Skalpel, prosím

Precizní film, který ovšem mohl (nebo měl) být kratší a chudší o některou z mnoha dějových linek, aby nabral větší spád. Herectví Miroslava Macháčka je bezpochyby mistrovské, ostatní aktéři ovšem nepůsobí jako nějací "přicmrndávači", ale důstojně s ním drží krok. Skalpel, prosím působí skoro jako autentický dokument z lékařského prostředí a nedovedu si představit, jak by vypadal, kdyby vznikl v dnešní době. Kolik by v něm bylo rádoby dojemných záběrů na uslzené oči dětí i dospělých, jak moc tklivá a dojemná hudba by přitom hrála... A tak dále. (29.01.2012)

Všechny kravinky typu Chicago hope se můžou jít vycpat. Skalpel, prosím strčí do kapsy všechny ty americké a i české slátaniny, kde jde víc o hezké tvářičky, o to kdo, kde a s kým a o skutečnou práci lékařů a sester se ani neotřely. Vynikající drama z nemocničního prostředí. Člověku se chce až brečet nad krutostí obyčejného lidského bytí. Můžete mít svaly jako Arnie a Sly dohromady, ale smrt přeprat nemůžete. Tady jsme nahlédli do života lékaře, profesora a šéfa neurochirurgie. Můj bezmezný obdiv lidem jako je on... Každý den svádí na operačních sálech boje o naše životy s nejistou vidinou úspěchu. Zde jsme zažili nelehké rozhodování, jestli operovat Uzlíka, malého chlapce a zbavit ho nádoru na mozku. Do ní se nikdo pustit nechtěl, klučík mohl při ní zemřít. O to náročnější to profesor měl, když se před ní nemohl vyspat. To jen díky de***ovi, který řídil opilý a na sále mu zemřela žena a vedle na lůžku leželo jejich miminko přikryté rouškou ... Film si zaslouží jedině uznání. (29.12.2014)

Opravdu výtečné psychologické drama. Macháček,Brejchová,Brzobohatý nadprůměrné výkony! Scéna kdy R.Brzobohatému jako doktoru Krtkovi umírá dcera na leukémii ,nebo kdy operují po autonehodě ženu a vedle v místnosti je její mrtvé dítě přikrytý a koukají mu jen nohy je opravdu velice smutný pohled a zanechalo to ve mě hodně dojemné pocity. (29.03.2008)

Nejspíš nejlepší (minimálně tuzemský) film z nemocničního prostředí. Možná je to díky Jiřímu Svobodovi a jeho schopnosti vyprávět, nebo úžasnému Miroslavu Macháčkovi, jemuž jsem věřil úplně všechno. Film především nevyznívá ani trochu jako srdceryvné melodrama, ale spíše jako napínavý psychothriller o záchraně člověka. Tak asi hlavně proto. 95%. (22.08.2006)

Náš nejlepší film z nemocničního prostředí. Domnívám se , že vychází z biografie našeho předního neurologa Prof. Zdeňka Kunce . Divákovi dává nahlédnout do zakusilí neurologie , přímo mozkové mikrochirurgie , která u nás v době natočení tohoto filmu začínala rozkvétat.Je to jakýsi časový usek z tohoto oddělení . setkáme se tam s hlavním hrdinou , primářem , na kterém leží veškerá odpovědnost a který už začíná bojovat se stařím, a vidíme i jeho osobní život, setkáme se s příběhem jeho kolegy , který ač dobrý lekař , stanul tváří v tvář nevylečitelné chorobě a nakonec poznáme i ambiciozní stárnoucí lékařku , která s musí vyrovnat s vlastní neschopností. Přeji příiemný zažitek.) (23.07.2005)