Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dokud srdce bije, nedá si poroučet.  Dcera lékárníka Janoty Karla má před svatbou s movitým právníkem Jaroslavem Křížem. V den svatby ji však místo obřadu čeká operace slepého střeva. Po úspěšném zákroku dostane oslabená Karla navíc i těžký zápal plic a dokonce u ní nastane srdeční kolaps. Naštěstí je v péči nejlepšího pražského chirurga MUDr. Hegla, jenž mladou ženu zachrání před jistou smrtí. Karla se do přitažlivého lékaře zamiluje a začne se s ním scházet. Heglova rezignovaná žena v zájmu zachování rodiny manželovy zálety tiše trpí. Zato Karlin snoubenec se se situací nedokáže vyrovnat a spáchá sebevraždu. Když Karla s Heglem otěhotní, doktor se od ní odvrátí. Má už ostatně novou „pacientku". Dívka je přesto odhodlaná si dítě nechat...
Románový příběh autorky Marie Pujmanové o mladé ženě, která navzdory měšťáckým konvencím prosazuje svobodnou lásku a dokonce nemanželské mateřství, vzbudil v době vydání (1931) velký zájem. Svědčí o tom skutečnost, že i významná německá režisérka Leontine Saganová (Děvčata v uniformě) usilovala již v roce 1933 o jeho zfilmování.
Adaptaci však nakonec natočil v roce 1940 scenárista a režisér Otakar Vávra. Výsledek patří k tomu nejlepšímu, co za okupace v české kinematografii vzniklo. Dodnes diváky potěší brilantní scenáristické a režijní provedení, dobová kritika pochválila hvězdné obsazení a herecké výkony Otomara Korbeláře, Adiny Mandlové, Světly Svozilové, Zorky Janů a Svatopluka Beneše. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (22)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Odvaha, s jakou si Vávra tehdy, v období nacistické okupace, doslova vyvzdoroval natáčení stejnojmenného románu přední levicové spisovatelky Marie Pujmanové, byl opravdový hazard se štěstím. Drama mladé dívky, která se bezhlavě zamiluje do charismatického lékaře, vázaného manželskou povinností, sice v mnoha ohledech zavánělo neúspěchem, ale Vávra dokázal z poněkud osvětového příběhu vykřesat vynikající civilní film, zbavený veškerého literárního patosu. Obsazením temperamentní a okouzlující Adiny Mandlové proti eroticky přitažlivému Otomaru Korbelářovi vzniklo správné napětí, které diváky rozdělilo mezi sympatizanty nečestného dr. Hegla a příznivce svedené Karly. Problematika svobodného mateřství tehdy náležela mezi zapovězená témata a teprve prostřednictvím Vávrova filmu bylo možné zahájit širší diskusi, která by vedla k ozřejmění společenských morálních pravidel. V jistém ohledu pak román i film nabízejí výjimečnou příležitost dotknout se reálných skutečností, objevivších se v české kultuře během války spíše okrajově. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Toto Vávrovo temné společenské drama mě překvapilo svou soustředěností - obrazivou, psychologickou i vypravěčskou. Příběh přímočaře sleduje osudovou trajektorii dívčího pádu do zodpovědnosti, který svou palčivou sebestředností s sebou stahuje celé mikrouniversum setkané v její svatební šat. Adina Mandlová obdivuhodně vtělila horečný, požár věstící mezistav ženství, v němž dodatečně exploduje rozmarné dětinství a jeho omámené, zpola živé trosky se mísí s dušenými touhami, zvláště těmi mateřskými, v jednu nekonečnou nespokojenost – s tělem svým i bližního, s obydlím a obýváním, s mateřštinou i rodinou a konečně i s posláním. Oceňuji i to, že Vávra film zbavil vší ideologičnosti: maloměstské prostředí není pranýřováno, jak tomu téměř bezvýlučně bylo – přesněji: bude – ve filmových propagandistických výkladech moderních dějin po roce 1948, ale odkrývá se jako nešťastně podtržený, nedozrálý věk, jehož nebezpečnost je vzbouzena spíše úzkostí než vědomím vlastní moci, posvěcenou konvencemi – Svatopluk Beneš to vyjádřil bezchybně. Dialog ojíněné milenky a vitálního Hegla, vtělujícího (tristní) moderní moudrost životních možností, nad ženichovou „smrtí z mládí“ nebo snídaní na venkovském letním bytě, kde střízlivějící pacientka marně očekává korespondenční dotyk milencův, a přicházejí jen „noviny“, skvostně znázorňují tento svět, smutnou zahrádku, v jejíchž řádkách neradno vysemenit. Ale film tento soumračný úhor nepolarizuje například úrodnou dělnickou divočinou nebo sovětským svítáním na lepší časy, což pochopitelně v daný čas ani nešlo. Prostě a jasně poukazuje k vlastnímu, hlubinnému, přírodnímu kynu – a tím je pravdivý. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Při pohledu na fakt, že jde o první film podle Pujmanové (o adaptaci stejnojmenného románu z roku 1931), nositelky Státní ceny z roku 1937, mohla by zaniknout skutečnost, že z jiného pohledu šlo de facto jen o rutinní navázání na herecké párování Korbeláře s Mandlovou. Ti již bok po boku vytvořili hlavní postavy v Nevinné (1939) podle de la Cámary. Přičemž jako lékař se Korbelář osvědčil již ve Zlatém člověku (1939). A v Pacientce Dr. Hegla skutečně nacházíme mnoho dozvuků právě z těchto starších filmů. Něžný je zde mladičký Svatopluk Beneš jako nešťastný snoubenec, herci starší generace jsou báječní všichni, od Baldové po Šlemrovou, Svozilová je rutinovaná a dokonale studená, dokonce ani vedlejší role svěřená Zorce Janů nedopadla špatně. Ale titulní role svěřená Mandlové v klíčové době jejího filmového zrání, zdá se, ji poněkud zaskočila. V dobré polovině scén je téměř nesnesitelná a nelze skutečně mluvit o tom, že by právě ona měla být považována za jedinou moderní herečku své generace. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Vávrovi se podařilo zkazit Pujmanovou málem na úroveň červené knihovny. Lví podíl na tom nese nepochopitelně přehrávající Beneš. Navíc poetické oko Pečenkovo zřejmě bylo ochromeno ječným zrnem a nedokázalo zvítězit nad šedí a banalitou, podařil se jen jeden záběr přes žaluzie, což je na kameramana Pečenkových kvali žalostně málo. Naštěstí je ústřední dvojice Mandlová a Korbelář bezchybná, takže společnými silami vytahuje snímek do průměru. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Vávra s Pečenkou jsou velmi vynalézaví (k tomu Poncova skvělá modernistická hudba), ovšem Pujmanová je pro mě upjatou rádobypsychologickou měšťanskou (nic na tom nezměnilo její pozdější se připnutí ke komunistické straně, bytostní levicoví prozaici jako Vančura či Konrád by takovéto téma ozvláštnili poetickým jazykem) autorkou se strojeným jazykem a vykonstruovanou zápletkou. Člověk si to ještě víc uvědomí v porovnání s životnější spisovatelkou Marií Majerovou, jejíž skutečně aktuální Panenství natočil Vávra chvíli před tímto. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (5)

  • Otomar Korbelář prezradil, že Adina Mandlová a Svatopluk Beneš stvárnili milencov vo filme presvedčivo aj preto, lebo boli milencami aj v súkromí. (dyfur)

Reklama

Reklama