Tampeko

Vyžehlení vymydlení jižanští zajatci si dělají srandu ze Seveřanů, načež hned z kraje se z rebelů vyloupne jeden a ten vyrazí na jakousi zmatenou záchrannou misi, na které potká jednoho zlatokopa se zlatým srdcem a jednu lehkou děvu počestného charakteru, která hraje, jak kdyby dostala diplom na herecké škole Dřevo a šmíra. Ve zdejším ambsámblu se však hravě ztratí. Hraje se zde sice na harmoniku, ale každá Harmonika Leoneho nedělá. Tohle natočil nějaký Ferroni a evidentně to nebyl umělec, ale spíš řemeslník a to ještě spíše laciný a rychlý než poctivý. SHRNUTÍ: Dobrodružný film pro děti. Z 60.tých let. (03.08.2023)

Z westernové trilogie Ferroni & Gemma se mi tenhle kousek líbil kupodivu nejmíň. Chvílemi je to v pořádku, ale značnou část děje v tom vůbec nepoznávám pohádkový rukopis největšího pohádkáře špaget (on je taky jediný, komu se to dá tolerovat a ještě je to zábava) - Giorgia Ferroniho. Jižan Gemma se vydává po boku svých přátel i nepřátel ze severu předat důležitou zprávu. Dozvíme se tedy opět něco o politice občanské války (začátek, než ovšem dojde na mydlení Pizzutiho, vypadá skoro stejně jako jednička). Nepřítel je velmi odporný, zákeřný a zrádný. Gemma je vcelku čestný muž, přesto mi tu ale není vůbec sympatický. Na začátku, kdy to dá s kladným optimisticky naladěným Nellem Pazzafinim dohromady, je s hochy zábava, pak ale jeden z nich mizí prakticky ještě před rozvitím děje a místo něj se objevuje podivná ženská lehčích mravů, hrdinka to srdce toho druhého. Její zpěvy a tance, její zjev a celkově její postava je zvláštní (ačkoliv ve Wanted jim hrdinka ulítla asi ještě víc, ale zas se neprojevila), tím spíš, že to vůbec není Gemmův typický typ, ale její odhodlání je veliké a společně s José Calvem dovedou ještě věci... Nicméně, druhý partner na cestě za povinností, než se Giuliano trhnul, byl zrádce Ángel del Pozo, a ten má velmi odlišné plány! Záporáků je tu vůbec tolik a dalších postav ještě víc, že by se v tom nevyznal ani generál Lee, o Grantovi nemluvě. Gemmovi se tu dostává velmi naturalistického mučení, stejně jako celý film se mi zdál na Ferroniho překvapivě drsný. Poté, co ženskou zavřou do kůlny už nějak nevíme, kam to spěje, ale vynahradí to oslepený hrdina na farmě na pospas bandě zabijáků, kteří začínají postupně umírat za nejasných okolností – za tak hororovou atmosféru by se ani Hitchcock vůbec nemusel stydět. Hudba krásná, spojit Ennia a Ferria se nemusí zdát jako dobrý nápad, ale je to naprosto dokonalé, lokace krásné, ale ta pohádkovost zbylých dvou dílů, ta mi tu chyběla. (09.10.2013)

Druhý Ferroniho western s Gemmou (Gary Diamond) do jisté míry kopíruje díl první. Opět se odehrává na konci války Severu proti Jihu a Gemma je znovu v roli poraženého propouštěného konfederačního důstojníka. Samozřejmě hned dojde k přátelské výměně názorů Diamonda s unijními vojáky. Dostane se i na nečekané zvraty, zradu, mučení Gemmy a postupného likvidování banditů do jejichž středu se dostane. Kdo viděl Jeden stříbrný dolar, ten si snadno vybaví odpovídající si recyklované nápady. Největší rozdíl je v prostředí Almérie, tyto lokace jsou přece jen více westernové než italské kopce a film tak vypadá více jako klasický spaghetti western. Jistý posun je zřejmý v zobrazování násilí, památná je scéna drsného mučení na slunci, která měla přímo hororové parametry. Další kvalitní film s Gemmou, třebaže by mu slušel celistvější scénář a efektivnější konec. (08.05.2015)

Strašlivě naivní western, jenž ale drží pohromadě díky svižně vyprávěnému dobrodružnému příběhu. Na zemi svého původu odkazuje snad jen skvělou scénou, v níž Gemma, vystavený napospas přímému slunečnímu světlu, málem přijde o zrak. Předchozí spolupráce Gemmy a Ferroniho (Un dollaro bucato) se mi sice líbila malinko víc, ale tenhle film svoje kouzlo rozhodně má. Ferriova ústřední melodie je opět skvělá. Sluší se ovšem dodat, že si tvůrci "vypůjčili" i z Morriconeho soundtracku ke staršímu filmu "I malamondo", což mělo dohru u soudu. (30.09.2011)

Vlastně se mi to líbilo víc, než Jeden stříbrný dolar. Příběh o zradě vojáků za války a potřebě doručit dopis mi přišel zajímavější, než bratrovražda a touha usadit se v prvním filmu, ústřední melodie je mnohem lepší, hlavní hrdinka není tak pasivní, a záporák Dan Vadis charismatičtější, než Pierre Cressoy. Gemma už sice zase začíná machrovat, a obligátní rvačky nebo zpívání v saloonu už mi docela lezou krkem, ale ani jedno mi zase tak moc nevadilo. Nebudu tvrdit, že jsem úplně pochopil děj (scénář psalo 7 autorů, což se na logice asi dost podepsalo), ale zase na druhou stranu se pořád něco děje a šlape to jako hodinky. Film se tentokrát točil ve Španělsku, čili westernová a vůbec spaghetti atmosféra (podpořená i scénou mučení na slunci) je mnohem silnější. A jako bonus Nello Pazzafini snad poprvé a naposledy jako klaďák. (09.09.2012)