Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (744)

Radyo 

všechny recenze uživatele

"And the Oscar goes to ... Kolya! " O téhle větě se jistě Janu a Zdeňku Svěrákovým zdálo už během psaní scénáře a vlastního natáčení. Přípravy na film byly veliké, zákulisní informace hovořily o skutečné bombě a výsledná podoba filmu nadchla milióny diváků nejen u nás. Hlubokce lidský příběh, který je sice v globálním vyznění smutný, ale je servírovaný půvabně milou a laskavě humornou formou, si nepochybně svého Oscara zaslouží. A my můžeme jen doufat, že se Janu Svěrákovi a jeho otci podaří ještě nějaký podobný "zásah", třeba i s žánrově poněkud odlišným filmem, který ale zase dokáže vzbudit v divácích z celého světa pozitivní emoce, tak jako to dokázal Kolja, jehož mnozí z nás zařadili mezi české národní klenoty. ()

Shit 

všechny recenze uživatele

Úžasnej film, snad úplně nejlepší za posledních deset let, který se točej v čechách. Dokonalý výkony Zdeňka Svěráka a Andreje Chalimona a výborně propracovaný scénář. Film dokonce dostal oscara, což teda moc nechápu, protože nevim jak mohli Amíci pochopit různý vtipy a narážky, který můžou pochopit jen češi, ale možná že i bez těch vtipů a narážek se jim to zdálo tak dobrý, že to nakonec vyhrálo. Oba Svěrákové ukázali že kdykoliv spojí svoje síly, tak vzniknou úžasný filmy ()

Reklama

heyda 

všechny recenze uživatele

Kolja je jedním z nejvydařenějších českých filmů, čehož si všimli i pánové z akademie a Kolja se stal poprávu oscarovým. Moc českých snímků takovou čest nemělo. Samozřejmě film stojí na perfektním Zdeňku Svěrákovi, který je zárukou kvalitního filmu. Neznám jediný film se Svěrákem, který bych hodnotil pod 3 hvězdičky. Příjemný příběh z doby nástupu sovětských vojsk na české území. Nemůžu prostě jinak než plné hodnocení. 100% ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Kolja je dobrý film z toho důvodu, že nese všechny znaky klasického Svěrákova scénáristického stylu – zejména lehké a brilantním vtipem sršící dialogy. Dobrým filmem je i proto, že všichni herci bez rozdílu předvádějí skvělé výkony, panem scénaristou samým počínaje (člověk mu toho obšourníka kupodivu věří, sucharovi učitelskému :o)), roztomile tlusťoučkým chlapečkem Chalimonovem končem. Ne tak dobrý je ten film zejména proto, že se v něm začíná projevovat sklon Jana Svěráka k prvoplánovosti a frontálnímu útoku na diváka. Ví, co funguje a to bezostyšně používá, přičemž však udržuje snesitelnou míru. Bohužel narozdíl od Obecné školy je Kolja spíše jistým plánem, jak získat Oscara, než silným a svojským filmem. Chybí mu ona přirozená zemitost (co vy na to, pane Kovář, dobrý, ne? :o)) a sugestivní evokace atmosféry, kterou se vyznačují velké autorské počiny. Nad vodou kalkulu ho drží právě humor, ale nakonec i fakt, že ten příběh (chtě nechtě) člověka vždycky zasáhne. ()

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Společně s Obchodem na korze a Ostře sledovanými vlaky jde o jediný český film, který je držitelem Oscara za nejlepší zahraniční film. Jediný český film, který vyhrál Zlatý glóbus. Držitel 6 Českých lvů. Na cenách České filmové kritiky byl v roce 2020 vyhlášen nejlepším porevolučním českým filmem. Zároveň byl některými kritiky obviněný z toho, že byl až příliš bezpečnou sázkou na jistotu a Oscara si možná nezaslouží. Kolja ale i přesto po letech zůstává jedním z nejoblíbenějších českých filmů a má to kromě výhry prestižního Oscara především jeden hlavní důvod. Kombinace Jan Svěrák/Zdeněk Svěrák totiž skutečně dodala skvělý film. Zdeňka Svěráka za psacím stolem člověk pozná snadno. Chytré dialogy a humor, výtečně vykreslené postavy a především ten správný tah na branku. Kolja se opírá o naprosto lidský příběh, který je sice divácky neskutečně vděčný, to ale automaticky neznamená, že by šlo o bezpečnou sázku na jistotu, která pouze těží ze samotného příběhu. I divácky vděčná látka se dá natočit naprosto výtečným způsobem a to se u Koljy stalo. I přes zasazení do Československé republiky má Kolja světový přesah, který byl následně klíčový v získání Oscara. Naší historií nepolíbený člověk logicky nebude chápat dobový kontext filmu. Kolja je ale především o konfrontaci dvou rozdílných osob, které rozlišuje nejen generační, ale i národní rozdíl. Nezáleží tak ani na tom, že se příběh Františka Louky a malého Koljy odehrává v jakési malé zemičce v Evropě. Stěžejní téma filmu je totiž snadno přeložitelné i bez pochopení dobového kontextu a citlivě budovaný vztah dvou hlavních hrdinů výtečně funguje až do naprostého finále, které nenechá jedno oko suché. Ale kromě funkčního dojení emocí je to pořád také velmi zábavná a milá podívaná. Janu Svěrákovi se po snímcích Obecná škola nebo Akumulátor 1 opět podařilo natočit film, kterému se daří vypadat světově. Svěrák nejen výtečně pracoval s dětským hercem Andrejem Chalimonem, výtečně vedl celý zbytek obsazení a především natočil skutečně bravurní film. Dokonalosti chtěl dosáhnout za každou cenu, ať už to znamenalo natáčení z horkovzdušného balónu a další kreativní rozhodnutí. A nejlepší na tom je, že ta kreativní rozhodnutí následně dohromady tvoří opravdu vynikající zážitek. Celé to je tak skvělé i díky vynikající kameře Vladimíra Smutného, ikonické hudbě Ondřeje Soukupa a lokální střihačské jistotě Aloisi Fišárkovi. Jeden z nejtalentovanějších kameramanů u nás Vladimír Smutný (právoplatný držitel 8 Českých lvů za kameru, nominace za Kolju byla vůbec jeho první) vždy dokázal obstarat vynikající vizuální stránku, hudba Soukupa se skvěle hodí k tomu, co se děje na plátně a ještě vydatněji ždímá divácké emoce a Fišárek dokazuje, že je prostě obdivuhodný střihačský talent. To, jak na sebe veškeré záběry navazují a jak člověk ani většinu času vlastně nevnímá, že se střídají různé záběry jen dokazuje, proč je Fišárek brán za eso ve svém oboru. Obsazení filmu je též jedna velká výhra. Zdeněk Svěrák si roli Františka Louky napsal na tělo a těžko si v téhle roli vlastně představit kohokoliv jiného. Přirozený a neskutečně milý výkon Andreje Chalimona ukazuje, že se neposedné dítě na place dá se schopným a komunikativním režisérem navézt na obdivuhodný dětský výkon, kdy se dá malému herci uvěřit každý aspekt jeho chování. Libuše Šafránková byla též pro svou roli zvolena naprosto ideálně, stejně tak jako Ondřej Vetchý. A pak už by člověk jen mohl do nekonečna vyjmenovávat jména talentovaných herců v menších či větších rolích - Lilian Malkina, Karel Heřmánek, Miroslav Táborský, Regina Rázlová, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak...... Kolja dokazuje, že není malých rolí, ale pouze ´´ malých ´´ herců. A po těch není v Koljovi ani vidu ani slechu. Na první pohled noční můra je ve finále pro Františka Louku v podstatě začátkem nové etapy života, která ho po tak trochu osamělém životě starého mládence navede na tu správnou cestu a to i přesto, že se to neobejde bez různých komplikací od lidí, kteří Koljou kvůli jeho ruskému původu opovrhují po STB. Výborná technická stránka se tak může opřít o výborný scénář a to dohromady s bravurním režisérem tvoří jednoduše výtečný film. A jeho přesah do zahraničních zemí jen utvrzuje jeho výjimečnost. Vynikající Svěrákova snadno identifikovatelná poetika v té největší síle, velmi schopný Svěrák Jr. za kamerou a všichni ostatní tvůrci a herečtí představitelé dohromady tvoří výjimečný český film, který se naprostým právem dočkal mezinárodního uznání a navíc díky svému úspěchu zavrhl plány na zrušení tvorby českých filmů. Silný příběh je prošpikován neskutečně milým a chytrým humorem a jakmile na konci s doprovodem hudby Soukupa dojde na jeden hluboký výdech, definitivně se dokazuje, že je tento film neskutečným emocionálním buldozerem, který by rozplakal i Terminátora. Přitom všem se ale dá obdivovat i z filmařské stránky a divácky přístupný příběh je natočen ve skvělé podobě, kdy se naštěstí nedá říct, že formální stránka zastiňuje obsah a obsah nezastiňuje formální stránku. Nejen výborný, ale především zásadní český film, který bude i nadále sloužit jako ideální vzor....... Náš krasny! () (méně) (více)

Galerie (28)

Zajímavosti (100)

  • Česká filmová kritika film v roce 2019 označila za nejlepší snímek posledních 30 let. (rublik05)
  • Jan Svěrák komentoval, že na tomto filmu "jsem mnoho věcí dělal poprvé. Byl jsem poprvé producentem velkého filmu a do poslední chvíle jsem si nebyl jist, jak velká ostuda z toho bude. Poprvé od školy jsem musel denně mluvit rusky. A poprvé od FAMU jsem točil s kameramanem, se kterým jsem se musel teprve sehrát. Nejhorší tedy byl první týden - bylo to, jako když se ladí orchestr. Teprve druhý týden se začalo hrát. Málokdo pak viděl v tomto kraji tak soustředěně pracující štáb. Bylo to i tím, že ti kdo četli scénář, se báli, aby ho nějakou svou chybou nepokazili. A ti, kdo ho nečetli, se zase báli, aby na to nikdo nepřišel." (NIRO)
  • Knižně vydaná povídka, kterou napsal Zdeněk Svěrák podle vlastního scénáře, obsahuje řadu roztomilých, typicky "svěrákovských" slovních hrátek - a také malé scény navíc, které se do výsledného filmu nakonec nevešly. Byla by ale škoda o nich nevědět. Tady je výběr několika z nich:
    - Louka a Musil jedou v autě. Musil: "Ty, Louka, ty jsi přece s tím symfoňákem sjezdil celej svět. Jaks to tam dělal se ženskejma? Francouzky, Taliánky, mulatky..." - "Nijak, já jsem levej na jazyky. A přitom jsem ukecávač. A jak neznáš jazyk, tak neukecáš." Musil se zasměje: "Jedině tak v Rusku, viď? Chóčeš ili nechóčeš?" - "I na tu ruštinu jsem levej, člověče," řekne Louka.
    - Louka domlouvá s paní Horáčkovou renovaci hrobu: "Ale víte co? Ty letopočty vám udělám jako pozornost podniku, čili by to bylo mínus čtyřicet, pomlčku vem čert, to mám sto čtyřicet korun. To jde, ne?" - "No, to už jde," uleví se paní Horáčkové. "A platí se předem?" - "Vůbec ne. Až přijdete zase zalejvat, zaplatíte to tomu mladýmu hrobníkovi a on mi to pak dá." Při těch slovech vytáhne Louka z brašky plátěné modrákové sáčko a oblékne ho. "Nejdřív to odmastíme..." řekne a přetře nápis hadrem namočeným v ředidle. "Kdyby pan manžel žil, určitě by s tím souhlasil," dodá nesmylně. "Jó, to byste ho musel znát. Ten byl na korunu... jéjej," mávne rukou vdova při vzpomínce na nebožtíka.
    - Z vyprávění o koncertu v New Yorku. Louka: "A jak jsem říkal, ta únava z nás opadávala a my jsme do toho začali šít jako ševci. Z dirigenta stříkal pot až na nás, byl takovej zabejčenej, a když dával nástupy tutti a forte, to bylo jako když se votřepe mokrej pes." Tomu se mlčenlivý Ládík zasměje. "Nesměj se, vole. Vo kolik zhubne takovej derigent, řekněte," žádá Brož úplný text i s poznámkami na okraj. "Takovej dirigent shodí za koncert i tři kila," uspokojí ho Louka. Brož pohlédne na Ládíka, co tomu říká, a Ládík uznale přikývne.
    - Smyčcové kvarteto hraje "Z mého života". Tóny čtyř nástrojů se vážou do podivuhodné spleti, která je drásavá a konejšívá zároveň. Nitky té skladby nás vynesou jako loutky vysoko na prosluněný hřbitov. Sluneční paprsky protínají šero u stropu krematoria, kde čtyři hudebníci tkají tu kouzelnou osnovu. Z žíní Pekárkova smyčce sněží pod kobylku houslí bílý prášek kalafuny, Loukova levá ruka přiděluje violoncellu vibrato, jímž jeho neohrabaný nástroj dosahuje své smutné něhy. Všichni muzikanti soustředěně koncetrují a my při tom docela zepomeneme, že jsme v domě pohřbů.
    - U Brože doma, při debatě o případné svatbě: Ozve se cvrlikavé zazvonění telefonu. Brož na to nereaguje, přestože má telefon u ruky, a čeká na Loukovu odpověď. Při druhém zazvonění pohlédne Louka na aparát: "Telefon." - "To dělá von," ukáže hrobník nad sebe do klece. Von napodobí všechno. Kdyby tak nesral kolem, byl by to docela inteligentní tvor. Podívejte se," ukazuje Brož na ptačí trus v okolí klece. Při tom si všimneme, že má od loskutáka pokálená záda. "Kolika se dožívají let?" zeptá se Louka, aby odvedl řeč od hrobníkova šíleného nápadu se svatbou. "Na svobodě třicet, v zajetí dvacet." - "No vídíte, a vy chcete, abych se ženil," vrátí Louka sám debatu do starého koryta. "Na svobodě se dožíváme vyššího věku. V zajetí nás máte na lopatě raz dva."
    - Scéna koncertu během návštěvy u matky v rodném městě: Kvinteto, které hraje Vivaldiho v obřadní síni Národního výboru, je složeno ze samých mladých muzikantů. Louka patří do generace jejich otců a má co dělat, aby jim stačil. Mladíci krotí náročnou skladbu jako krásného hřebce, jehož vrtochy znají. Vědí dobře, v kterých místech by je mohl vyhodit ze sedla a dávají si na to pozor. A když ta místa překonají, zatetelí se v sedle blahem a další jízda je o to spanilejší. Mrknutím oka dá Louka najevo, jak se mu s ími dobře jede. Škoda, že v hledišti sedí jen šest sedm posluchačů, většinou starších. (...) Ve dveřích stojí stará paní Louková s holí pobitou plášky. "Zážitek, pánové! Hudební zážitek. To se nedá penězi zaplatit." - "Bohužel," řekne Louka a studenti se tomu zasmějí.
    - Louka ukazuje chlapci Prahu z rozhledny: "To je naše stolice. Víš, kolik má věží? Sto!" (NIRO)

Související novinky

Zemřela Libuše Šafránková

Zemřela Libuše Šafránková

09.06.2021

Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)

Ceny české filmové kritiky – výsledky

Ceny české filmové kritiky – výsledky

02.02.2020

Nejlepším filmem roku 2019 byl českými kritiky zvolen road movie Staříci. Hraný debut Ondřeje Provazníka a Martina Duška o pomstě a spravedlnosti získal kromě nejvyššího ocenění na 10. Cenách české… (více)

České lázně ve filmu

České lázně ve filmu

28.10.2019

Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)

Eric Serra zakoncertuje na SOUNDTRACKU Poděbrady

Eric Serra zakoncertuje na SOUNDTRACKU Poděbrady

18.07.2018

Mezinárodní festival filmové hudby a multimédií SOUNDTRACK Poděbrady 2018 navazuje na úspěch předchozího ročníku, který navštívilo přes třicet tisíc fanoušků nejen filmové hudby. Ti měli možnost… (více)

Reklama

Reklama