Tři zlaté vlasy děda Vševěda

Tři zlaté vlasy děda Vševěda je pohádka, která se v různých variacích objevuje často a má už řadu věcí. Je to jedna z typických klasických pohádek. Tato verze z první půlky 60. let ale nebude patřit k mým oblíbeným. Za zmínku stojí, že jde nejen o poeticky natočený děj, ale též vizuál. Například lesy či zámek v pozadí po vstupu za bránu působí prazvláštně. Zřejmě museli mít filmaři a animátoři dlouhou pařbu a z ní vzešlo tohle. Třeba když vstupuje Plaváček do hradu, ten působí jako velký vánoční stromeček - nahoře zelený po stranách různobarevné baňky. Naopak k dědovi stačí vystoupit po schodech do něčeho, co připomíná naplno jedoucí program planetária. A změn je v této verzi víc. Například Vševěd hrdinovi neporadí, ba právě naopak, poradit a přijít si na vše musí sám. Právě jeho matka od něj nic nezjistí, krom vytržených vlasů, které jejího synáčka probudí a on se tak s Plaváčkem setkává tváří v tvář. Jde o hodně stylizovanou, umělecky ztvárněnou pohádku, která pro děti není. Buď je unudí nebo vyděsí. (19.11.2023)

Další, ne-li snad vůbec první, nepohádková inscenace klasické pohádky, jež rozhodně není určena dětem. Daleko víc než o pohádku se jedná o televizní poému, která, více než slov, využívá jiných výrazových prostředků – nádherná hra světel a stínů vévodí neobvyklému pojetí Erbenovy předlohy, mimika herců (mimořádná herecká příležitost především pro Radovana Lukavského. Marně pátrám v paměti, kde si ještě zahrál tak výraznou zápornou roli. V záři černé a červené působí jako sám prototyp ďábla), náznaky děje, nikdy nedokončené, a přece zřejmé a jasné, zpětné projekce, které zde rozhodně nepůsobí rušivé, jak tomu obvykle bývá, a nakonec i ony na první pohled jakoby levné divadelní kulisy, jež však jen podtrhují sílu příběhu pohádkové lásky a nenávisti. A doprovodnou hudbu, tu je nutno zmínit zvlášť, zcela samostatný prvek, který korunuje nádhernou poetickou poctu klasikovi naší české pohádky. Velkým neprávem podceňovaný snímek. Jeho hodnoty ovšem oceníte teprve tehdy, otevřete-li oči a duši kráse. (08.05.2015)

Vybavuji si, že jako dítě jsem se u toho dost bála a vlastně se mi to nelíbilo, právě proto, že jsem se u toho bála. Princezna mi připadala nic moc a hrad a vůbec všechno takové nedomrlé a ponuré. Žádná okouzlující pohádková vesnice, les, půvabný královský hrad. Jak z mála dokázali tvůrci udělat hodně mi dnes připadá ohromující, ale to dítě, kterým jsem byla, mi nedovolí hodnotit tuhle pohádku vysoko. A pana Lukavského si dodnes raději užívám v kladných rolích, (01.01.2012)

Krásné kulisy, krásně barevně nasvícené. Král volá na slunce: „Stůj! Posvítíš mi na cestu!“ mají tam chybu – slunce se přece nehýbe. Měl zadupat a zakřičet k zemi: „Stůj! Přestaň se točit!“ Nadpřirozené sudičky jsou těžkými soupeři i pro krále.  Vesmírná propaganda na Vševěda: „Hvězdo denní.“ Jenže slunce není žádná hvězda. A hvězdy nejsou slunce. (10.04.2023)

Jen málo filmů se může pyšnit tím, že fungují stejně dobře jako v době vzniku, zvláště pokud se podíváme o více než 50 let nazpět jako u této pohádky. Ta je natočena celá ve studiu, a tak režisér ke skvělým kulisám a kostýmům přidal malebné kresby, práci se světlem a stínem a mnoho krásných barev. Je to audio-vizuálně neuvěřitelně podmanivé a z každé scenérie tryská inspirace. Je vidět, že si autoři dali skutečně záležet, aby malby splývaly co nejlépe s kulisami. Tato pohádka patří dějem a zpracováním k těm nejtemnějším (Erben) a není v ní ani špetka humoru. Nechápu to nízké hodnocení... (03.01.2018)