Bio Ráj

Film je nádhernou poctou filmovému umeniu. Má autobiografické črty, hlavná postava Toto (Salvatore), ktorý spomína na svoje detstvo v malom sicílskom mestečku, predstavuje režiséra samotného. Časť filmu, kde je Toto malý chlapec, je jednoducho skvelá. Jednotlivé postavy mestečka  tu ožívajú, podobne ako vo Felliniho Armarcorde, takým pôvabne bláznivým spôsobom. Veľmi zaujímavá je postava Alberta (skvelý Philippe Noiret), miestneho premietača plného životných múdier, ktorý je pre Tota niečo ako náhradný otec. Toto je ako taký malý čertík ("Alberto!" "Sí?" "Vaffanculo!"). Medzi týmito dvoma postavami sa tu tvorí nádherné priateľstvo na celý život. Ako však Toto starne, film pomaly stráca dych. Začína sa topiť v sentimentalite, čomu sa predtým dokázal obratne vyhnúť. Najslabšia je potom tá záverečná časť po 30 rokoch, keď Toto príde na pohreb (okrem úplne poslednej premietacej scény, tá je skvelá). Dosť ju kazia príšerné masky, ktoré majú akože robiť postavy staršie o 30 rokov, ale sú skôr na smiech. Tiež finálna podoba Tota je dosť nešťastne zvolená, hlavne nezodpovedá jeho predchádzajúcim podobám ani z rýchlika. Aby som bol ale spravodlivý, mám podozrenie, že zlý dojem zo záveru filmu bol spôsobený aj verziou, ktorú som videl (124 minút). Mám silný pocit, že film bol necitlivo postrihaný a tak niektoré kľúčové scény chýbajú. Usudzujem tak z toho, že postavy sa tak zvláštne z filmu vytrácajú a niektoré pôsobia ako úplne zbytočné (Totova sestra). Potrebujem zrejme vidieť režisérsky zostrih, aby som film vedel plne doceniť. A na záver nemôžem nespomenúť Morriconeho nádhernú hudbu, ktorá jednoznačne prevažuje hodnotenie z dobrého filmu na výborný film. (15.08.2021)

První půlka filmu je krásná. Tak hutná atmosféra a vtipně zachycené kouzlo konkrétní doby a konkrétního místa, které jsou od nás oddělny nepřekonatelnou časoprostorovou bariérou, a tak můžeme jen s pocitem, že nám něco chybí, tiše závidět lidem, kteří je zažili na vlastní kůži, pro mě znamenaly velmi příjemný zážitek. Užíval jsem si jednotlivé postavičky, epizodky z jejich životů a sympatický naturel jejich světa. Pak ale Toto vyrostl a film se pro mě nepochopitelně rozpadl, rozvlekl a odkouzlil. A konec byl TAK předvídatelný, že jsem už při pohřební scéně usoudil, že TAKHLE to určitě nedopadne. Selektivní paměť si s tímhle problémem ale lehce poradí:-) (01.01.2008)

To bylo tak úžasné, dojemné, lidské, že jakákoli slova jsou k popsání nedostatečná a jen by kazila dojem. Jeden z mých TOP... Skvostně vybraní představitelé hlavní role, obzvlášť klučina. (20.03.2008)

Postupem času měnící se skutečná realita v očích malého rošťáka, zamilovaného mladíka a konečně i vyzrálého muže na pozadí snového světa starého kina, prožitků nesčetných generací nadšených diváků. Nostalgie, barvitost i osobitost vyprávění s příjemnou melodií a krásným zážitkem. (17.04.2010)

Výjimečný klenot. Tyto dvě slova vystihují Nuovo cinema Paradiso. Nádherný film o lásce k filmu. Malý Toto jako malý byl naprosto úžasný a svým projevem musí vyloudit úsměv na tváři snad každého. To, jak malý kluk hltá kino a promítání filmů s kamarádem Alfrédem, nemělo chyby. Jestě nikdy se mi toto nestalo, ale celých posledních 30 minut jsem nedokázal udržet oči suché. Z čeho? Z nenaplněnné lásky? Možná. Spíše více kvůli sentimentu a nostalgii. To jak dospělý Toto kouká na film sestříhaný Alfrédem pak už mluví za vše. Až mi bude opravdu špatně, vím co si pustím. Tleskám a utírám slzy. (04.11.2010)

Nádhernej film, co více dodat ... (02.01.2011)

Mám s tím problém. Dost často to hraničí s kýčem. Ale to spousta starších filmů a buďme sami k sobě upřímní (dnes již nastala doba se i na klasiku dívat střízlivě): tento film a jeho tvůrci rozhodně nezobrazuje(í) čirou realitu a její krásu, geniální, kouzelnou všednost a inspirativnost, nýbrž přesně to, jak by si onu realitu přál(i) vidět. Režie slušná, herci taktéž, scénář dokonce skvělý, Morricone příliš přeslazený, ale zadání zdá se do puntíku splnil. Bohužel se nemohu zbavit té pachuti zbytečného tlačení na pilu. Méně je někdy více. Podle mě trošku overhyped. (17.01.2013)

Něco z Alfreda už jsem pochopil - věřím, že zbytek mi dojde tak za dvacet třicet let, až budu mít něco prožito... :) (06.04.2013)

Film s nejnádhernějším podtextem. Libuju si ve vykonstruování příběhu. Některé scény jsou opravdu dojemné nebo spíše kouzelné. A hlavně závěr je nádherný. (92%) (09.07.2014)

Kinematografia je, ako zrejme pre väčšinu ľudí na tejto stránke, mojou srdcovkou, no Bio Raj som napriek peknej hudbe pretrpel nudou. A to hovorím o SE verzii, runtime niečo cez 120 minút. Jednoducho ma to emocionálne úplne obišlo a ani k jednej postave som si nedokázal vytvoriť hlbší vzťah. (28.08.2017)

Nadherny film, krasna hudba. Toto ma uplne dostalo. (30.08.2017)

Priam prekrásne zachytená a prejavená čistá, neopísateľná láska k filmu. Tornatoreho večná snímka, kino z čias dávnych/premietačských malo svoje nesporné čaro, atmosféru, akú by sme v tých dnešných hľadali len márne. Slzám sa divák asi ani nevyhne, je to takmer nemožné. Excelentná záležitosť, klobúk dole pred pánom režisérom, pred výkonom 8 či 9 ročného Salvatoreho Cascia, Philippe Noireta, a vlastne pred každým, kto sa pod toto dielo podpísal. Vynikajúce. Snáď jediné, čo ma mrzí je, že som nevidel režisérsku 173 minútovú verziu, ale tú kratšiu. Ale i to časom dozaista napravím. Jeden z klenotov kinematografie ako takej. 100% (18.09.2017)

"Život není jako ve filmech. Život je mnohem těžší.." Krásný, poetický film, který nažene slzy do očí.. (23.03.2018)

Hmm... Možná jsem se měl podívat spíš na tu kratší verzi. První část, Totovo dětství, byla fakt perfektní, nostalgická, vtipná, láska k filmu z ní byla cítit tak silně, jak jen to jde... Jenže pak film značně zpomalí a vydá se pro mě lehce nezáživnou cestou. Doufal jsem, že uvidíme více z Totových režisérských počátků, první krátké filmy, co natočil a tak... Nicméně, jde pořád o velice milou záležitost, kterou asi ocení každý milovník kinematografie. 8/10 (30.08.2019)

Silu tohto filmového drahokamu vyjadruje asi najviac záverečná scéna,  keď sa už muž Totò Di Vita pozerá na vystrihané scény bozkov z mnohých čiernobielych filmov a dojme ho to rovnako, ako diváka. Táto scéna so Jacquesom Perrinom sa nakrúcala podľa Giuseppeho Tornatoreho len dvakrát. Druhýkrát sa musela preto, že sa Perrin prvý raz natoľko rozplakal a rozcítil, že to bolo nepoužiteľné do filmu. Strihačom tohto momentu na plátne je sám režisér, ktorý na túto rolu oslovil samotného Federica Felliniho. Ten ponuku zdvorilo odmietol s tvrdením, že strihačom by mal byť niekto neznámy. Aby to diváka nevyrušovalo. Napríklad samotný Tornatore. V tej dobe ešte málo známa osobnosť talianskeho filmu. Tornatore ponúkol divákovi ódu na filmové umenie, ódu na staré kiná, sicílsky vidiek, jednoducho ľudský príbeh plný dojatia, dobroty, lásky a nádeje. A v kombinácii s nadčasovou hudbou ďalšieho génia Ennia Morriconeho ide o nezabudnuteľný zážitok. (09.03.2024)

jeden z těch kouzelných co zapomenuty nebudou (29.11.2007)

Velice pěkný melancholický a emotivní snímek (zvláště závěr), avšak ještě trochu jakéhosi pepře či provensálského koření mi tam chybělo. Nějak mě to uplně nestrhlo a neohromilo. Ale celkově moc pěkné a kvalitní, to nemohu říct. 8,5/10 (24.09.2008)

To je film, ke kterému se vždycky ráda vracím, napořád bude patřit k mým nejmilejším a nejspíš se taky nikdy nevyhnu těm slzám na konci. A taky si díky němu vzpomenu na své dětství, kdy jsme u nás v malém kině byly jako děti první v řadě a chtěly lístky do lože, kde jsme si připadaly hodně dospěle, protože lože to bylo něco, a filmové plakáty, které jsme loudily a vždycky je od pana promítače dostaly... Bio Ráj... teda Máj... (11.04.2009)

Krásny poetický príbeh od Giuseppe Tornatoreho o priateľstve, láske k filmom, sicílskom mestečku Giancaldo a jednom starom kine, pohladí dušu každého milovníka filmov. Príjemne ľudský a na prvý pohľad jednoduchý dej dá zabudnúť na komplikovanú prefabrikovanú produkciu súčasného konzumného filmového sveta a v spolupráci s okúzľujúcou hudbou Ennia Morriconeho ponúka nezabudnuteľný zážitok. (SPOILER) Zaručujem, že toľko bozkávania len tak ľahko neuvidíte ;-) (26.12.2009)

No dokonalé...film u ktorého sa dá plakať a zároveň sa smiať, neskutočný filmový zážitok pre všetkých nadšencov starých biografov. Oslava kinematografie, lásky a života samotného! (22.01.2010)