Kód 46

Nemohu se dočkat doby, kdy mi bude někdo oznamovat, s kým mohu mít dítě, kam můžu cestovat, které vzpomínky mi budou vymazány a jaký virus mi bude vpraven do těla. V Kódu 46 tohle všechno je a já se v něm spolehlivě ztratil. A nebylo to nikde na trati mezi Seattlem, Jebel Ali a Shanghaí, ale spíše mezi řetězci DNA, sny a hudbou. Takže se přiznám, že mi k pochopení nějaká ta kostička do mozaiky zcela nezapadla, ale přesto se mi to docela dost líbilo. Docent Chocholoušek mi pak při vizitě říkal, že to je úplně normální a za odměnu mi přidal nějaké léky. (10.12.2013)

Pověsti nelhaly, opravdu to je takové vědeckofantastické Ztraceno v překladu. A tyhle milé, komorní filmečky, to je prostě moje krevní skupina, zvlášť když mají tak úchvatný soundtrack. Nepamatuji, kdy naposled mě vprostřed filmu mrazilo čistě ze spojení audia a vizuálna - tady se to povedlo. Code 46 nevystavuje svoje sci-fi prvky na odiv a nedělá z nich fetiš, ale představuje je s všednodenní samozřejmostí. Možná proto působí jako úkaz z budoucnosti. (03.10.2009)

To, v čem je Code 46 uchvatný, je v prvé řadě způsob vykreslení světa, v němž se Maria a William pohybují. Nebo spíše skicování, protože to je vše čeho se nám dostane. O jeho pravidla vždy jen lehce zavadíme, kromě znění samotného Code 46, jež je nám známo od začátku. Dál se pohybujeme mezi ztrácejími se liniemi. Vysoce urbanní lokalita sousedí s pouštním terénem stejně, jako se prolínají kulturní specificity a jazyky (nebo spíš jeden univerzální synkretický jazyk), kterými se komunikuje. Maria je v pohybu transgrese zrazována vlastním tělem, William ho není schopen dokončit (zábranit jí informovat o porušení Code 46) a zavíjí se zpátky do své minulosti v okamžiku, kdy přichází o vzpomínky. Artificialita vnitřku kontrastuje nejen s vnějškem vyhoštěných, ale i s animální reakcí útěku. Nikde není známka po někom, kdo by kontrolu vykonával, přesuny a penalizace jsou něčím co je utrpěno, bez jasně definoveného agens. V tomto rozměru se spíše než Lost in Translation Code 46 podobá daleko více anti-utopiím 20. století. (12.11.2007)

Nebylo to vůbec špatné. Spoustu věcí si divák musí domyslet sám, středobodem filmu je vztah těch dvou lidí, de facto kontrolora a odhalené ženy- viníka. Přes všechny protokoly vzplane vztah a pravidla hry shoří jako papír. Na pozadí světa, který je rozdělen na bezpečnou privilegovanou zónu a zbytek světa. Pomalý, ale zajímavý snímek. 75% (03.05.2017)

Škoda, nedotiahnuté do konca. Divné správanie sa postáv. Niečím predsa len zaujímavé, asi to bude Samantha Morton, ktorá sa presne hodí do takéhoto filmu (tak ako do Minority report). Je to tak medzi 3* a 4*, ale skôr 3*. (08.11.2009)