Ďáblova past

Vláčil, Liška, Macháček a prostorově uchvacující exteriéry v okolí moravského krasu. Průměrná literární předloha byla zásluhou výše jmenovaných pozvednuta na jeden z nejpůsobivějších filmových okamžiků, připravujíc tím pevnou půdu pro Vláčilův geniální tvůrčí rozmach v druhé polovině šedesátých let. Jakýsi třetí rozměr je filmu přiřknut jeho nekompromisní odpovědí na socialismem pokřivené Jiráskovo a Steklého Temno (1950). (12.12.2008)

„Lidé sami vytrhnou jedovaté býlí z kvetoucí zahrady Hospodinovy.“ V mnoha ohledech opravdu hodně působivý film. A zrovna u tohohle československého snímku mě moc mrzí, že jsem ho neviděl v kině. To, co na člověka začne působit prakticky hned v úvodu, je neuvěřitelně mrazivá a hypnotická atmosféra. Je plná skrytého tajemství, sugesce a něčeho zlověstného. Dík za to, že se podařilo tvůrcům něco takového vytvořit, patří nejen (jako vždy) výborné Liškově hudbě, ale snad ještě víc Fabiánově zvuku a Miličově kameře. Poslední 2 jmenované složky jsou více než zdařilé a dokážou diváka přikovat k sedačce. Nechybí tu i velmi dobře napsané a zahrané postavy, ale těm všem s jistotou sobě vlastní vládne děsivě umírněný Macháček, ze kterého jsem nemohl spustit oči, tomu říkám záporák! A dostávám se k důvodu, proč zůstanu „jen“ u silných 4*. Zatímco příběh jako takový mě dlouhou dobu moc bavil, konec (a s ním související rozhodnutí lidu) mě zklamal, k filmu se nehodil a vlastně i po emoční stránce ze mě nedostal to, co mohl. (30.03.2017)

Vláčil je prostě mistr v budování sugestivní a podmanivé atmosféry. Jeho obrazy vtahují do děje, úhly a pohyby kamery vyvolávají pocit drásavého napětí a hluboké tóny zvukové (hudební) stopy působí místy snad až podprahově. Přesně v tom je hlavní síla a kouzlo jeho filmů a ne jinak je tomu i v Ďáblově pasti. Příběh je sice jednoduchý, ale zato velmi emocionálně vypjatý a tudíž i “atraktivní a záživný“, herci hrají skvěle a výběr prostředí pro jednotlivé scény nemá chybu. Budova mlýna na samotě v lese už sama o sobě působí dost děsivě, nehledě na hrůzné neznámé tajemství, co v sobě skrývá. Ale paradoxně je to právě odhalení tohoto tajemství v závěru filmu, co celý zážitek mírně kalí. Až na ten závěr bezchybná filmařina v podání skutečného mistra. (07.01.2009)

Vizuální pastva pro oči "made in" František Vláčil (viz třeba záběr na padající květiny na vodní hladinu), i dech beroucí Liškova hudba.... A přesto to za mě na plný počet hvězdiček tentokrát nestačí. Hlavně díky takovému nemastnému neslanému závěru. Přiznám se, že jsem čekal pesimističtější vyústění. Něco ve smyslu Čarodějek ze Salemu. Takových lidí, kteří si v dějinách lidstva mysleli, že "máme tak čisté svědomí, že nám nikdo nemůže nic udělat" a ono to nedopadlo, totiž jistě není málo. Postava jezuitského mnicha pro mě přitom byla ukázkově vykresleným příkladem rafinovanosti zla. A Macháček se této role zhostil opravdu výborně. Jen ten venkovský lid byl jaksi na svou dobu až moc "uvědomělý"... (27.12.2018)

Historická dráma, lyrizovaná balada. Prvá vec, ktorú som si hneď od začiatku uvedomovala – čas (časy), v ktorých film vznikol. Takže mu nemožno veľmi vyčítať tendenčnosť. Naopak, práca s kamerou, mimikou postáv a upriamenie na magické pôsobenie príbehu zabralo. Určite dielo, ktoré sa oplatí aj po 60tich rokoch pozrieť. (22.07.2022)