Divoká planeta

Divoká planeta je jeden z nejdivočejších animovaných filmů, které jsem měl tu mořnost vidět. Imaginace autorů totiž pryští z každého záběru a pochybuji, zda-li lze toto umělecké podobenství ještě nazývat sci-fi. Zde opravdu každý záběr nabízí něco poutavého nebo alespoň lehce šíleného. A není to dané jen brutální kreativitou autorů, ale i příběhem o boji lidí a drágů, který místy působí osudově a téměř biblicky. Divoká planeta byl pro mne neznámý film, ale po shlédnutí musím napsat, že to byl můj nejsilnější filmový zážitek poslední doby. (15.06.2010)

Dnes bohužel zapomenutý a přitom mimořádný animovaný kousek, který vznikl v českých ateliérech s francouzskou produkcí v době největšího úpadku československé kinematografie. Animované tvorby se čistky naštěstí tak nedotkly... Nedávno jsem měl možnost ho znovu po letech vidět na velkém plátně na Anifestu v Třeboni a ze vzpomínek z dětství jsem nemusel nic slevit, což je samo o sobě vyjímečné. Fantastický snímek s pozoruhodným výtvarným pojetím, originálním příběhem a zvláštní atmosférou. Nepoměrně mladší a známější filmy jako například Final Fantasy vedle téhle skvělé klasiky vyznívají až trapně...Film o zvůli zdánlivě neotřesitelné moci, manipulaci a neschopnosti naslouchat. A taky o tom, že malé se nevyplácí podceňovat. Celkový dojem 95 %. (18.01.2008)

Každá planeta, kteoru navštívil Ládínek Smolík se svým psem Zorem, byla promyšlenější a konzistentnější a její povaha, role, ekologie i osídlení hrálo promyšlenou úlohu v příběhu! Tady je každá scéna a každá nová informace nekompatibilní s ostatními, příběh se odvíjí jako sled výkřiků a hesel bez scelující paměti, alzheimerovský. Neexistuje nic jako vnitřní logika a sledovatelné odvíjení děje, ale každá scéna se dá naopak dourčit zvně, pomocí existujících filosofií, ideologií, syžetů a představitelných poruch soustředění, jimiž tvůrcové evidentně trpěli, nebo z nich alespoň podezírali diváky. Otázky, které nutně vyvstávají, jako např. kde se vůbec lidé na oné planetě Drágů vzali, jsou nejen nezodpovězené, ale především nedovoditelné, protože nekonzistentní děj jakoukoli možmost vysvětlení předem popírá. za odměnu, že jsem ten škvár přetrpěla, se podívám na pět dílů Ládínka za sebou. (19.01.2014)

Když máte opravdu rozvinutou představivost a k ní dodáte úměrnou porci inteligence a talentu, můžete třeba napsat sci-fi román. A ten pak možná objeví další talentovaní lidé, obohatí ho svou fantazií a natočí film. A třebaže vy sami máte talent jen na louskání buráků, poznáte že koukáte na něco kvalitního, něco výjimečného. A tak to má být. Bohužel se to ale kdysi dělo velmi zřídka, resp. sci-fi bylo většinou autoritativních režimů považováno za okrajový žánr pro divné lidi. Zvlášť takové, který nelíčilo světlé zítřky (ke kterým se naši budovatelé nezadržitelně blížili za zpěvu Internacionály). Najít tedy z tohoto období opravdu kvalitní sci-fi film nezatížený ideologií a nepokroucený cenzurou, je skoro nemožné. Divoká planeta je velikánská výjimka a byť i tady byly politické tlaky, na výsledku to zase tak moc znát není (jasně, najít tam můžete ledasco, ale netrčí to). Všechno funguje jak má. Kvalitní sci-fi námět obalený velkou hromadou nápadů. Skvělá animace i hudba, která se především v úvodu podílí na tom, že je divák od první minuty lapen. Aspoň já tedy byl. Skoro padesát let staré sci-fi a strčí do kapsy většinu stamilonových blockbusterů poslední dekády. (17.01.2021)

Mnohými vytýkané nedostatky uznávam, avšak k poetike pulpových kroník Roberta E. Howarda a jemu podobných, na ktoré La Planète sauvage nadväzuje mimo iného čiastočne i graficky, neodmysliteľne patria. Lalouxova "jednohubka" snáď najväčšmi pripomína Almuric, pohlcujúce dielo, ktoré pozoruhodne dobre ukrylo rozprávačské lapsusy za muskulatúru, genderovú/sexuálnu otvorenosť a fantasknú premisu plnú nápadov. René Laloux však dokazuje, že pero je silnejšie meča a preto vsádza na alegóriu stále nie až tak dávnych hrôz, ktoré nám v takto nastavenom zrkadle iného sveta ukazujú ten náš. Myslím, že nedopovedanosť mnohého ešte prehlbuje vzťah k historickej skutočnosti, lebo to zvyšné si dopĺňame sami - a takéto povzbudenie diváka k aktívnej participácii na myšlienkovej rekonštrukcii si cením. Miestami však nešlo onu neohrabanosť - a zastaralosť - necítiť. 75% (22.02.2015)