Vojtěch, řečený sirotek

V naší kinematografii jsem se nesetkal s tak těžce sledovatelným snímkem. U nás přece jenom převažují filmy s dějem než vesnické balady. I přestože je Vojtěch, řečený sirotek plný krasných a atypických záběrů nemohu dát čtyři či dokonce pět hvězdiček, jelikož jsem se docela nudil a z letargie mě dostal až perfektně vygradovaný závěr. 65% (30.04.2012)

Mě se líbilo, jak to bylo natočené. Černobíle a s přirozeným světlem. A celkově ta atmosféra doby a mluva a reálie, to všechno mi spolu pěkně souznělo. Trochu pitomé bylo to pitomé Vojtěchovo chování, kdy se choval jak nevyskákanej klokan, ale jinak to je pěknej příběh, který navíc svou délkou je tak akorát. (17.03.2021)

Je to takové příjemně poetické a i když si to moji plnou pozornost neudrželo po celou dobu, stejně se mi na to dobře dívalo. Stejně jako třeba u Cesty pustým lesem si tohohle filmu dost vážím, protože je jedním z posledních skutečně poetických filmů v období, kdy zde ještě vznikaly celkem normálně. Teďka se tu objevují jen výjimečně a je to strašná škoda. Tohle se navíc dost snaží o Vláčilův styl, což mi na jednu stranu sedělo, ale na tu druhou je pořád znát, že se to o ni stále jen snaží a že to prostě je jenom absolventský film. Na ten je to ale skutečně povedené, i když ty herecké výkony s tou vytvořenou atmosférou ne vždy fungují. Je to skutečně pozoruhodný film a formou má dost do sebe, ale stejně jako u jemu podobných ze stejné doby tomu prostě shází něco víc, po čem bych si řekl, že to určitě musím vidět někdy znova. Ale zároveň bych se tomu asi ani nebránil. Tak jako tak, důvod pro čtvrtou hvězdičku zatím bohužel nenacházím. Silné 3* (15.01.2022)

Nejen vizuálně úžasná vláčilovská balada o životě a smrti. Kdysi na besedě Z.Tyc přiznal, že F.Vláčil byl jeho velkým vzorem, což je z filmu patrné na každém jeho políčku. Věděl jsem, že i po letech se mi snímek bude líbit, ale že si ho prožiji opět naplno, jsem ani nedoufal. Barokní šerosvit je oslavou české krajiny a připomenutí české filmařské školy. Krásné po všech stránkách... (01.10.2015)

„Mě sem teta dali kvůli pořádku“ Své poslání bere živočišný Vojtěch v podání Petra Formana vskutku velmi vážně, tak vážně, že jej to stojí v závěru opravu hodně... Osobně musím vyzdvihnout úžasný černobílý vizuál, které v sobě zrcadlí filmové umění baladického stylu ala 60. léta. Jednoznačně pastva pro oči, ať už jde o poutavé záběry na rybníkářskou krajinu či třeba dráždivé a zároveň rafinované erotické jiskření mezi Vojtěchem a Anežkou. Můj dojem pak umocnila famózní hudba, u níž jsem si dlouhou dobu říkal, že mi v některých pasážích něco moc připomíná až jsem se v titulcích přesvědčil, že opravu má co připomínat. I když filmová hudba Martina Smolky rovněž nezní nezajímavě, to nejgeniálnější je převzato z Kabaláčovy 4. symfonie (Mysterium času, zrcadlení). Opravdu kouzelně zádumčivá melodie. Podobně zádumčivá jako je zádumčivý celý tento vysoce umělecký film. (13.02.2019)