Princ a Večernice

Poněkud rádoby "velká" pohádka, ve které mi kromě Večernice byl nejsympatičtější čaroděj Mrakomor:) Asi se někde stala chyba... ale nemyslím si, že by byla na mojí straně, protože trojice švagrů je tu v podstatě jenom ve funkci deusů exů machinů (miluju tahle zprasená skloňování), a spolu s nimi je i magické cestování přes půl světa poněkud v kontrastu se syrovou proradností lidskou, nemluvě o princově bitce s tuláky. A k tomu na poměry páně Vorlíčkovy naprosto zbytečné vydávání ještěrky za draka... ale zkrátka a dobře kvůli Mrakomorovi - a v dospělejším věku i kvůli bilančním rozmluvám pánů Menšíka a Filipovského - se většinou přistihnu, že se na "Večernici" dívám až do konce. Takže tím pádem asi 70%. (25.05.2005)

Jedna z pohádek, která ještě není až tak moc nahlodaná zubem času a kouknu se na ní klidně i dneska. Je fakt, že ten princ je docela nekňuba časem se sice pochlapí, ale stejně nemít švagry, tak si ani neškrtne. Nicméně Brzobohatý opět válí a jeho čaroděj Mrakomor je nezapomenutelnej. Navíc je pravda, že tahle pohádka má v rámci žánru i docela slušnej příběh kterej není prostřílenej jako ementál a pár originálních nápadů. No co dodat z pohádek už jsem holt vyrostl viděno dnešní optikou lepší průměr, takže za 60% (27.12.2014)

Nic úžasného to rozhodně není ale je to pořád jedna z těch lepších českých pohádek. Film spíše než depresivní Brzobohatý a nevýrazný Ďurdiak táhnou česká esa jako Menšík, Filipovský, Trojan či Lohniský v menších rolích. Přesto je to jeden z mála českých filmů, kde se objevilo tolik kvalitních herců, byť třeba jen na okamžik. Zaplať Pán Bůh za to!! (23.12.2009)

Jakoby na půl plynu ve srovnání s nejklasičtějšími z klasických, místy vypadá i trochu fušersky, přesto výjmečný skvost. Brdečkův scénář nemůže zkazit ani Vorlíček. Vyprávění dýchá aktualizovanou prapříběhovostí tak mocně, že ani všechny ty komické rodinné historky nepůsobí zde nepatřičně. (Že při tom Brdečka nebyl pouhým nevědomým tlumočníkem můzy, svědčí šaškovo předčítání z knihy - jednak že o králi Artušovi, jednak co zrovna: "...hahaha, jsem tak vesel, že už ani veselejší být nemohu".) Nálada vyprávění je zhuštěna a sevřena do velmi těsného prostoru, divák je umístěn do Velena, který má a zná vždy jen velmi omezený výsek světa. Jde za Večernicí, což je cesta k Jitřence. Ty wtf prostřihy z místa na místo. Velen má nakonec vlastně všechno zadarmo. Jenže o tom to je. Iniciační cesta. Obstál. Ještěže to Vorlíček nenechal zkurvit Svobodou a Gottem nebo nějakým tehdejším skoroslavíkem. Nečekaný trubadůr úvodní písně Ondřej Havelka otvírá pohádku o princi a Večernici přenádherně (na hudbu svého otce a s patřičným, byť poněkud slabším Koptovým textem). Komentáře Ony (3 hv.), Romadoor (4 hv.). (06.08.2011)

Jedna z mých 10 nejoblíbenějších pohádek z dětství. Pro Libušku Šafránkovou jsem měl svého času velkou slabost a stejně jako v Popelce jsem se do ní coby náctiletý „platonicky zamiloval“. Kromě si mě však tento kousek získal především svou poněkud ponuřejší atmosférou (než je na pohádky zvykem) a dobrodružným nádechem během putování prince Velena vstříc všem těm trampotám, které si na něj přichystali jeho švagrové. No a Radek Brzobohatý – tak ten byl bezkonkurenční… (19.11.2018)