Obsahy(1)
Patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli. Ve vykonstruovaném politickém procesu se pak stal bezmocnou obětí teroru vlastní strany. Dramatický příběh vzestupu a pádu v dokumentárním portrétu M. Vadase... Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
"Celej ten komunismus je podvod, protože i ten jeho největší proces je podvod", jak říká jeden z historiků na konci. Velmi kvalitní dokument obsahující kvalitní autentické záznamy ze soudní síně o absurdním procesu s absurdními obviněnými, vedený absurdními lidmi, kteří sloužili zcela absurdní straně a ideologii. Kvituji, že dokument se nesnaží nastínit vzbuzení lítosti nad obviněnými, jelikož to sami byli komunističtí vrazi a podvodníci a tento dokument dostal název, který přesně na ně sedí, tedy "Kdo jinému jámu". Horší ale je, když si člověk představí, kolik jiných ale podobných procesů proběhlo, na základě vykonstruovaných obvinění, se skutečně nevinnými lidmi, kteří obrazně řečeno žádnou jámu nikomu nekopali. Komunismus rovná se největší omyl 20. století. Zůstává mi rozum stát z toho, kolik chorých a vymytých mozků - sluhů této ideologie se v tehdejší společnosti našlo a ještě více z toho, kolik se jich najde i v dnešní moderní společnosti. Už dávno měli být mimo parlament ale snad se brzy dočkáme. Ze senátu už zcela vypadli, tak ještě aby i z poslanecké sněmovny. ()
Dostal to, co si zasloužil. ()
Pěkně udělaný dokument o nepěkných věcech, díky ČT. Sociální dynamiky převratů, revolucí a jiných unáhlostí jsou zapeklitá věc, Ernst Röhm, občan Robespierre nebo Rudolf Slánský by o tom mohli povyprávět. ()
Zrůdnost, ubohost a absurdita komunistické mašinerie ve skvělém dokumentu.Notičky z Ruska již tehdy:-(. Doufám že konečně Komunisté dají pápá z Poslanecké Sněmovny a zmizí navždy v propadlišti dějin. Pouštěl bych studentům na školách, jako odstrašující případ vykonstruované mašinerie MADE BY SSSR. Málo bylo Mašínů - 80% ()
Síla, člověku by toho hajzla bylo skoro až líto... Komunismus je zvrácenost. ()
Jistě zajímavý dokument, ovšem žádná nová fakta ani výklady k dané problematice nepřinesl. Zaměřil se hlavně na popisnou stránku, méně už na analytickou, takže mnoho otázek zůstalo nezodpovězených. Přitom se nabízelo například využití některých přímých svědectví z románu Doznání od Artura Londona, který byl jedním ze tří přeživších v procesu a který velmi přesvědčivě popisuje, proč se obvinění přiznávali k něčemu, co vůbec nespáchali. V podstatě věřili slepě v ideologii komunismu a svou "oběť" chápali jako něco, co pomůže komunistické straně. Dokument by tak získal i určitý přesah, protože jakákoliv ideologická zaslepenost, nejen ta komunistická, může vést k podobným a jiným zrůdnostem. Tuto podstatnou motivaci odsouzených naznačil jen jeden z historiků (Blažek), i když ostatní, až na jednoho, který se vyjadřoval občas ideologicky předpojatě (Lukeš), což je bohužel u historika vážný profesionální prohřešek, přinášeli také vcelku objektivní pohled do mozaiky celého procesu a okolností, které k němu vedly. Dokument podle mne zůstal hodně na povrchu, i když hlubší pohled by asi vyžadoval spíš několik dílů, než jen jeden "letem světem", jako v tomto případě. ()
Politické procesy padesátých let a jejich průběh jsou mi známé, neboť jsem viděl kdysi celý proces s Miladou Horákovou. Rudolf Slánský ale zkrátka dojel na to, co sám ostatním ordinoval. V tomto jej nelituji. Jen se divím, že tak schopného komunistu, neboť čísla úspěchů byla řečena i v tomto dokumentu, nechali popravit. Nejspíš bych si nechal spíše jeho než Klementa Gottwalda. Na druhé straně Stalinovi se zkrátka něčím znelíbil a to byl konec. V dokumentu můžeme vidět i politický proces nebo vzpomínky manželky Slánského. Jsem si jistý, že pro mnoho obětí komunismu by sedmaosmdesát minut mohlo být jistým druhem zadostiučinění. ()
Je to složité hodnotit něčí víru - v cosi. Na rozdíl od Klementa Gottwalda jsem Slánskému jeho důvěru v ideologii věřila. Mám ovšem pocit, že více než víra ve Stalinismus Rudolfa Slánského - a jeho následné zločiny v jeho jménu se probíral samotný proces - pak je název dokumentu mírně zavádějící. Určitě by mě pro objektivní hodnocení zajímali spíše jeho jednotlivá rozhodnutí, osobní názory apod. Vezmu-jej fakticky, jako historickou osobnost, která se podílela na marastu 50. let načež také velmi nešťastně doplatil - je to až téměř symbolické. V tomto případě se mi zdá, že spíše než-li jej jako osobnost je na místě hodnotit ideologii komunismu jako takovou (oproti hodnocení osudu Milady Horákové, kde můžeme zhodnotit statečný a nerovný boj člověka proti něčemu mnohem většímu - slabost, strach a zloba). Nedávno jsem přemýšlela nad tím, jakým způsobem je na místě hodnotit "zlo" a "dobro". Ve jménu víry se na světě dělali ohromná zvěrstva, která přesahovala zlo v jednotlivcích. Myslím, že Rudolf Slánský byl obětí ideologie, myslím, že Rudolf Slánský byl zmanipulovaný okolnostmi, myslím, že Rudolf Slánský si takový osud nezasloužil, myslím, že Rudolf Slánský si nezasloužil žádný prostor k prosazování vlastních myšlenek. ()
Je dobře, že tu Slánský a spol. nejsou zobrazeni jako oběti, protože když si uvědomíte, čeho byli součástí (a spousta z nich jednou z hlavních), tak si za to prostě lepší konec ani nezasloužili. Dokument povinně pouštět ve školách! ()
Jasně 5 * a 85 % . Pravda o tom, co je marx-leninismus a všechny jeho odstíny (maoismus, castrismus atd. atd.) zač. V současnosti jejich následovníci : všichni ti neomarxističtí zm.di se svým prosazováním potratů, eutanázie, privilegií pro homosexuály, legalizace pedofilie, legalizace drog atd. atd. ()
Zajímavé, ale pro mne velmi dlouhé. Zajímá mne historie, fakta, data..., ale po 50 min. (na dokument ideální) se mi z té politiky už dělalo špatně. Ta délka v mém případě ubrala jednu hvězdu. ()
Velmi dobré, drsné, inteligentní a záslužné. Jeden z nejlepších TV dokumentů roku 2020. ()
Až na zaslepeného Petra Blažka to bylo dobrý. ()
“povinna cetba”. Strasny videt i ty detaily toho vseho. ()
Z mého pohledu se jedná o vynikající dokumentární TV snímek z dílny rež. Martina Vadase, který mapuje stěžejní události života někdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ a současně tedy druhého nejmocnějšího muže země Rudolfa Slánského. Je až pozoruhodné, co všechno se i s odstupem takřka sedmi dekád můžeme prostřednictvím zvukových a obrazových záznamů dozvědět o člověku, který měl na svědomí vykonstruované politické procesy a popravy mnoha nevinných lidí, přičemž se nakonec sám stal obětí svých vlastních praktik. Snímek velmi dobře a přehledně mapuje prakticky celý osobní a hlavně politický život Rudolfa Slánského, od jeho narození v obci Nezvěstice, přes studia na gymnáziu, dvacátá léta, kdy začal postupně v tom politickém a "kariérním" žebříčku strmě stoupat a začínal být spoluzodpovědný za první "excesy", kterých se KSČ dopouštěla, zejména pak např. ten velmi nevybíravý projev Klementa Gottwalda na půdě Národního shromáždění v roce 1929. Pochopitelně je zde zmíněna i doba, kterou spolu se svými spolustraníky a se svou ženou Josefou trávil v exilu v Sovětském svazu, kde rovněž zažil náročné situace, kdy byla unesena jeho dcera Naděžda, kterou již potom nikdy neviděl. Velmi přínosná a patrně nejlepší část tohoto snímku se ovšem odehrává až po druhé světové válce, kdy již naplno pomáhá Klementu Gottwaldovi s volební kampaní, a svými schopnostmi dokáže spolu se svými spolustraníky ovlivnit masy lidí natolik, že komunisté zvítězí ve volbách roku 1946 a následně po Vítězném únoru v roce 1948 fakticky převezmou kontrolu nad vším. Ovšem, když následně v padesátých letech z Moskvy míří do ČSK sovětští poradci, a probíhají čistky napříč celou stranou, kdy jsou zatýkáni a obžalováváni Slánského nejbližší spolupracovníci, již zde je nabíledni, že se smyčka stahuje i nad ním samotným. Je svým způsobem i pozoruhodné, jaký zbabělec a "dobrák" byl Klement Gottwald, který, ač to bylo v jeho moci, tak pro svou "pravou ruku" vůbec nic neudělal, a nechal jej napospas svému osudu, ačkoliv mu přinejmenším mohl trest smrti zmírnit na doživotí. Svým způsobem úsměvná je i scéna, resp. útržky se vzpomínkami Josefy Slánské, která byla plně oddána komunistické ideologii a svým lidem - soudruhům plně důvěřovala a věřila, že pro jejího muže i pro ni samotnou něco udělají. Sama o sobě je vypovídající jedna ze závěrečných scén, kdy Slánský říká Josefě, že po jeho smrti se jí a jeho dceři bude dařit mizerně a Josefa si myslí, že strana je v té těžké situaci nenechá napospas a postará se o ně. Tento snímek se mi velmi líbil, myslím si, že je moc dobře, že i témata, o kterých si myslíme, že už bylo všechno podstatné řečeno, tak stále jsou rozvíjena a mluví se o nich nejen laicky, ale hlavně a především v odborných kruzích. Co si myslím, že je trošku k zamyšlení nejen o nás samotných, je to, že i po těch takřka sedmi dekádách nejsme vůbec poučeni, je nám takříkajíc všechno jedno, necháváme sebou dobrovolně manipulovat a smýkat a necháme si všechno a ode všech líbit. Je smutné, že i po tolika letech diktatury, máme v čele vlády premiéra, jehož minulost a nejen politická angažovanost za minulého režimu je přinejmenším pozoruhodná, že máme vládu, která je plně a to zdůrazňuji, plně závislá na podpoře komunistických poslanců, bez jejichž hlasů by neprosadila vůbec nic a v neposlední řadě také mj. i to, že ve vládě, konkrétně v resortu spravedlnosti v uplynulých letech seděla žena, jmenovitě Dr. Helena Válková, která měla v minulosti úzké vazby s komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem, jenž byl přímo odpovědný za smrt mnoha a mnoha nevinných lidí, které poslal na smrt, včetně např. Milady Horákové. Myslím si, že i na tyto souvislosti by se v žádném případě nemělo zapomínat, ale nahlížet na věci kriticky a ze všech úhlů pohledu, abychom si tyto praktiky a toto období nakonec ještě nemuseli prožít znovu. Snímek byl výborný a hodnotím jej stoprocentně. () (méně) (více)