Maturita za školou

Cha, tehdy otrava, ale po letech svým způsobem sranda náramná . Zvláště scéna, kdy "básník" Oldřich Kaiser v první povídce čte svůj niterný výlev příslušníkům dělnické třídy (z nichž ten nejmladší je dnes zasloužilým pravicovým mnohoobročníkem), je svého druhu klenotem českého filmu. Něco tak nepravděpodobně vylhaného a trapného jen tak neuvidíte. Ano, též páně Lábusova kreace lumpenproletářského trampa v třetí povídce je více než vděčná. Z tohoto hlediska je druhá povídka, ta nejpravděpodobnější, vlastně nejnudnější. Ale na odpad celý tento opus není. Za vždy půvabnou Valérii, které je pro tento film škoda, a za scénu trampského muzicírování a skotačení na nádraží, kterážto vypadá docela autenticky, si dvě hvězdičky ten film zaslouží. (23.05.2013)

Tak aby bylo jasno, soudruzi. Divoká šedesátá skončila, od teď bude film vychovávat. "Maturita za školou" je jednak takovým výchovným počinem pro naši mládež, jednak názorným příkladem, jak to dopadá, když se socialisticky spořádaní, umělecky impotentní, myšlenkově plytcí tvůrci pokoušejí o "hlubší ponor", "životní dilema" nebo dokonce "smysl života". I když až na zlou společnost špatných kamarádů - trampů ve třetí povídce tam vyložená zákeřnost nebyla, ta falešná, plytká, nažehlená normalizační optika z toho čpí na každém kroku. Zvláště "mladý básník" byl opravdu k sežrání a jeho představitel - mladičký vlasatý Kaiser - byl opravdovou kuriuzitou, podobně jako Lábus v roli zlého trampa (zřejmě jejich generálka na legendární Mimikry). Tento film jsem si pustil jen proto, abych si doplnil filmografii pana Šebánka - a s úlevou konstatuji, že se objevil jen na pár vteřin a beze slov, protože etuda tohoto génia rodu Homolkova, jak s tupým úsměvem naslouchá básníkově prvotině, je opravdu smutným završením jeho "neherecké kariéry". Náladu mi ovšem spravila Schallerová, jejíž nebeský půvab prozářil i tuto trapárnu. Do odpadu neházím, to bych přece jen křivdil. Celek má jakousi koncepci a vypointované ústřední myšlenky každé jednotlivé povídky jsou přes všechnu tu bídu sympatické. (Zvláště otevřený závěr Reprezentanta mě příjemně překvapil.) Celkově tedy hodnotím poněkud vstřícněji než slunicko2, jehož trefný komentář ovšem vřele doporučuji. (04.03.2011)

Normalizační vymývárna mozku i duše v plné parádě a "nejlepší" formě. Taková kuriózní ukázka toho, jak moc špatně se dá něco natočit, když se do umění zapojí totalitní politika. Na festivalu okupační tvorby by se ale snímek neztratil a 9/10 uvědomělých svazáků, hrdých nositelů "Řádu potlačování lidskosti" dává filmu plný počet a cenu Zlaté Lobotomie. Mě by do strany nevzali, takže si po vzoru třetí povídky beru svých pět švestek, jdu se projít do přirody a zde nechávám odpad! PS: ale jestli za stromem uvidím partičku pionýrů, dostanou klackem přes nohy. (20.09.2023)

Fascinující herecká sestava se tu sešla. Filmové začátky Kaisera nebo Töpfera a pak hromada zajímavých herců v nezajímavých rolích. První povídka neuvěřitelná i na tehdejší dobu, druhá z dnešního pohledu pochopitelnější než tehdy a možná proto nudnější a třetí jako zjevení. Na tu se dívá moc pěkné po všech stránkách, možná ta pointa, ta pointa mohla být... (07.12.2016)

Tak jsem se těšil na pana Šebánka a nic. Sedí tam pár sekund a to je všechno. No, první povídka byla ultra hovadina, druhá jen hovadina, a třetí ušla. Té bych měl dát z povinnosti plný počet, protože byla o mně a mém mládí. Také jsem vandroval lesem sám. Jen jsem tam nehulákal. Bohužel tomu chyběl pointa, a bylo to takové neslané, nemastné, jako celý film. Takže dávám dvacítku za poslední povídku , ani ne tak kvůli jejím nekvalitám, ale za téma. Krásně se mi při tom vzpomínalo na mládí. (09.09.2017)