Elling

Elling = norská odpověď na otázku "jak zdárně a bez úhony vypořádat se s reálným světem, jež na nás číhá za našimi dveřmi a odhalit latentní krásu života". Dva určitým způsobem psychicky narušení lidé, po dvou letech propuštění z léčebny (ústřední postava zdecimovaná smrtí matky, neschopná kontaktu s lidmi), dostávají díky štědrému státnímu zřízení byt v centru Osla a sami se stávají pod dohledem sociálního pracovníka, svým způsobem, mírně asociálními osly (s nadsázkou řečeno, ctím jejich diagnózu). Vše se však zdá býti na správné cestě k dosažení kýžených výsledků, resp. začlenění do společnosti... Elling je prvoplánový a nudný film. Dost dobře nerozumím oscarové nominaci, nicméně akademiím nerozumím poměrně často, tudíž nemá cenu se nad tím pozastavovat. Vše je podáno kýčovitě a s notnou dávkou idealizace (přeslazeno, Pettere Næssi), což má za následek ztrátu civilnosti. Oba charaktery, dle mého názoru poměrně neefektivně zvolené (prototyp dvojice: malý, inteligentní a velký, dobrosrdečný, intelektuálně omezený), diváka nevedou při konečných titulcích k žádné katarzi, ba možná ani k zamyšlení. Přeceněný snímek, který může na leckoho působit příjemně. Já se na něj díval poněkud kritičtěji, nenechal se strhnout. │50% (12.02.2009)

Výborně natočený norský snímek o životě, myšlení a jednání duševně nemocných lidí. Tak trošinku připomínající Formanův "Přelet nad kukaččím hnízdem" (ale jen tématem), ale tak odlišný a tak krásný. Když se díváte na takový reálný a procítěný příběh, pochopíte, že i duševně nemocný je člověk jako vy. Pochopíte, že prožívá a cítí totéž co vy, že když dostane šanci žít jako vy, je v některých případech možné, aby to zvládnul. A potom? ... potom mu začnete fandit. (30.12.2008)

Krásne ľudská a smutne hrejivá vecička. O láske, o živote, o jednoduchých a tým zásadných veciach v každodennosti (o detailoch). (21.10.2009)

Osobně mně tentokrát nesedlo to žánrové rozkročení, na komedii je Elling (2001) filmem příliš melancholickým, chladným, občas krutým k hlavním postavám (život každému z hrdinů nakládá těžká břemena, dvojice hlavních a dvojice vedlejších postav jsou typičtí ztroskotanci, kteří na nějaké základní rovině svůj život nezvládají), na drama zase vlastně filmem bezkonfliktním, filmem, v němž reálně nikomu nic nehrozí, harmonickým ve svých kakofoniích, ústící v podivné smíření, happy end unhappy end - možná je tímto jako život sám? Kdoví? Já vím pouze toliko, že pokračování (II. a III.) vynechám. 60 % (15.01.2023)

Opravdu moc milý, úsměvný film o věcech vážných i nevážně z pohledu dvou přátel z psychiatrického ústavu, kteří dostali novou šanci vykročit do normálního života v novém bytě a o tom, jak to může být pro někoho hrozně těžké.Chvílemi mi Elling připomínal Monka,Milé, inteligentní, vtipné a za čtyři hvězdy. (03.07.2012)

Snad protože problematiku agorafobie dobře znám, příliš veselé mi to nepřišlo. A trošku moc optimismu, na můj vkus. Takže nadšením přímo neřičím, ale i tak vřele doporučuji fandům inteligentních komedií. (09.05.2014)

ocenenia : Oscar 2002 - Nominácia na najlepší zahraničný film (01.02.2012)

4* po létech jsem se vrátil k této starší norské komedii, abych si ji připomněl. Její dřívější hodnocení nezměním, přece jen je to to lepší, co se natočilo o "bláznech" a tyhle témata seveřané umí. Nepůsobí to samoúčelně či nuceně a naopak lidsky a civilně, jak se zapojují do běžného života. Docela mě ti dva vzdáleně připomněli nesourodou dvojici z knihy či filmu O myších a lidech. Takže můžu bez obav doporučit dále. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (17.09.2017)

Hřejivý místy úsměvný, místy lehce tragikomický film, který mi byl sympatický nejen svým humorem,atmosférou ale i svou komorností. Líbily se mi osobnosti postav i nenásilný způsob jakým je divák postupně poznával. To že se povedeně doplňovaly dělá film o to zajímavějším, protože mi to přišlo jako zajímavé "poselství" i pro lidi, co zrovna nevylezli z psychiatrického ústavu. Prostě a jednoduše, to že je někdo jiný než vy, že má jiný problém, jinou povahu, neznamená že Vám nemůže pomoct, že Vám nemůže rozumět, nebo že spolu nebudete vycházet. Další věc, která se mi moc líbila byly monology Ellinga. Ty s vážně povedly, byly upřímné a otevřené a plnily svůj účel, což jsem už delší dobu v žádném filmu neviděla. ----"Celý život jsem si vážil pracovního úsilí. Lenost byla můj největší nepřítel. Jsem muž mnoha projektů."---- Trošku slabší, ale pořád 4 hvězdičky. (09.09.2015)

Tenhle norský nominát na Oscara není ani trochu smutný, jak by se vzhledem k tématu o lidech z psychiatrického ústavu mohlo čekat. Je to film o životě dvou ne zcela běžných lidí, kde jeden má strach ze všeho neznámého a druhý mluví neustále jen o ženách. Tahle sympatická dvojka magorů s mnoha podivnými zvyky (měnit si spoďáry jednou za dva týdny, postele vedle sebe) k sobě parádně sedí a obyčejné příběhy z života ve městě proměňují v zábavnou podívanou. (11.12.2016)

Kapustový básnik spáchal poéziu. (05.01.2012)

Když jsem film zapnul, vypadalo to, že ho za chvíli vypnu. Další film o mentálně postižených. Další film, který se sveze na hloupoučkém mustru retardovaný si hraje s neretardovaným. Ale chyba lávky. Po dvaceti minutách jsem otevřel ústa úžasem a nezavřel je do závěrečných titulků. Precizně zahrané role, okouzlující příběh, nádherná Skandinávie. Dechberoucí film. (09.07.2010)

"Lidé jsou tak různí, někdo bez problémů jezdí na lyžích po ledovci a já mám problém si dojít jenom pár kroků na záchod." O tom a také ještě o ženách a úzkostech a poezii a samotě a o radostech z maličkostí a o strachu a hledání sama sebe. Esence pozitivna. Velmi příjemná. Velmi občas potřebná. (28.09.2011)

Milá příjemná norská komedie o dvojici bývalých chovanců psychiatrického ústavu, která je plná úsměvných momentů při adaptaci této dvojice na normální život a na činnosti, které nám přijdou naprosto normální (telefonování, nakupování). Hlavní dvojici výborně doplňují jejich noví přátele. Celkově jsem se příjemně pobavila. 75% (07.03.2013)

Mimoriadne ľudský film naviac podaný úsmevnou formou. Milý príbeh dvoch kamarátov, ktorých dala do hromady psychofóbia a ako to spolu prekonávali. Hm a začalo to nevinným čúraním v panskom záchode, kedy sa Elling hádam prvý krát prekonal a dokázal to "zabojovať proti jeho "nepriateľom" čo ho celý život sprevádzali "úzkosť" a "závrať". :) (20.05.2016)

Relativně příjemný snímek o trochu netradičním přátelství dvou lehce neobvyklých lidí, který měl i jemnou dávku humoru a v celku fajn děj . Viděno v rámci Zahraniční výzva 2016 / Norsko (07.03.2016)

Elling (Per Christian Ellefsen) a Kjell Bjarne (Sven Nordin) spolu bydlí v jednom pokoji v psychiatrickém ústavu. Elling celý život prožil ve stínu své matky, a bez ní se neumí zaobstarat, zatímco Kjell Bjarne, působí násilnickým dojmem a jeho jedinou touhou je pořádně si vrznout (ale i to zná jen z Ellingových příběhů). Vláda se ale rozhodne učinit pokus o sociální integraci, a přidělí Ellingovi a Kjellu Bjarnemu byt v centru města. Oba muži se rázem musí překonat spoustu překážek a naučit se starat sami o sebe... V krátké době už podruhé jsem byl velmi mile překvapen norskou kinematografii - naposledy to byl film Kámoš - , a nyní Elling. Film, který vlastně nenese hluboký příběh, ale jen takové příjemné nahlédnutí do života těch, kteří úplně normální životy nežijí. Režie Pettera Næsse, ale hlavně herecké výkony obou hlavních představitelů, přináší na obrazovku nádhernou podívanou, které je jen málo co vytknout - snad jen částečnou "uřvanost" filmu, a taky poslední desetiminutovku, kdy se rejžovi podařilo vymáčknou slzu i s takovýho starýho cynika jako jsem já.. (13.05.2013)

Moje filmové srdce pri pozeraní tohto filmu veľmi pookrialo... Strašne milá komédia s jednoduchým námetom, zaujímavými postavami a skvelými hereckými výkonmi. Dvojicu hlavných postáv som si obľúbil už po krátkom, ale účelnom úvode a ich postupná integrácia medzi ľudí je plne uveriteľná, čo dodáva filmu neobyčajný šmrnc. Verím tomu, že v Nórsku je to kultovou záležitosťou. (03.04.2008)

Obvykle mi jsou blázni, cvoci a pošuci blízcí, ale Elling byl na ránu. Ten jeho pištivej hlas, brrr. 2,5* (28.11.2010)

"CO TO PIJEME? ŠAMPAŇSKÉ!! DO PRDELE! ZATRACENĚ DOBŘE CHUTNÁ!" Stejně tak zatraceně dobře chutnal i tento filmek. Úsměvný a pohodový příběh dvou asociálních "magorů" vržených nekompromisně doprostřed rozbouřeného velkoměstského moře skýtajícího tolik nebezpečných a zákeřných vln "obyčejného" života. Skvělá atmosféra a neskutečně vtipné hlášky undergroundového básníka Ellinga i věčně nadrženého hromotluka Kjella mě neustále rozehrávaly úsměv na tváři a přinášely příjemný pocit tam někde uvnitř. Skvělé, osvěžující, podnětné, hřejivé. Pecka! (20.07.2016)