Divoká planeta

tenhle film je jedinečný, ať už svojí ploškovanou animací, celkovým výtvarným vzezřením, nápady a futuristickym pojetím (ačkoli by občas přibrzdění fantasie u některých technických prvků a vynálezů rozhodně neuškodila a i v daných letech vniku mohl i laik odhadnou co je blbost, kvůli spoilerům víc psát nebudu), samotný příběh není zas tak úplně propracovaný a některé věci vyzní do ztracena a určitě by se z nich dalo vytěžit víc (úvodní vztah majitele a mazlíčka, či vtah obou ras a větší zapojení vedení Draghů [nebo jak se to píše] ), to ovšem vzhledem k předloze (tady spíš hádám, neboť jsem jí nečetl), datu vzniku i problémům s výrobou rozhodně nemůžu brát jako minus. Velmi příjemné "staroscifi" (25.01.2013)

Když máte opravdu rozvinutou představivost a k ní dodáte úměrnou porci inteligence a talentu, můžete třeba napsat sci-fi román. A ten pak možná objeví další talentovaní lidé, obohatí ho svou fantazií a natočí film. A třebaže vy sami máte talent jen na louskání buráků, poznáte že koukáte na něco kvalitního, něco výjimečného. A tak to má být. Bohužel se to ale kdysi dělo velmi zřídka, resp. sci-fi bylo většinou autoritativních režimů považováno za okrajový žánr pro divné lidi. Zvlášť takové, který nelíčilo světlé zítřky (ke kterým se naši budovatelé nezadržitelně blížili za zpěvu Internacionály). Najít tedy z tohoto období opravdu kvalitní sci-fi film nezatížený ideologií a nepokroucený cenzurou, je skoro nemožné. Divoká planeta je velikánská výjimka a byť i tady byly politické tlaky, na výsledku to zase tak moc znát není (jasně, najít tam můžete ledasco, ale netrčí to). Všechno funguje jak má. Kvalitní sci-fi námět obalený velkou hromadou nápadů. Skvělá animace i hudba, která se především v úvodu podílí na tom, že je divák od první minuty lapen. Aspoň já tedy byl. Skoro padesát let staré sci-fi a strčí do kapsy většinu stamilonových blockbusterů poslední dekády. (17.01.2021)

Mnohými vytýkané nedostatky uznávam, avšak k poetike pulpových kroník Roberta E. Howarda a jemu podobných, na ktoré La Planète sauvage nadväzuje mimo iného čiastočne i graficky, neodmysliteľne patria. Lalouxova "jednohubka" snáď najväčšmi pripomína Almuric, pohlcujúce dielo, ktoré pozoruhodne dobre ukrylo rozprávačské lapsusy za muskulatúru, genderovú/sexuálnu otvorenosť a fantasknú premisu plnú nápadov. René Laloux však dokazuje, že pero je silnejšie meča a preto vsádza na alegóriu stále nie až tak dávnych hrôz, ktoré nám v takto nastavenom zrkadle iného sveta ukazujú ten náš. Myslím, že nedopovedanosť mnohého ešte prehlbuje vzťah k historickej skutočnosti, lebo to zvyšné si dopĺňame sami - a takéto povzbudenie diváka k aktívnej participácii na myšlienkovej rekonštrukcii si cením. Miestami však nešlo onu neohrabanosť - a zastaralosť - necítiť. 75% (22.02.2015)

Skrytý klenot naší kinematografie a světového animovaného filmu! Kábrt na sebe vzal obrovské břemeno, když po úprku francouzů fiálm ještě nějaké čtyři roky dodělával v obtížné technice dokreslované plošky a podařilo se mu dosáhnout toho, že tento skvost spatřil světlo světa. A Levné knihy dostávají další bod za to, že si na něj pi tolika letech vzpomněly. (09.07.2010)

Film mě ohromil svojí výtvarnou a vizuální stránkou - jako kdyby českoslovenští a francouzští výtvarníci a animátoři brali hutná množství lsd. Všichni ti roztodivný tvorové, rostliny, architektura ... prostě paráda. Dost mě ale zklamal velice uspěchaný a podivný závěr - přišlo mi, že jsem viděl tak maximálně první část dvojdílného filmu. (26.03.2012)