Purpurová barva

Takovej typicky oskarovej dojak. Pribeh sice sleduje osudy nekolika postav pres nekolik desetileti, ale v podstate se tu nic moc nedeje a neni tu zadnej vyraznejsi dej, vetsina postav tu je bud hodna nebo zla a samozrejme dojde na happy-end a kazda postava dostane, co zaslouzi. Nastesti ale Spielberg netlaci prilis na pilu, takze to zase neni nejaky ultimatni citovy vydirani a smutny nebo napinavy sceny se stridaj s tema odlehcenejsima, ve kterejch se vetsinou vyskytuje Danny Glover a spocivaj v tom, ze neco neumi. Navic je film paradne natocenej, takze ani nezacne nikdy nudit a je tu skvely herecky obsazeni. Vsemu samozrejme vevodi Whoopi, ktera podava asi zivotni vykon. Navic hlavni postavu hraje az v momente, kdy uz je se vsim tak nak smirena a bere to s nadhledem, precejen prvni pulhodinku je Celie jeste takova pitomoucka a hraje ji Desreta Jackson. Akorat teda nevim, ne ze by Whoopi byla nejak pekna, ale vsichni tu jsou hotovy z toho, jak je desne seredna, ale to bych zas nerek. Z dalsich postav samozrejme musim zminit Glovera, kterej taky podava jeden ze svejch nej vykonu. Pak uz me jen asi prekvapila ucast Fishburnea, kterej se tady jeste v titulcich jmenuje Larry a je skoda, ze nema vic prostoru. No a jelikoz se film odehrava na plose nakejch 40 let, bylo samozrejme nutny udelat starnuti postav, to se povedlo na vybornou, ale prislo mi, ze obcas starnou dost pomalu a obcas naopak dost rychle. Takze celkove skvele natoceny a zahrany drama, ale na 5* to nebude. (21.03.2009)

Velké téma, velký režisér. Spielberg se rozhodl natočit opravdu opravdový film. Strastiplný příběh života mladé černošky Celie na počátku dvacátého století Hollywood dostatečně ocenil (11 nominací na Oscara), ale jeho nezralou osobitost, která naplno propukla až se Schindlerovým seznamem nebo Ryanem, a fakt, že ho Hollywood ještě nepřijal jako seriózního vypravěče, vnímáme. Celie znásilňovaná vlastním otcem a následně provdaná za vznětlivého vdovce, který jí má za služku, se vypořádává s dvojí diskriminací – jako černoška i jako žena. Až přátelství s manželovou milenkou je pro ni impulsem udělat první krok na cestě k vlastní emancipaci. Jenže právě při náběhu na vlídnější polohu to začne poprvé drhnout. Na výsledek se samozřejmě velmi dobře dívá, ale onen akademický přístup je na hony cítit. Spielbergův odklon od rodinné zábavy první hodinku a půl šokuje, baví i dojímá, poslední hodina úctyhodné stopáže však zklamává a překvapuje, kam až Spielberg zkouší zajít. Ať se tváří sebevíc závažněji a zainteresovaněji, chybí mu vyloženě záporná postava, o útlaku, domácím násilí nebo problémech soužití mezi černochy a bílými toho vlastně moc neřekne. Vývoj hlavní postavy (dílčí změny k plnohodnotné přeměně, zatímco její manžel postupně ztrácí na sebedůvěře) mě nezajímal, v New Yorku se sice tehdy možná chodilo do divadla na Whoopi Goldberg (která je tady debutující a opěvovaná), mě však víc bavil Danny Glover. Nevím, jak by na mě výsledek působil před dvaceti lety, ale nyní jsem vnímal poměrně dost přihlouplých momentů (rvačka v baru, Gloverova roztržitá příprava na rande, nevinné a opatrné úsměvy Goldberg, řízení auta) a skutečně jsem některé pasáže v druhé polovině spíš protrpěl (včetně zbytečné africké vložky). Splněno, odškrtnuto, docela zklamání!! (26.04.2015)

Hoci mám rád úvodnú scénu s vojaka Ryana. A hoci som fanúšik Spielbergovho Schindlerovho listu, mám ho zafixovaného ako režiséra zábavných a dobrodružných filmov. Radšej si pozriem Jurský park, Minority Report, Indyho, alebo moju srdcovku A.I, než by som mal hľadať v jeho filmografií vážny film čo by mi sadol. A hoci Purpurová farba hovorí o černošskej komunite rovnakým spôsobom ako mnohé ďalšie filmy, Spielberg vďaka vtedy ešte pomerne talentovanej Whoopi dokázal krásne predstaviť život jednej mentality hoci sám čierny nie je. Film nominovaný na 11 oscarov, ktorý si zaslúžil určite polovicu. A jeden z mála filmov, kde je všetko to násilie a nepríjemnosť opodstatnená rovnako ako v 12 rokov otrokom. Čo sú inak jediné dva filmy na tému segragácie a tiež útrapách černošskej komunity hodné zhliadnutia bez toho aby sa biely cítil blbo. Nie až taký známy( čo je škoda), ale omnoho dôležitejší než väčšina jeho vážnej filmografie. (02.11.2015)

Purpurová farba sa svojim spôsobom stala nadčasovým filmom. Dnes je určená pre všetky ženy, ktoré plačú nad ťažkým osudom žien v modernej spoločnosti. Hej, majú to ťažké, ale čo je to v porovnaní s tým, ak žijete v nedávnej minulosti na americkom juhu, ste žena, ste ku všetkému černoška a nie veľmi pohľadná. Neostáva vám nič iné, iba sa s tým zmieriť, alebo s tým bojovať. Spielberg natočil film, ktrorý by dnes mohol byť prehlásený za rasistický, lenže on je iba pravdivý a realistický. Bohužial v mnohých kultúrach je aj dnes podobné zaobchádzanie so ženami považované za normálne. Glover a Goldberg v najlepších rolách svojich kariér. (12.07.2012)

I hříšník má duši aneb O mnohovrstevné nerovnosti, jako vlastnosti bytostně vlastní lidské existenci, očima Stevena Spielberga. Škoda kýčovitého a skoro až impertinentního idealismu v závěru, který jižanskému příběhu dvou sester ubírá na opravdovosti. Filmařsky dokonalé, herecky nadstandardní - Glover samozřejmě excelentní - scenáristicky podařené (předloha bude fantastická). Spielberg tlačí a tlačí na pilu, ale tentokrát ještě vkusně. 8/10! (11.03.2013)