Tulák Macoun

Herecké sólo pro Otomara Korbeláře v tomto smutném dramatu. V epizodních roličkách se objevila řada v té době populárních herců, ale výkon Korbeláře je dominantní. V době okupace mohl tento snímek působit svým vlasteneckým vyzněním pozitivně na city diváků a pokud přidáme krásné přírodní scenérie a působivou hudbu, může osud tuláka Macouna oslovit některé poetické duše i dnes. Třeba mne. (25.11.2014)

Tulák Macoun ve mě zanechává rozporuplné pocity. Vedení příběhu jde tvrdohlavě a neohrabaně za svým poselstvím vlasteneckého uvědomění. Černobíle, přímočaře, pohroma nemá slitování a vrstvy se stejnoměrně pokládají do jednoho vzorce lidsky nespravedlivého utrpení jednotlivce. Za jediný světlý moment lze považovat Korbeláře, který nešikovnou stavbu příběhu svým výkonem nepochybně pozvedává na snesitelnější úroveň. Tulák Macoun měl oslovit a dotvarovat ducha vlastenectví, samotným postupem nepřesvědčí o správnosti zvolené cesty. Hlavní postavou vlasteneckého nabíjení je František Macoun (dobrý Otomar Korbelář), poctivý zámečník ve spokojeném manželském svazku. Osud mu dal ránu, Macoun se ho v zoufalství snažil přelstít a to si osud nenechal líbit. Co nezmohla destrukce osudu, to zvládl Macoun ve své naivní důvěřivosti sám. Jako poslední zůstal pocit vlastenecké zodpovědnosti, ale ani s ní si nakonec nedokázal poradit. Z dalších rolí: s rizikovým těhotenstvím Macounova manželka Marie (Marie Grossová), Macounova "osiřelá" dcerka Zorka (Jarmila Beránková, jako malá Alena Pospíšilová), Macounem odmítnutá americká láska Lilian (Nataša Gollová), uznávaná kapacita porodnictví profesor Vach (Jaroslav Marvan), svobodomyslná přístavní zpěvačka a animírka Elsa (Zita Kabátová), Macounův zachránce vorař Barták (Theodor Pištěk), vorařský parťák Petrák (Ota Motyčka), tvrdá představená katolického sirotčince (Hermína Vojtová), rozjívení vesničtí kluci (mj. Antonín Jedlička a Josef Kemr), či u soudu síru dštící státní zástupce (Gabriel Hart). Vlastenectví může být chvalitebná vlastnost, i když skutečnost v hrozbě je naprosto odlišná. Jsem rád za Korbeláře, to ostatní v paměti neudržím. (18.03.2018)

Tragický příběh - ovšem nejtragičtější je na něm ten prolog, přidaný po 13 letech moudrými soudruhy, který referuje o smířlivém konci příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, který přece diváka v těchto letech nemůže zaujmout. Ovšem krásy české země, ty bezpochyby, ať je režim jaký chce. (11.12.2019)

V září 1939 premiérovaný film klade důraz na vlastenectví (česká krajina, písničky), v závěrečných verších o tulácké svobodě není těžké dešifrovat touhu po svobodě národní. Nejlepší repliku (zřejmě na adresu metrosexuálů) pronese Nataša Gollová: "Už nemohu ani vidět ty navoněné a vymydlené panáky. Hledám přirozené lidi...nezatížené společenskou lstí." (14.04.2008)

Ubohý Macoun. Trpěl jsem celým filmem spolu s ním. Leč, tenhle ubožák nebyl drcen ani tak kapitalistickou společností, spíše slabounkým, patetickým scénářem a příšernými dialogy, které musel deklarovat. A pan režisér svým (ne) režírováním to pěkně zazdil. Pozn. Žádné, sebehroznější období národa neospravedlňuje fakt, aby se o něm natáčeli špatné filmy. V rámci žánru za 2. (10.06.2018)