Reklama

Reklama

Střílejte na pianistu

  • Francie Tirez sur le pianiste (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Psychologicko-poetické drama o nesmělém pianistovi, jeho milostných tragédiích a fatálních kontaktech s podsvětím, vychází z tzv. černé série (autorem předlohy byl David Goodis), ale jsou tu roztroušeny i prvky komedie a hudebního filmu. (NFA)

Videa (1)

Trailer

Recenze (82)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Ze všech tvůrců francouzské nové vlny mám nejlépe nakoukaného Francoise Truffauta a taky si s ním nejlépe rozumím. Musím konstatovat, že v rámci jeho tvorby nepředstavuje Pianista nic zásadního, neřku-li mistrovský kousek. Je to spíš hříčka, kde si režisér testoval možnosti propojení několika žánrů. Při jejím sledování mám pocit, že spíš improvizoval a dal na momentální intuici, nespatřuji v tom nějaký řád, promyšlený a ucelený plán. Scénář má bohužel k dokonalosti daleko a nepoměrně úspěšněji Truffautův záměr v pozdějších dekádách zrealizovali např. Coeni nebo tvůrci moderních vícevrstevných seriálů typu Better Call Saul či Breaking Bad. Ty dokážou křížit často na první pohled protikladné žánry rafinovaněji a divácky efektněji (přitom nikoliv prvoplánově lacině). Truffautův experiment z počátku 60. let poráží rozdílem dvou tříd. Zajímavá je pro mě Truffautova režie a herecké obsazení, ale když vás nepohltí příběh a postavy jsou vám více či méně šumafuk, nelze uvažovat o čtvrté hvězdičce. Výsledku škodí i výběr žánrů. Ať se na mě Truffaut nezlobí, ale thrilleru vážně nerozuměl a měl se mu velkým obloukem vyhnout. To, co nakonec vzniklo, bude nejspíš mnohem víc oslovovat klubový okruh diváků než běžné příznivce žánrové produkce. Celkový dojem: 60 %. ()

Hellboy 

všechny recenze uživatele

Tohle šlo naprosto mimo mě. Příběh mě minul obřím obloukem, scénář vypadal jako směs pěti různých filmů (drama, dobře skrytá komedie, krimi) a všechny ty žánrové kličky mě mátly. Truffaut se očividně pokusil kličkovat mezi žánry a drsný příběh semtam proložil nějakým vtípkem, ale působí to velmi nekonzistentně. Jako korejský Mutant. Nejen, že hlavní hrdina neudělal nic, čím by si zasloužil mé sympatie, ale celkově je to poněkud nudný film. Francouzská nová vlna, to byl svěží závan originality, ale tohle byl spíš dort od Pejska a Kočičky. Jedničkou nové vlny pro mě zůstává Godardovo mistrovské dílo U konce s dechem. ()

Reklama

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Dramaticky poměrně rozbité vyprávění, které osciluje na pomezí běžné kriminálky a psychologického dramatu. K plnému hodnocení filmu ovšem hodně chybí, protože to žánrové přešlapování spíše drhne, stejně jako tempo první poloviny snímku. Alespoň to celé zachraňují herci a geniální vtípek s matkou v kruhové výseči. Truffaut natočil mnohem více lepších filmů a tohle mi připadá spíše jako nějaký stydlivý začátek /oproti vyzrálému Nikdo mne nemá rád/. Nejzajímavější pasáží filmu tak zůstává vyprávění o manželce hlavního protagonisty, tady se náznaky geniality projevují s velkou vervou. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Vyústění mě málem přetáhlo ke čtyřem hvězdám, ale nemůžu hodit za hlavu, že i na poli 85 minut jsem se "ne zrovna bavil". "Nudil" by bylo silné a nevhodné slovo, protože mě bavilo sledovat Truffautovu režii, ale nezajímaly mě postavy ani děj, což rozhodně není zrovna drobný nedostatek, ale pořádný problém. ()

F.man 

všechny recenze uživatele

Truffaut mixuje žánry a tím snímek lehce ztrácí tempo, avšak po technické stránce opět bezchybný včetně několika vychytávek. Fajn je také pozorovat Aznavourova nesmělého Charlieho, který poté co mu jedna žena změnila život a silně jej narušila dopadá stejně i s novou známostí. Opět je efekt úplně stejný a pouze ukliďňující piáno zůstane Charlieho jistotou. ()

Galerie (45)

Zajímavosti (25)

  • Nová vlna sa preslávila tým, že dala nové smerovanie francúzskej kinematografii. Godard v diele Na konci s dychom (1960) a Truffaut v tomto diele chceli signalizovať vlastnú novosť kriminálnymi filmami o gangstroch. Truffautov odmietavý postoj voči tradičným gangsterkám pochádzal z toho, že jeho rodisko bolo ich teritóriom. Sám povedal: „Nemám rád gangstrov. Narodil som sa na Pigalle a aj keď som s nimi nemal priamu negatívnu skúsenosť, videl som celkom zblízka, čo sú zač, zlí chlapi, ktorí bijú ženy na ulici...“ Preto gangstrov v snímke premiestnil z ich tradičného prostredia, a aj keď ich stále vykresľuje ako nebezpečných, robí z nich zároveň šašov. (Biopler)
  • Film stál 75 miliónov frankov, čo činilo takmer dvojnásobok rozpočtu Truffautovho debutu Les Quatre cents coups (1959). Táto čiastka však nebola premrštená, lebo odpovedala výške nákladov priemerného francúzskeho filmu tej doby. (Biopler)
  • Základný atribút snímky je svetlo. Goodisova kniha začína vetou: „There were no street lamps, no lights at all.“ Truffaut preto odieva celý úvod do tmy. Iba občas vidieť časti tela muža na úteku, ktorého osvetľujú svetlá prenasledujúceho auta. Muž sa zraní, niekto mu pomôže, tí dvaja sa dajú do reči, no ich tváre nevidieť. Stratia sa v tme, avšak ich konverzácia pokračuje ďalej. Týmto nejasným spôsobom, ktorý obracia konvenčné začiatky filmov naruby, nastavuje režisér poetiku celému dielu – jeho obraz bude rovnako neuchopiteľný ako je neuchopiteľný život hlavného hrdinu s dvojakou identitou. (Biopler)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno