• Willy Kufalt
    *****

    (4x) "Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Dožadování se umělecké svobody ze stranych mladých v divadelní poetice na filmovém plátnu pak o rok později v atmosféře naplno rozjeté perestrojky nemohlo minout účinkem. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018)(19.3.2018)

  • boshke
    *****

    Zajímavý pohled do zákulisí oblíbeného divadla, o jehož těžkých začátcích jsem neměl povědomí. Hezké připomenutí pasáží některých her a vtipné zákulisní scény. Kvitoval jsem, že se nevyhnuli ani vnitřním problémům divadla, jako dochvilnost či presence herců na zkouškách nebo spory mezi samotnou tvůrčí dvojicí. Že to nebylo jen takové veřejné brečení před národem typu "nikde nás nechtěli nechat hrát a ještě nás censurovali"... 100%(7.6.2012)

  • MM_Ramone
    ****

    Ja som nikdy akosi nedokázal oceniť to satiricko-komicko-konšpiračné cimrmanstvo Ladislava Smoljaka a Zděňka Svěráka. Viem, že v Čechách sa z toho stal doslova kultový fenomém. Jára Cimrman prakticky zľudovel. No u nás na Slovensku si to našlo len hŕstku skalných priaznivcov. Ja medzi nich rozhodne nepatrím. Avšak snímok "Nejistá sezóna" z roku 1987 sa mi natrvalo vryl do pamäti. Je to veľmi zaujímavo spracovaná téma boja s absurdnou komunistickou cenzúrou, s ktorou sa museli potýkať členovia malého dramatického divadelného súboru. ****(13.4.2020)

  • darkrobyk
    *****

    Kdo nezažil, možná ani neuvěří. Kdo zažil, snad se ani nezasměje. Hrůznost doby ve své ryzí nahotě. Natočit tenhle film před rokem 1989 a ještě ho protlačit do distribuce = hotový zázrak. Řada kin ho v té době nehrála, podobně jako filmy V.Chytilové ( Panelstory, Kalamita či Hra o jablko). Osobně mám nejraději...Vichr z hor.(4.2.2011)

  • honajz
    ****

    Takový líně tekoucí film, čímž však vtahuje do hlavního toku problémů té doby s netradičním divadlem a jednotlivými představeními, boji s komisemi, obhajováním se, ale i se sebou samotnými, nedochvilností, bokovkami, vztahy. Jak jde každý den našich životů za dnem, tak se zde střídá jeden divadelní večer s druhým, podle toho tedy i to pomalé plynutí. A přitom kromě určitého cynismu, rýpanců a vtipů i prvky nostalgie a zaujetí.(28.12.2014)

  • - Legendární hlášky "zlatý prciny" se dopustila Magda Křížková-Šebestová v roli gynekoložky. Zajímavostí je, že její tehdejší manžel byl lékař. (sator)

  • - Ve filmu sice Zdeněk Svěrák při premiéře „Vizionáře“ vrátí do textu cikána, který měl být nahrazen koňským hanlířem, ale ve skutečnosti se „cikán“ do textu představení natrvalo vrátil v roce 1984, tedy rok po ději filmu a 7 let po skutečné premiéře představení „Posel z Liptákova“. (mnaucz)

  • - Hlášku: „A je po ptákách,“ kterou Ladislav Smoljak při představení „Němý Bobeš“ jakoby vymyslel, pronesl ve skutečnosti poprvé alternující Miloň Čepelka. (mnaucz)