Stíny horkého léta

Krásný film, a to i navzdory té politické omáčce okolo. Napínavý příběh (který mimochodem dějově trochu připomíná podobný film Poslední údolí) vypráví o setkání několika postav v mezní situaci, která neúprosně graduje k dramatickému závěru. Mistrné zpracování snímku se obešlo bez přemíry zbytečných dialogů i rušivých dějových odboček; výborný dojem z filmu umocňuje skvělá hudba, kamera i obsazení, v čele s vynikajícím Jurajem Kukurou (podle všeho jeho nejlepší role). Už léta jsem přesvědčen, že Vláčil byl náš nejlepší režisér, a zhlédnutí tohoto filmu mě v tomto názoru jen více utvrdilo. (10.03.2013)

Je pre mňa sviatkom deň, keď na niektorom kanále TV zaradia do programu Vláčilove Stíny horkého léta. Je to úžasný film, ktorý v tomto žánri znesie porovnanie so svetovými špičkami. Pomerne jednoduchý a priamočiary príbeh o neokázalej ľudskej statočnosti, o tom, čo muž, ak je mužom, musí vykonať bez ohľadu na malú pravdepodobnosť úspechu, má v svojej neodvratnosti atmosféru antickej tragédie. Všetky ingrediencie sú najvyššej kvality počnúc hercami, z ktorých nejeden podáva svoj životný výkon, kamerou maznajúcou sa malebnosťou prostredia až po hudbu dotvárajúcu atmosféru. Nemám užšie definovanú topku najlepších československých filmov, ale ak by som ju niekedy vytváral, na Stíny určite nezabudnem. (17.02.2013)

Divný film. Všechno v něm působí tak, jak nejsem v českém filmu zvyklý, respektive film s podobným atmosférickým vyzněním se snad v české kinematografii ani nevyskytuje. Nemluvné záporné postavy banderovců, neobvyklá psychologie postav, depresivně vyobrazené prostředí, již zmíněná ultra dusná atmosféra a ani trochu pozitivně působící léto. Film bych si určitě nedal opakovaně, protože se docela táhl jako asfalt na silnici za horkého dne. Vláčil stvořil režii, která v českém filmu nemá obdoby a srovnání. Přesto film není až tak dobrý z diváckého hlediska. Od diváka žádá až příliš obtížně přijatelné vysoké nároky. Mě si z diváckého hlediska nezískal. 60% (01.05.2012)

Moje druhé setkání s panem Vláčilem dopadlo o poznání lépe, než v případě Stínu kapradiny. Sice i tady si drží ten lyrický a poetický styl vyprávění který mi pořád úplně nesednul, ale k pojetí tohoto filmu se to hodí. Banderovci nemluví, ale jejich gesta jsou jasná. Kukura pořád doufá, že to nějak v rámci možností dobře dopadne. Atmosféra houstne a je jasné, že spěje k rozhodujícímu střetnutí buď a nebo. Musím se přiznat, že úplný konec mě trochu zaskočil. Přeci jenom na rozdíl od již zmíněného Stínu kapradiny mě tady hlavní postavy zaujaly a nebylo mi jedno, jak to s nimi dopadne. No a mistr Liška dělá opět svoje. To je samostatná jednotka všech filmů a seriálů, ke kterým kdy složil hudbu a svůj status nejlepšího Československého skladatele tu opět potvrzuje. Sečteno a podtrženo vychází mi z toho nakonec pěkná čtyřka jako vyšitá.80% (18.06.2020)

Film o strachu, pasivitě a hrdinství. A přestože jsem shledal chování a také dorozumívání se banderovců (velmi chytře vyřešená jazyková otázka + docela překvapivý ne zcela černobílý pohled na ně) hodně zajímavým (podobně jako doktorovy promluvy), zdaleka nejpoutavější je sledovat (zdánlivě zcela odevzdaného) hlavního hrdinu, jeho pohnutky, dilema, bezbrannost, sebeovládání se a potupné sbírání odvahy (kterou mu definitivně dodá deadline ustanovený nic netušícím policistou). Vláčilovi se navzdory létu (mnohým evokující prosluněnou, příjemnou pohodu) podařilo navodit takřka neustálé dusno a napětí, které provází většinu snímku (to vše je ještě vhodně podpořeno sem tam vracejícím se Liškovým zlověstným hudebním motivem). Akt vzdoru, na který se publikum těší nejvíc, je sice nejnapínavější, ovšem díky tmě a mizernému nasvícení je vše tak "autentické", až divák skoro nic nevidí a moc z něho nemá (což mě dost zklamalo). Úplný závěr pro mě byl překvapením, škoda jen, že ho bylo dosaženo po docela hloupém „zapomnění“. Ve výsledku jsou to silné 4*. (22.08.2014)