Legenda o "1900"

Príbeh o lodnom Mauglím za veľa nestojí. Je rovnako neuveriteľný, ako príbeh o Willovi Huntingovi. Takže ostáva hudba a herci. Hudba je Morriconeho a tá nemôže byť zlá. S Timom Rothom som sa stretol prvý krát a spočiatku som si ho mýlil s Jakeom Weberom (Zoznámte sa, Joe Black). S Pruittom Taylorom Vinceom vytvorili zohranú dvojku, okolo ktorej sa točil celý film. Okrem brilantnej hry na klavír som vo filme nič výnimočné nenašiel, takže som ho bez výčitiek svedomia nechal zapadnúť medzi plejádu trojhviezdičkových. (16.07.2010)

Legenda o "1900" není filmem pro každého vzhledem k dalo by se říci ospalému tempu a absenci vzrušujících zvratů. Prim ve snímku Giuseppa Tornatore hraje kamera, hudba a herecké výkony, které dohromady vytvářejí zvláštní atmosféru kolem životního osudu geniálního klavíristy, po kterém v našem světě zůstala pouze legenda z vyprávění jeho jediného přítele. Muž, který se vynořil jako odložený kojenec na obřím oceánském parníku, aby v sobě sám objevil výjimečný hudební dar a celý svůj život strávil jako člen lodního orchestru a nikdy nevkročil na suchou zem. V tom mu brání obava z nekonečného neznámého světa, který může přinášet nespočet rizik. Legenda je film o síle přátelství, o hudbě a lidské osamělosti plynoucí z výjimečného postavení. Film má dvě vrcholné scény, jednou je poetická jízda po uvolněném klavíru po prostorách lodě a druhou souboj dvou špičkových pianistů na "ostří kláves". Emotivní poetická záležitost. Celkový dojem: 90 %. (29.03.2010)

Neotřelý příběh s vynikajícím Timem Rothem v hlavní roli. Film úsměvný i dojemný, tak jak to mám ráda, s krásnou hudbou k tomu. Na čistou stovku to není, přece jen se při tak dlouhé stopáži místy vyskytly i příliš pomalé scény a té melancholie je občas až moc... také druhé shlédnutí už není tak fascinující. Ale napoprvé to pro mě byl překvapivý a nádherný zážitek: 90%. (04.11.2008)

Zase jeden z filmů,kdy vás hudba Ennia Morriconeho doslova srazí na kolena a jeho atmosféra vás nepustí ani po skončení titulků.Nikdy jsem neměla Tima Rotha nějak moc v oblibě,proto bylo moje překvapení o to větší,jak se zhostil role klavíristy, který je nalezen na lodi jako nemluvně a nikdy ji neopustí.Proto někdy ten výraz v očích, který by asi člověk vychovaný v běžné rodině nikdy neměl.Moc se mi líbil Pruitt Taylor Vince v roli jeho přítele Maxe, kterému se chvilkami dokázala dobráckost zrcadlit v očích.A třeba už jste někdy také slyšeli hlas moře, když jste stáli na břehu.Skvělý zážitek a jasných pět hvězd. (04.10.2012)

Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ (23.08.2008)