posmutnělou náladou oplývající autorský film o autorském divadle, divadle tzv. malých forem, který přesto zdobí tak typický svěrákovsko-smoljakovský nadhled a smysl pro humor. Velmi příznačně oba tvůrci akcentují především řetězec absurdit, se kterými se amatérský divadelní soubor při své umělecké pouti setkává. Nejistá sezóna je vůbec zajímavý filmový tvar, něco mezi stylizovaným hraným dokumentem a celovečerním filmem vypovídajícím otevřeně o politické situaci v minulém režimu. Jeden z nejsilnějších dokumentů doby. Je tak trochu zázrak, že takovýhle film mohl v roce 1987 vůbec vzniknout. Tak takové to tehdy bylo... ()

Reklama

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Proč má technickej personál zase lepší šatnu než my herci?" Divadlo Járy Cimrmana bylo pro mne vždy zárukou inteligentního humoru, přičemž kritika rakouského mocnářství vždy neomylně směřovala do aktuálního stavu společnosti. Tím samozřejmě vznikaly souboje s režimem, které tento snímek poměrně věrně zachycuje. Nicméně mi poněkud uniká, proč jsem měl za socialismu možnost tento snímek třikrát vidět v kině, když tady údajně byla tak ohromná cenzura. Vždyť tohle šťourání do systému si o uložení do trezoru přímo říkalo, ale cenzor si patrně zapomněl klíče doma. Důležité je však to, že, kdybych to neměl jako člen komise zakázané, tak bych se řehtal jako pominutý celý film. Ono totiž je čemu, ale kdo si neprožil všechny souvislosti, tak si mezi smíchem pohodlně najde chvíle k vydýchání. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Ani hraný film, ani dokument, ani herci, ani neherci, ani tragédie, ani komedie. Čím vlastně Nejistá sezóna je? Mé zlé já mě nabádá napsat, že propagací cimrmanovského divadla, jenže jméno nejvýznamnějšího Čecha úmyslně neuslyšíme ani jedinkrát. Hlavní dějovou nit tvoří drama o nelehkém údělu českých umělců za pozdního socialismu a o jejich osobních shodách a neshodách – nejsmutnější část („tak až si pan doktor zapálí, tak budeme pokračovat“). Na ni jsou pak opatrně navěšovány ukázky z nám tak dobře známých Cimrmanových her – nejvtipnější část („není pro muže hanbou, když zde, v místě věčného mrazu, uroní kroupu“). A kromě toho všeho je Nejistá sezóna rovněž krotkou politickou satirou, jakousi neútočnou reflexí tehdejších poměrů – nejtrpčejší část („když je člověk na něco krátký, tak by si z toho alespoň měl dělat srandu, to platí o smrti i o politice“). Všechny situace údajně vycházejí z reálných zážitků jejich protagonistů, těžko říct jestli to samé platí také o hláškách, ale u Cimrmanů by mě to moc nepřekvapilo. Pro celou Nejistou sezónu jsou každopádně charakteristické dva výroky: „Zlaté prciny“ a „A je po ptákách“. 80% Zajímavé komentáře: Falcor, francis, Šandík ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Během sledování Nejisté sezóny se mě na rty dralo část sloky našeho nejlepšího zpívajícího básníka Karla Kryla "Byl hrozný tento stát, když musel si se dívat, jak zakázali psát a zakázali zpívat" a k tomu jsem si mírně předělal pokračování "a bylo jim to málo, poručili hercům hrát, jak si přálo veličenstvo kat." Nejistá sezona je dnes už jen naštěstí zábavná připomínka silně nezábavné doby ve které pár lidí určovalo co ostatní můžou a co už nemůžou. Opravdu za tohle před pány Smoljakem a Svěrákem smeknu klobouk z hlavy prvního člověka s kloboukem, kterého potkám. Zákulisí "cimrmanovského" souboru s mrazivou ukázkou jednoho znamení tehdejší doby se podařilo slepit lepidlem s názvem "kvalitní humor" a udělat tak z Nejisté sezony, celosezóní zábavnou jistotu. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (34)

  • Podle scenáristy Zdeňka Svěráka na filmu není znát, že by se točil před listopadem 1989. Leccos vysvětluje podmínka, kterou si tvůrci dali: ve filmu bude vše, co se opravdu stalo, tudíž žádné cenzurní zásahy nepřipadají v úvahu. Buď Nejistá sezóna dostane povolení v této podobě, nebo bude zakázána. Tvůrcům navíc šlo na ruku uvolňování politiky a také perestrojka pomalu vanoucí z Ruska až do Prahy. (sator)
  • Většina představení, která se ve filmu sehrála, mají špatnou podobu semináře. Např. v „Cimrmanovi v říši hudby“ přednáší Jaroslav Weigel, ale na židli sedí i Zdeněk Svěrák. To se však nikdy nemohlo stát, poněvadž se spolu v této hře střídali v roli Colonel. Dále v „Němém Bobši“ přednáší sice Miloň Čepelka, ale správně se v přednáškách alternace neliší, tedy správně by měl přednášet Ladislav Smoljak. V samotném „Poslu z Liptákova“ je seminář sám osobě špatně poskládán co se přednášek týče. Např. část přednášky o Univerzálním ptakopyskovi, kterou ve filmu přednáší Jan Hraběta, je ve skutečnosti přednášky představitel Hlavsy, tedy v době filmu Jaroslava Weigla nebo Miloně Čepelka. Fakticky by v semináři měli vystoupit pouze Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Zdeněk Svěrák a Jan Kašpar. (mnaucz)
  • Ve filmu je scéna, ve které se při zkoušce Rybník (Zdeněk Svěrák) schová za troubu, a když ji Špaček (Jaroslav Weigel) otevře, tak na něj Rybník kouká a Špaček se lekne. Toto se ve skutečnosti stalo při několika představeních Miloni Čepelkovi, který Jaroslav Weigla v té době ve skutečnosti v roli Hlavsy alternoval. A také se to stalo při představení, nikoliv při zkoušce. „Poprvé jsem skoro neudržel smích, ale nějak jsem to zvládl. Když to pak dělali znovu, tak jsem to vydržel,“ vzpomíná Miloň Čepelka. (mnaucz)

Související novinky

Letní filmová škola se blíží

Letní filmová škola se blíží

19.07.2019

Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou…

Reklama

Reklama