Weapons for Prague
Režie:
Ivo TomanScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Josef IllíkHudba:
Jiří ŠustHrají:
Karel Hlušička, Jiří Kodet, Hana Čížková, Karel Dellapina, Ladislav Herbert Struna, Jiří Kostka, Jiří Němeček, Slávka Budínová, Libuše Geprtová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V květnu roku 1945 použili čeští revolucionáři v bojích několik pancéřových vlaků - dílem ukořistěných, dílem sestavených ze všeho, co přinesla trať. Jednomu z nich velel posunovač Jan Chýň, kterému se podařilo dovézt zbraně z muničního skladu v Libčicích na pomoc bojující Praze. (Bontonfilm)
Recenze (71)
Jako dítě to pro mě byl hluboký zážitek... ()
Především bych řekl, že moc takových filmů není. Sice je zde cítit doba natáčení, komunistické kecy, a konec s rudou armádou je spíš k pláči, ale na druhou stranu kde uvidíte obrněný vlak, množství vojenské techniky a v neposlední řadě J. Kodeta v roli vojáka? Každopádně stojí za zhlédnutí. Dávám 3* ()
V pražských kinech se promítal od 1.5.1975 (Blaník, Květen) ()
Úsměvně naivní pohled na květnové události roku 1945 , ale za ty obrněné vlaky tam šoupnu 1 navíc. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších českých válečných filmů...No, vlastně asi úplně nejoblíbenější. je to o vlacích, nechybí napětí, akce ani vtip. Osvobození prahy je sračka, ale tohle můžu! ()
Na to, že to vzniklo za totáče je film opravdu dobře natočený. Vytoupí tam československá armáda, objeví se tam sokol a bůh ví, co ještě. Moc filmů o pražském povstání v této kvalitě opravdu není. Co jsem viděl ty černobílé, tak je to čistá propaganda. ()
Normalizační snímek připomíná událost, kdy v květnu roku 1945 použili revolucionáři v bojích několik panceřovaných vlaků - dílem ukořistěných, dílem zestavených se všeho, co přinesla trat´. Jednomu z nich velel posunovač Jan Chýń, kterému se podařilo dovézt zbraně z muničního skladu v Libčicích na pomoc bojující Praze. Avšak ani střet z nacisty je nezastavil.. Režisér Ivo Toman výborně vykreslil atmosféru májových dnů, ovšem celkový příběh je malinko naivní. Hrstka lidiček zlikviduje opancéřovaný vlak?! no nevím. Nicméně i český národ může mít akční sci-fi snímek z roku 1974. ()
...zajímavý námět, bohužel zcela načichlé propagandou KSČ jako výhradní bojovnici za ,,svobodu''.. ()
Jako obrázek atmosféry konce války dobrý,ale ostatní kulhá.Po technické stránce jsou zajímavé hlavně železniční manévry,ikdyž se autoři vyloženě báli konkrétních reálií a vyloženě si obce vymysleli.Bojové akce jsou vyloženě směšné a korunu všemu nasazuje propaganda,ikdyž to zas nebylo tak hrozný. ()
Dal bych odpad - za to, jak jsem na tuhle slátaninu musel jít tenkrát ve třetí třídě povinně do kina. Ale bod budiž za hudbu. Ten dunivý parně-lokomotivní námět mi hraje v palici dodnes a nesere mě. Šust byl prostě machr. ()
Československý film Zbraně pro Prahu z roku 1974 jsem viděl poprvé někdy na základní škole, kdy jsme za 1 kč chodili po obědě do kina, kde se většinou promítaly tuzemské nebo sovětské snímky. Viděno dětskýma očima se mi film pochopitelně líbil, byla tam akce, hrdinové na správné straně barikády a hlavně vlaky. Jako milovník vlaků, železnice a všeho, co se pohybovalo po kolejích (kromě sebevrahů a pracovníků dráhy), jsem měl a mám v oblibě do dneška. Zbraně pro Prahu nabídly opravdu hodně pohledů na nádherné parní lokomotivy a obdivoval jsem i pancéřové vlaky, které jsem už v jiném filmu nikdy neviděl. Nebylo tedy divu, že když se film okolo roku 2008 objevil jako DVD na pultech trafik, ihned jsem si jej zakoupil. Samozřejmě jsme se doma na něj spolu s CommanderCZ podívali a víceméně jsme byli spokojeni. Film jsme ohodnotili oba stejně, u mne to bylo hlavně z důvodu, že se mi moc nelíbila těžko ukrývaná propaganda KSČ a také jsem byl zklamán tím, že po příjezdu vlaku do Prahy už děj nijak nepokračoval. Vzhledem k délce filmu 84 minut zde prostor určitě ještě byl, ale co už. Dospělý prostě věci vidí vždy jinak než zrak dítěte. Nicméně o 10 let později jsem se rozhodl podívat se na Zbraně pro Prahu ještě potřetí, zejména abych napsal zasvěcený komentář a také případně změnil své hodnocení filmu, v němž hrál hlavní roli posunovače Jana Chýně herec Karel Hlušička. Tomu na začátku filmu, který se odehrával během pražské povstání v roce 1945, zavolal jeho známý a člen KSČ Bubeník (Václav Neužil), aby dovezl zbraně, kterých bylo v Praze nedostatek. Chýně ihned začal organizovat pomoc, když vtom dostal hlášku, že se k jejich nádraží blíží nádherný obrněný vlak s vojáky SS. Železničáři - strojvedoucí Klika (Karel Dellapina), přednosta stanice či mladý bojovník Roma Skamene - okamžitě zorganizovali jeho zneškodnění a vyjeli proti němu s jiným vlak a ozbrojenou povstaleckou skupinou. Po srážce obou vlaků a krátké přestřelce se Němci vzdali a byli zajati. Železničáři pak opravovali oba vlaky a spravovali rychlopalné dělo - dvojče, aby jej mohli zapojit do své soupravy a vyjet s nimi do Prahy. Na nádraží se poté objevil nadporučík Československé armády Sauer (Jiří Kodet), kterého Chýně nakonec přesvědčil, aby se stal vojenským velitelem vlaku. Když byl vlak zprovozněn, železničáři se vydali do muničního skladu hlídaného stále německou armádou, aby zde naložili zbraně na vlak. Mezitím stále opravovali zmíněné rychlopalné protiletadlové dělo a jelikož se jim to nedařilo, povolali na pomoc se Chýňova otce (Ladislav Struna), který byl původním povoláním zbrojmistr, aby dělo opravil, což se mu nakonec povede a nadále ve vlaku zůstal jako obsluha děla. Po příjezdu do muničního skladiště se Němci příliš nebránili kapitulaci, ale chtěli sklad předat vyššímu důstojníkovi Československé armády. Proto na pomoc povolali místního plukovníka ČSA (Jiří Němeček), kterému zbraně vydali. Zbraně byly naloženy do vlaku, kterým ihned vyjeli směrem na Prahu. Na cestě svedli podle mne trapný boj o nádraží, kde v souboji s německým letounem padl Chýňův otec. Navíc byli pronásledováni jiným pancéřovým vlakem vezoucím německé tanky, který se jim ale podařilo vykolejit. Další problém nastal o několik kilometrů dál, kde u trati čekala německá ozbrojená tankové skupina s několika stroji Tiger, která chránila železniční vjezd do Prahy. Naši hrdinové kolem nich projeli velkou rychlostí - což jsem nepochopil - a nakonec do Prahy opravdu dojeli. Zde mně velice překvapilo, že se další děj neodehrával v ulicích Prahy, ale místo toho se vlak vydal zpět pro další zbraně a cestou se setkali s tanky Rudé armády jedoucími Praze na pomoc. To považuji za největší komunistickou propagandu ve filmu, který se této ideologii poplatné době běžně na plátně kin i v TV vyskytoval. Naštěstí jí ve filmu Zbraně pro Prahu moc nebylo, ale i tak si neodpustím mírnou kritiku. Na Prahu mířil obrněný a plně vyzbrojený vlak s vojáky SS a pár vesničanů na něj dvakrát vystřelilo, esesáci se vzdali a utekli. Německého stíhače sestřelil protiletadlovým kulometem děda, který četl noviny za pomocí lupy. Vlak v rukou partyzánů defiluje před německými tanky jako na promenádě, ale ty i přes intenzivní tankovou palbu nedokázali vlak nějak výrazně poškodit. Neschopnost německých vojáků a chrabrost českých lidí byla až příliš okatá, aby se jí dalo věřit. Také hlavní hrdina Chýně nebyl vůbec sympatický, myslím že režisér Ivo Toman měl vybrat někoho jiného. Přesto to nebyl vůbec špatný film, i když můj pohled byl určitě zkreslený kvůli těm nádherným vlakům i tanků, které jsem také vždy obdivoval. Suma sumárum, u filmu Zbraně pro Prahu jsem své hodnocení nemusel měnit a nechal jsem mu tři pražské hvězdičky ***. () (méně) (více)