Divoká planeta

Zaujímavý námet, no tieto staré scifička sú mi proti srsti. Ale treba uznať, že autor mal nesmiernu predstavivosť. "Nová technika masového vyhubovania bohužiaľ nestačí tempu ich rozmnožovania" :lol: to by ma zaujímalo akým spôsobom teda ľudí hubili. Ďalší nedostatok som postrehol v tom, že Drágovia sa pokladali za takých vyvinutých a nezávislých od ľudí, no používali rovnaké jednotky SI ako my ? Podobných nezmyselných maličkostí tam bola kopa. Zas na druhej strane treba jednať, že sa tu jednalo ešte len o kolísku sci-fi žánru. (27.01.2011)

V puberte som popri hororoch veľmi rád čítal aj takzvané Hard Sci-fi a fantasy. Keď už nič iné, tak aspoň sci-fi, aj také to náročné, komunisti vydávali, a u nás vychádzali (Dôkazom je knižnica môjho otca). Zbožňoval som autorov ako Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Harry Harrison, Stanislaw Lem, John Wyndham, Stephen Leacock, Michael John Moorcock, Thomas Michael Disch, Eric Knight, Terry Pratchett, Robert Silverberg, na všetkých si nepamätám bolo to už dávno čo som si od nich niečo prečítal. Konkrétne na hard sci-fi sa mi páčila tá neúnosná ťarcha nekonečnosti času a priestoru kde nikdy nešlo o to, zachrániť zem pred mimozemšťanmi či heroickú plavbu vesmírom zakončiť cestou domov. Skôr išlo o ten triezvy a realistický pohľad, ktorý miestami zvieral hrdlo, poukazuje na možnú realitu v tom konkrétnom momente a za daného stavu, ktorý nikdy nebol ružový. Neviem, ťažko to dokážem opísať slovami. Hard sci-fi v kinematografii mám takisto veľmi rád ale nikdy som popri pozeraní nedosiahol ten ťaživý pocit, ktorý tiež nedokážem opísať. Ten mi vyvolal až tento Francúzko-Československý animák (Ale je to viacmenej Francúzky, dočítal som sa, že s tým komunisti mali problém, keďže je to dosť silná satyra na nekorektnosť spoločnosti). Na planéte Ygam žijú inteligentné bytosti menom Dragovia. Spolu s nimi tu žijú aj ľudia (ako sa sem dostali je záhadou) sú oproti ľuďom asi 20krát väčší. Jeden týždeň draaga je pre človeka jeden rok. A tak sú považovaný za parazitov keďže sa rýchlo množia a ničia prírodu. Draagovia ich kynožia ale niektorých pestujú ako domáce zvieratká. Ako domáce zvieratko sa k jednému mladému draagovi dostáva aj hlavný hrdina. Je síce živený dobre ale má to dosť ťažké, keďže mladý draag u ktorého prežíva nemá v srdci ani v rukách veľa citu a deti radi používajú svojich domácich maznáčikov na vzájomné súboje alebo ich iba tak pre radosť mučia. Draagovia študujú doma prostredníctvom istého prístroja keďže sú spirituálne veľmi vyspelí a dokážu zo svojho tela prostredníctvom meditácii uvoľniť dušu. Hlavný hrdina sa takto vzdeláva cez prístroj rovnako z draagom a keď dospeje ujde do lesa aj s prístrojom a naučí ostatných ľudí múdrostiam a tajom draagov. Ide o staršiu animáciu ale má v sebe neskutočne pestrofarebné prostredie. Je plná originálnych vyobrazení tvorov, prírody a vo všeobecnosti všetkého iného ako je náš svet, a tak to v sci-fi má byť. Ako vizuálna tak aj zvuková časť filmu pôsobí neskutočne psychedelicky. Akoby to tvorcovia tvorili pod vplyvom drog. Všetko tu je na rok 1973 úplne dokonalé až na ten rýchlo spackaný záver. Do posledných 5 minút strčili na rýchlo koniec, ďalších 20 minút by tomu iba prospelo ale inak je do pre mňa dokonalosť. Na záver už iba dodám, že je to jeden z najlepších a najoriginálnejších animovaných filmov aké som zatiaľ videl. Práve preto ma hnevá to, že sa chystá remake, niééééé. (02.04.2016)

Divoká planeta je fantasmagorická podívaná ve francouzsko-československé produkci, takže tu mají otisk naše zlaté české ručičky. Jedná se o trošku zapadlý šperk, který se zřejmě ve své době nemohl zde dočkat ohlasu, zato v Cannes získal cenu. Vypravuje alegorický příběh z dalekého kosmu o rase Draagů, kteří si lidi chovají jako domácí zvířátka. Disponují mnohem vyspělejší technologií a při porovnání ve fyzické velikosti jsou to obři, co nás dokáží cvrnkat prsty jakoby se nechumelilo. Animace a vůbec veškeré nápady jsou velmi bizarního charakteru stimulující naši fantazii. Hudba je pochopitelně na svá léta v jakémsi "funky" nádechu, který dle mě ne tolik k příběhu sedí, ale dá se to zkousnout. Po celou dobu jsem měl k filmu jen jednu zvláštní výhradu, které jsem se nemohl zbavit. Možná je to dáno rokem, ale působí scénářem, narací a celkovým plynutím tak nějak nedotaženě, nekonzistentně. Nebyl jsem si celou dobu jistý jestli sleduji film s regulérním příběhem nebo dokumentární cyklus ala Byl jednou jeden... člověk. Přišlo mi, že se to tak nějak mezi sebou střídalo, což mohl být i záměr, ale tahle věc mi trochu vadila. Za smrknutí Divoká planeta určitě stojí a potěší hlavně ty, které otravuje současná hollywoodská animovaná produkce. Ovšem pozor, neřekl bych, že se jedná úplně o animák pro nejmenší! (08.11.2015)

Vizuální forma, o jejíž zde několikrát zmiňované originalitě pochybuji, mě zcela minula. Hudba vystavěná z velké části na několika opakujících se motivech, které mi nejednou připomněly Lucii, postrach ulice a jí podobé snímky, kterými mě jako malou několikrát ročně týrala (a bohužel jistě i ovlivňovala) televize, mě neokouzlila. Faktory, které stavěly lid a nadlid na stejnou úroveň a tudíž zcela zbytečně zlehčovaly divákovi pochopení a proniknutí do snímku, mě vytáčely. Dialogy a vypravěčův doprovod na mě svojí úsečností působily jako výňatky z bublin ve starých českým komiksových sešitech. K tomu všemu je zde člověk prezentován jako neponaučitelný tvor, který je sic nucen a donucen k násilní, ale i přes to touží ze všeho nejvíce po míru, lásce a symbióze mezi "druhy". Nemám pochopení... (21.06.2010)

Tak na kanálu CS film asi běžela nějaká vykuchaná verze, protože 100 minut to nemělo ani omylem. Trvalo to cca 1 hodinu. Jinak myšlenka je to opravdu zajímavá a originální. Problém je v tom, že já nějak nemam kreslený filmy moc rád, takže pro mě je to za 3 hvězdičky. Kdyby se to natočilo s dnešníma efektama jako normální hranej film, mohla by to bejt celkem bomba. Rozhodně mnohem lepší, než nějakej přiblblej Avatar. Za zmínku stojí ještě muzika, protože ta je taky dost ujetá. Zní to asi jako kdyby to hrála skupina Mimikry z 30 případů majora Zemana :-) Jinak je prdel, že jedna písnička se dokonce o rok později objevila i v tomhle budovatelskym díle. (15.05.2010)