Všechno, všude, najednou

Po shlédnutí tohoto filmu jsem měl pocit, jak kdybych sežral dvě šišky sekaný, půl kila bůčku a zapil to galonem plzně. Gastrodemence jak vyšitá, jen v provedení filmového prožitku se jedná spíš o filmidiocii. Já si prostě během tohoto filmu přišel jak magor. Čuměl jsem na něco, čemu jsem vůbec nerozuměl. Celou tu dobu jsem rozjížděl mozkové závity a snažil jsem se najít něco, co mi dá logiku, nějaký opěrný bod, prostě něco, čeho se budu moct chytit a podle toho pak v příběhu postupovat. A rovnou hlásím, nenašel jsem to. Přitom jsem ale přes dvě hodiny byl fascinován děním. Námětem, který logikou zachází za hranice únosnosti. Střihem, který dokázal zapracovat pohled různých dimenzí do jednoho záběru. Hereckými výkony, kde jsem naopak uznale pokýval, že Ke Huy Quan je mladý Jackie Chan, Michelle Yeoh dokáže zahrát kdekoliv, cokoliv - od depresí pokrytou členku rodiny po kung-fu mistra s malíčkem silným, jako ocelová traverza Empire State Building. O Jamie Lee Curtis ani nemluvě, protože její role je tady jedno velký WTF. On ale vlastně celý film je jedno velký WTF a kdyby to byl největší kůň Oskarů, tak bych se vůbec nedivil. Musím říct, že bych mu to pro svůj obsah docela i přál. (14.02.2023)

Název nelže. Tím vším, co se všude a najednou dělo, mě ale film spíše omlátil než omámil, a na milost jsem ho nevzal ani v závěru, kdy se ukázalo, že to mělo smysl a tvůrci očividně věděli, co a proč dělají. Kdyby to dělali třeba jen hodinu a půl, bylo by to pro mě stravitelnější. Těšil jsem se, Michell Yeoh je úžasná a žánrově je to krásně rozkročené jako kdyby režíroval a psal Džun-ho Pong... Ale na něj to zdaleka nemá. (22.02.2024)

Nedivím se, že takto chaoticky vyprávěný příběh hned v úvodu leckoho odradí. Kdo tomu však šanci dá, rozhodně litovat nebude! Dílo si od začátku až do konce udržuje velmi vysokou úroveň. To především velmi originálním nápadem, perfektními hláškami, propracovanými akční scény a svěžím humorem. Díky čemuž, na mne tento pokus o multiverse neuvěřitelně zapůsobil. Politické korektnosti je tu sice požehnaně, což také mnoho scén učiní tak trochu cringy. Až jsem to sám zpočátku také neviděl nijak valně a uvažoval jsem proto maximálně o třech a ještě slabších hvězdách. Můj názor záhy změnila druhá kapitola, ve které již do sebe začíná všechno parádně zapadat a člověk rázem div nezačne uvažovat o počtu plném. To potvrdí i finále, které si vysvětluju jako satiru reflektující omyly četných filmů podobného typu. Myslím, že bude jenom fér, když to zakotvím někde uprostřed, neboť zpočátku tomu skutečně k dokonalosti něco chybělo. 75% (21.06.2022)

I v angličtině s přízvukem, mísící se s replikami v čínštině, v japonském kině pouze s japonskými titulky, to byla jízda! :) Přiznám se, že obzvlášť ty části v čínštině, kdy jsem byla odkázaná jen na ty japonské titulky (v japonštině jsem sice zběhlá, ale v jejím čtení jsem přece jenom pomalejší a některé znaky neznám) byly docela oříšek a pár významů mi kvůli tomu uniklo. Přesto mi v globálu nic nechybělo a byla to nevídaná podívaná, která maximálně poutala mou pozornost, takže dvě a čtvrt hodiny stopáže utekly jako nic. Film má zajímavé paralely s někdejším prvním Matrixem – a tím nemyslím pouze konkrétní podobné prvky (kombinace různých realit/vesmírů, okamžité osvojování si nových schopností…), ale především obecný přístup k tvorbě filmu, který z toho byl cítit. Stejně jako Matrix se totiž nebojí přijít s něčím zcela novým, nestandardním a porušovat jakési zažité zákonitosti filmové tvorby. Například scéna s kameny, která celou dobu probíhá v tichu, čímž umocňuje atmosféru této vzdálené reality, je v tomto ohledu geniální. Přes přirovnání k Matrixu jde však o zcela svébytný, „nový“ film. Na první pohled by měl člověk tendenci vnímat pouze jeho šílenou a zdánlivě chaotickou formu, která nemusí vyhovovat každému (což bude bohužel ten důvod, proč má film rozporuplná hodnocení), ale Všechno, všude, najednou toho ukrývá více a forma není jen samoúčelnou fasádou. Všechny ty bláznivé, nápadité, místy velmi vtipné události a vizuální prvky filmu mají svůj význam a zpětně vidím, jak je film ve skutečnosti promyšlený. Podoba filmu jde totiž ruku v ruce s ústřední myšlenkou, která je vlastně oproti komplikované formě velmi jednoduchá. A v jednoduchosti sdělení je ta krása – v jádru jde o film o důležitosti lásky a laskavosti vůči ostatním. Někdo by mohl říct, že je to skoro až triviální, ale já jsem vždycky všemi deseti pro šíření takové myšlenky. Obzvlášť právě ve zcela nové a neotřelé formě, která podpoří nový úhel vnímání. A tato naprosto bláznivá smršť různorodosti a téměř „nahodilých“ nápadů je přesně to, co nejlépe podporuje onu myšlenku pochopení a přijetí druhých, ať už jsou jakkoli zvláštní či „jiní“. Už teď se těším, až film uvidím znovu, tentokrát s českými titulky, a zároveň jsem vděčná, že japonská kina film se značným zpožděním promítala, protože vidět to na velkém plátně je přece jen jiný zážitek. Taky jsem samozřejmě ráda, že přes rozporuplné recenze měla americká Akademie filmového umění a věd naopak zcela jasno v tom, že tento filmový počin si své oscarové nominace zaslouží naplnit. (Viděno 19.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,6★)~ (29.03.2023)

Buď prostě kámen. Nebo raději ne? Tenhle bagel mě celkem vcucnul. Mýval si mě omotal kolem prstů. Párky bych z toho všeho ale vynechal. Emotivní exkurze do mnohovesmíru postavy, která v jednom universu selhala snad úplně ve všem, aby v těch ostatních mohla využít svůj plný potenciál. Působivý chaos. (26.07.2022)