• vitekpe
    ***

    Rozporuplny pocit...filmy je hodne temny a to i vizualne. Aneb podepsat nebo nepodepsat, utect nebo neutect...jsou to dilemata... Hoger uplne v poho (jako nerozhodny "reakcionar"), a kolem nej plno krasnych zen v cele s Karolinou, Vlastou a taky mimoradne sexy pusobici mladou Blankou Bohdanovou. Film to neni spatny, ale obavam se, ze brzy vysumi z me pameti.(28.12.2012)

  • Marthos
    ****

    Druhý Otčenáškův román Občan Brych byl ve své době průkopnickým činem české literatury. Vyšel v roce 1955, česká tvorba se tehdy začínala pomalu probouzet z dogmatické strnulosti, stále však opakovala několik osvědčených modelů. Otčenášek částečně opustil černobílé schéma kladných a záporných hrdinů, ústředním hrdinou románu není ani dělník, ani funkcionář, ale nerozhodný a kolísající inteligent. Brych má své výhrady k nové politické situaci v zemi, přesto není líčen jako nepřítel. To všechno spolu s citlivým propracováním psychologie postav znamenalo podstatný posun směrem k životní realitě. Vávrova filmová adaptace, natočená o pouhé tři roky později, z celého románu vyzdvihuje morální dilema hlavního hrdiny, jež si postupně uvědomuje, že nelze stát mimo proud dějin. Pro propagandistické účely byl váhavý intelektuál, který se pro režim dobrovolně rozhodne, samozřejmě mnohem vhodnější, než plakátoví hrdinové, jejichž věrohodnost byla pro běžného obyvatele Československa na konci padesátých let, tedy po pádu Stalinova kultu, nulová. Scénář dává mnohem více než politickým diskusím vyniknout detailnímu popisu nejistoté doby, která je plná úzkostného napětí a strachu z budoucnosti; v tomto ohledu překvapí řada úderných dialogů, např. Brychův sarkasmus vůči sílícímu nátlaku vůči jeho osobě. Nejsilnější devízou Vávrova filmu jsou samozřejmě herecké výkony. Karel Höger ztvárnil Brycha jako člověka, kterého doba nutí vystoupit ze své pacifistické nerozhodnosti a staví jej před zásadní rozhodnutí, z kterého nevede cesta středem. Za Högerem následuje celá plejáda dalších, v čele s koryfeji pražského Národního divadla (Štěpánek, Krejča, Bek, Průcha, Pivec, Šejbalová, Záhorský, Ráž, Kohout a další), v jejichž odraze se skví oduševnělé ženství brněnské herečky Vlasty Fialové v jedné z jejích nejvýraznějších filmových kreací. Zařazení a obecné vnímání filmového BRYCHA, společně s o rok mladším Králem Šumavy, jakožto exponované odkazy totalitního systému padesátých let je v zásadě mylné a zjednodušující. Oba zmíněné tituly jsou pouhým otiskem doby, ve které vznikly a dnes by měly sloužit především jako historické dokumenty a jako svědectví minulosti, nebo chceme-li, také jako ukázky perfektně odvedeného filmařského řemesla, o němž se nám může v současnosti jen zdát.(18.3.2012)

  • jatamansi
    *

    Film povinně viděný na školním představení rok co rok, spolu s Baladou o vojákovi a Jeřábi táhnou. Karel Höger mi tehdy vůbec nebil sympatický a tou povinností se mi film tak zprotivil, že už jsem se na něj po letech nedokázala podívat s odstupem. Do odpadu nepatří, to si tvůrci nezaslouží, ale víc než * nemohu dát.(4.6.2008)

  • Snorlax
    *

    Umělecká nuda v příšerné technické kvalitě, je možné, že jsem se nudila i proto, že po šedém pozadí se vláčně pohybovaly šedé postavy. A koukat na mihotající se šedo a poslouchat rozhlasovou hru zkrátka není můj koníček. CS Film sice vysílá filmy, které jinde není možné vidět, ale mnohdy v takové kvalitě, že kdyby je nevysílal, udělal by lépe.(2.1.2013)

  • radektejkal
    ***

    Otčenáškův román jsem četl ještě jako kluk. Pokud si pamatuji, líbil se mi, i když jsem se v něm jen hrubě orientoval. Teď, po skoro půl století, je mi to ještě nejasnější. Známe poměrně dobře inscenované procesy 50. let, ale život běžných lidí se po únorovém převratu propadl někam do čirého myslitelna. Do jaké míry byla plejáda hrdinů v čele s rádoby svébytným Brychem autentická? Bylo moto (parafráze): "Kdo nevstoupí to strany, tak ten to má posraný", tak jednoznačné? To nám nepoví "Politický brevíř moderní ženy", "Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu", ani "Historie.cs". Zřejmě však je celý film takový, jako je scéna závěrečná scéna, v níž se Občan Brych, většinou dezorientovaný, bezpečně orientuje v šumavském pralese, za noci a za bouře a navíc s ženou. Protože se zde - na rozdíl od budovatelských filmů - vyskytují určité polotóny, považuji tuto agitku za mnohem podvratnější. Helgeho "Velká samota" - určité popření "Občana Brycha" - byla natočena jen o rok později, přesto už má onu kvalitu, na níž mohla navázat česká kinematografie 60. let.(15.5.2016)

  • - Filmový debut Blanky Bohdanové. (M.B)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace