Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Souběh nepříznivých událostí svedl hlavního hrdinu na scestí: ani uzmutí cizích peněz nezachránilo jeho ženě život, zemřela při porodu. Po propuštění z vězení nenašel v sobě sílu, aby se ke dceři umístěné v sirotčinci přihlásil, po rvačce v hospodě z obav, aby nebyl znovu stíhán, dokonce prchnul do zahraničí. Ale zestárlý a nemocný přece jen zatouží znovu se vrátit do vlasti. Příběh je vyprávěn jako rozměrná retrospektiva, vybavující se protagonistovi, stiženému prudkou horečkou... Film byl uveden na VII. MFF v Benátkách v roce 1939. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Tulák Macoun ve mě zanechává rozporuplné pocity. Vedení příběhu jde tvrdohlavě a neohrabaně za svým poselstvím vlasteneckého uvědomění. Černobíle, přímočaře, pohroma nemá slitování a vrstvy se stejnoměrně pokládají do jednoho vzorce lidsky nespravedlivého utrpení jednotlivce. Za jediný světlý moment lze považovat Korbeláře, který nešikovnou stavbu příběhu svým výkonem nepochybně pozvedává na snesitelnější úroveň. Tulák Macoun měl oslovit a dotvarovat ducha vlastenectví, samotným postupem nepřesvědčí o správnosti zvolené cesty. Hlavní postavou vlasteneckého nabíjení je František Macoun (dobrý Otomar Korbelář), poctivý zámečník ve spokojeném manželském svazku. Osud mu dal ránu, Macoun se ho v zoufalství snažil přelstít a to si osud nenechal líbit. Co nezmohla destrukce osudu, to zvládl Macoun ve své naivní důvěřivosti sám. Jako poslední zůstal pocit vlastenecké zodpovědnosti, ale ani s ní si nakonec nedokázal poradit. Z dalších rolí: s rizikovým těhotenstvím Macounova manželka Marie (Marie Grossová), Macounova "osiřelá" dcerka Zorka (Jarmila Beránková, jako malá Alena Pospíšilová), Macounem odmítnutá americká láska Lilian (Nataša Gollová), uznávaná kapacita porodnictví profesor Vach (Jaroslav Marvan), svobodomyslná přístavní zpěvačka a animírka Elsa (Zita Kabátová), Macounův zachránce vorař Barták (Theodor Pištěk), vorařský parťák Petrák (Ota Motyčka), tvrdá představená katolického sirotčince (Hermína Vojtová), rozjívení vesničtí kluci (mj. Antonín Jedlička a Josef Kemr), či u soudu síru dštící státní zástupce (Gabriel Hart). Vlastenectví může být chvalitebná vlastnost, i když skutečnost v hrozbě je naprosto odlišná. Jsem rád za Korbeláře, to ostatní v paměti neudržím. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Macoun je příběh opravdového člověka. Člověka, který chtěl svůj život prožít jako poctivý chlap a vlivem okolností se dostal na šikmou plochu. Za krádež peněz na operaci své ženy šel do basy a ztratil vše. Ženu, existenci a potažmo i dceru, která byla umístěna do sirotčince. Odešel do ciziny a začal znova. Našel ztracenou rovnováhu, ale stále ho to táhlo domů. Při návratu v hudbě zní husitské motivy, magie nově vzniklé republiky, stráně, zurčící potůčky, dojatý Macoun má slzy na krajíčku. A tak na tom asi byli i čeští diváci tehdy v kinech, jelikož se jim náckové právě ubytovávali v republice. Macoun se vrátil domů, dcera ho nepoznala a on došel na konec své cesty. Zemřel ale doma a zemřel svobodný. Co víc si může vlastně chlap přát? 70% ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Tulák Macoun sice patří mezi mé základní černobílé prazážitky, zároveň mezi nejvýraznějších role Otomara Korbeláře, ale bohužel také neskutečně tlačí na pilu. Ztráta manželky při prvním porodu, ztráta místa, soud, následný pobyt ve vězení a ponechání dcery v sirotčinci jsou události tak prchlivé, že až ztrácí na významu. Mnohem pevnější osu tvoří zrcadlo konce lidské tragédie, která začíná přesně tam, kde svůj epilog našel Murnau ve své Poslední štaci. A principem všeho je hraniční kámen s nápisem Země česká. Připojí-li se pak ještě neskutečně patetické výkony Gollové a Kabátové, je už jen velice snadné film ocejchovat shrnutím Státního filmu z roku 1952: Film "Tulák Macoun" byl natočen v roce 1939, v době okupace. Patří k několika málo českým filmům z oněch časů, které nepostrádají určitých kladů. Dnes nás nezaujme smířlivecké vyústění příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, ale i po třinácti letech k nám film mluví blízkou řečí tam, kde vypráví o krásách naší země a o lásce k vlasti. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Námět, povalující se již několik let v pracovně filmového producenta Jana Reitera, patrně nikdy nepatřil k významným trhákům, o čemž nejspíše pochybovali i další zúčastnění. Jeho autor, profesor Otto Minařík, jej přihlásil do soutěže, vyhlášené Filmovým studiem již v roce 1935, a možná ani nepředpokládal, že jej nakonec odpovědné orgány vyhodnotí coby jedno z nejlepších literárních děl, vhodných k filmovému přepracování. Ovšem o čtyři roky později, již v období protektorátního temna, se situace změnila a prostřednictvím Ladislava Broma, upomínajícího si náhle na odložený scénář, se na filmovém plátně s neobyčejnou razancí a spontánností rozezněly první struny vlastenecké rezistence. Cenzura, zaskočena nečekaným a do jisté míry nic netušícím obsahem, ve svém zuřivém pátrání opomenula zachytit jak tóny Škroupovy hymny, důvěrně známé snad každému z přítomných diváků, tak nemnohé symboly národní hrdosti, symbolizované pouhým záběrem na českou krajinu. Korbelářova mimořádná herecká kreace, oceněná ještě téhož roku prestižní svatováclavskou cenou, poskytla výjimečný prostor k portretizování člověka, rvoucího se s nepřízni osudu se stejnou vytrvalostí, jako tehdy český národ s nacistickým ďáblem. Dnes se asi jen stěží dokáže divák překlenout přes poněkud pateticky znějící dialogy a statické záběry, svou historickou úlohu ale Macoun splnil takřka bezezbytku a svým způsobem zavdal příčinu k blízkému semknutí českého národa v nejtěžších chvílích jeho existence. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

V září 1939 premiérovaný film klade důraz na vlastenectví (česká krajina, písničky), v závěrečných verších o tulácké svobodě není těžké dešifrovat touhu po svobodě národní. Nejlepší repliku (zřejmě na adresu metrosexuálů) pronese Nataša Gollová: "Už nemohu ani vidět ty navoněné a vymydlené panáky. Hledám přirozené lidi...nezatížené společenskou lstí." ()

Zajímavosti (4)

  • Tento film byl poslán jako příspěvek protektorátní kinematografie na filmový festival do Benátek, kde získal bronzovou medaili a Cenu italských filmových kritiků. V roce 1935 byla uspořádána již druhá scénáristická soutěž Filmového studia. Bylo přihlášeno 615 prací, z toho 20 bylo oceněno nebo doporučeno k zfilmování a mezi nimi byl právě Tulák Macoun. (Kulmon)
  • V čase 05:54 v okamžiku, kdy František (Otomar Korbelář) prochází s mrtvým ptáčkem těsně kolem kamery, objeví se na jeho rukávu její stín. (Ganglion)
  • Otomaru Korbelářovi byla za ztvárnění titulní role udělena v roce 1939 Svatováclavská cena. (Marthos)

Reklama

Reklama