Strach jíst duše

V tomto díle Fassbinder kritizuje co může. Zejména (západo)německou xenofobii vůči arabským dělníkům. Stará žena si vezme o čtvrtstoletí mladšího Araba (mimochodem ho ztvárňuje režisérův tehdejší milenec El Hedi ben Salem). Ženina rodina, jakož i známí a sousedi tomuto svazku nepřejí a mladého Maročana nenazvou jinak než švajnhund. Velmi pravdivý film, který si na nic nehraje a přitom mu věříme každé slovo. (30.10.2009)

Kolem filmů Rainera Wernera Fassbindera jsem kdysi dlouhodobě chodil po špičkách, teď se už dostávám do stádia, kdy se mi začínají zamlouvat stále víc. Drama Strach jíst duše mě od počátku oslovilo podmanivou atmosférou, zajímavým tématem přistěhovalců a jednoduchým příběhem, pod jehož slupkou se nakonec ukrývá mnohavrstvé sdělení. Věčné předsudky mají za následek odmítavé postoje, komformita mnoha aktérů snadno směřuje k vytvoření pomyslného stáda lidí s jednostraným konáním a obojí podněcuje k odsouzení jinakosti rovněž ze strany potenciálně váhajících jedinců, kteří by třeba sami od sebe smýšleli jinak... jak se to asi mohlo stát i ve 30. letech během rozpoutání nacismu a posléze také jednoho odsouzení odlišné „rasy“ (Židů), aneb ty zmínky o nacismu a Hitlerovi v nejednom dialogu vracejícím se do národní německé minulosti zde rozhodně nezazní jen tak. Fassbinder vypráví poutavý příběh a daří se mu ho nenápadně proměňovat v podobenství jak ve vztahu k lidské povaze (...čtu tady víckrát o nepochopitelné změně jednání – v jakém okamžiku však k ní dojde? (co připomene obchodníkovi jeho služka? kdy se změní sousedka? kdy se vrátí syn?) ...často tehdy, když si dotyčný uvědomí, jak i nedávno ponížená osobna může být najednou dobrá a nápomocná), tak ve vztahu k společnosti, kdy jinakost (zahraniční dělníci) je dle úsudku lékaře předem „odsouzena“ k diagnoze s pravidelně obnovující se nemocí jedince. Ve finále docela bezútěšné a depresivní, naštěstí díky pevnému poutu, jdoucímu i přes různé překážky zvenčí i uvnitř za štěstím, nikoliv tak zcela, za což jsem rád. / Svou načrtlou interpretaci však rozhodně nikomu nevnucuji, aneb i rozmanitost vnímání propracovaného filmu může být fajn. // A jen tak pro zajímavost, osudová písnička z jukeboxu je německým coverem české skladby Karla Vacka. :-) [85%] (08.10.2023)

Konečne maximálne hodnotenie filmu R.W.Fassbindera, ktorý ponúka variáciu na súžitie Nemky a Maročana v Mníchove. Zoznámia sa náhodou v krčme, keď sedí sama v kúte, vtedy ju vyzve k tancu, a láska uzrie svetlo sveta, i keď je pre mnohých nepredstaviteľne- abnormálna ! Ona má tesne pred dôchodkom, zatiaľ, čo On ešte nemusí pomýšľať, kedy vstúpi do penzie. Priepastný vekový rozdiel nehrá žiadnu rolu, lebo po chvíli sa dostavia nenávistné reakcie ľudí z domu, z okolia, čo vdovu Emmi veľmi deptá, že Ali všetko dobre zvláda, ale dokedy... ? _ Videl som strašne depresívny, zaujímavý snímok, v ktorom nie je veľa smiechu, radosti a pohody. Ba naopak, extrémne ťažká existencia dvoch ľudí, pričom jeden z nich, je odlišnej rasy, ktorých spoločnosť zatracuje, stačí vnímať scénu, keď hrdá mama predstavuje svojim deťom svojho nového manžela, a samotná reakcia synátora Bruna, čo vytvorí jedno nepekné gesto... , nebudem prezrádzať, aké. Cítiť tu stále také „hitlerovské nálady“ , atmosféra je dusná, že by sa dala krájať jedným rezom ! Majstrovsky film, ktorý sa mi zadral hlboko do kože ! (20.10.2018)

Smyšlený příběh o tom, jak se Maročan v Německu zamiloval, tvrdě pracoval od nevidim do nevidim, trousil moudra o duši a uhnal si žaludeční vředy, mě s politováním neoslovil a po pravdě ani moc nebavil. Ústřední duo mě nedokázalo ani na minutu přimět, abych si myslela, že se mají rádi a chování vedlejších postav bylo úplně mimo můj záběr, nejdřív proti, hned na to pro a bez jakéhokoli vysvětlení změny. Tvůrcův záměr je jasný, nejen s ohledem na zemi původu a její noční můry, přesto jen téma samo o sobě film neutáhne, pro mě ne. P.S. V oblíbených mám Hádej, kdo přijde na večeři, poněkud tristní srovnání... (16.05.2019)

Bylo mi velmi sympatické, že Fassbinderova kritika rasismu není nijak křečovitá - drobnými rasovými předsudky koneckonců trpí i hlavní hrdinové. Strach jíst duše je zajímavá, pravdivá studie jednoduchých lidí, žijících ve velmi složitém, závistí a xenofobií prosyceném světě. Co víc dodat? Snad jen, že za zajímavost stojí i herecká kreace páně Fassbinderova - střihl si roli nesympatického dělňase, švagra hlavní hrdinky. Tento film stojí za vidění! (30.09.2005)