Sněženky a machři

Fascinuje mě, kolik lidí je schopno dát "Sněženkám a machrům po 25 letech" odpad! a okomentovat to slovy "čekal jsem skvělou komedii ala první díl". Taková individua buď vůbec nepochopila, že "Sněženky a machři" nejsou zas tak úplně komedie (viz depresivní konec apod.), nebo jsou prostě jen omezená. Že vůbec váhám, B je správně. (01.02.2015)

Mám v těch klasických československých filmech, které viděl každý, obrovské mezery. Jednou z těch mezer byli i Sněženky a machři, které jsem viděl tedy až teď. A film mě potěšil více, než bych čekal. Snímek je dokonalý v detailech. Je to až překvapivě podobné realitě, a to i v porevolučních časech. Ovšem s jednou výjimkou. Těžko říct, jak v době za bolševika, ale dnes by se asi hodně těžko sháněla takhle dobrá parta, která drží pohromadě, jsou za jedno proti učitelskému sboru, i když zlobí, tak je férová, má svůj glanc a nevyskytuje se v ní šikana, kterou by dnes jistě charakter typu Karla Máchy trpěl. Od starší generace často slýchávám, že takové party skutečně bývaly, ale těžko říct, zda to nejsou jen růžové brýle minulosti. I v tom je síla snímku, že mě donutila o takových (a i jiných) věcech přemýšlet. Bohužel jak je film dobrý v detailech, jako celek je vlastně o ničem. Je to vlastně jen sled scén, film končí v polovině, je příliš krátký a při závěrečných titulcích se krade na mysl otázka, že to přece ještě nemůže být konec. Může se namítnout, že nic z toho nemusí vadit, ale mně to zkrátka k celkovému dojmu příliš nepomohlo. (05.03.2014)

"Jedem zkratkou, pánové. Je to sice dál, ale zato horší cesta." Jako absolvent tří lyžařských výcviků mohu potvrdit, že takhle to fungovalo v Krkonoších, Jeseníkách i Vysokých Tatrách. Nicméně jsem byl vždycky přesvědčen o tom, že chlast a kouření nejsou známkou dospělosti, takže u mě to vždycky skončilo jen u toho sexu. Proto mám dodnes zdravá játra a před velikostí mého přirození bledne i Viky Cabadaj. Sněženky i Machři jsou zkrátka milou vzpomínkou na študácká léta, ale než bych se s nimi válel smíchy ve sněhu, tak to si raději dám ještě jeden lyžák. (28.01.2017)

Úžasná komedie ze studentských let. Nádherné duchaplné věty, které chytají za srdce a nutí druhé přemýšlet, jako například: S tím, čeho se na nás dopustili druzí se už nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami. Natočeno v roce 82 a každý si řekne, že je to jako tam odjet dnes, stejné průšvihy, stejná zábava. (05.07.2011)

Cítim povinnosť dopísať komentár aj k filmu, ktorý ma síce nezaujal, ale je považovaný za "kultový". Asi nie pre svoje kvality, ale preto, že každý stredoškolák absolvoval lyžiarsky zájazd a pri takomto filme je buď nadšený, že "presne takto to tam vyzeralo" alebo sklamaný "škoda, že my sme nič také nezažili". Sněženky a machrov som videl už predtým, ale pri včerajšom sledovaní sa do popredia predrala ich falošnosť, ako pomerne častý jav normalizačného obdobia, keď sa umelecké diela snažili tváriť ako odraz skutočnosti. A tak, ako vypočítaný priemer nemusí byť zhodný so žiadnym z údajov, tak aj tento obraz lyžiarskeho zájazdu nie je podobný ani jednému z reálnych zájazdov. Je figúrkovitý, schematický a spoliehajúci sa na hlášky. A filmy plné hlášok zostarnú najrýchlejšie, pretože sa ich diváci naučia naspamäť a potom si uvedomia, že okrem nich vo filme nič nie je. Som presvedčený o tom, že tento film nemusel byť nakrútený. A jeho pokračovanie po 25 rokoch, bolo iba ďalším dôvodom pre môj verdikt (aby nebolo podľa čoho nakrúcať pokračovanie). (05.12.2012)