Režie:
Peter WeirScénář:
David WilliamsonKamera:
Russell BoydHrají:
Mark Lee, Mel Gibson, Bill Hunter, Reg Evans, Bill Kerr, Harold Hopkins, Ron Graham, David Argue, Les Dayman, Robert Grubb, David Cormick, Tim McKenzie (více)Obsahy(1)
První ze dvou snímků, při jejichž realizaci se režisér Peter Weir setkal s budoucí hvězdou světové kinematografie Melem Gibsonem, zpracovává temnou kapitolu australské vojenské historie, bitvu o poloostrov Gallipoli. Tvrdé boje první světové války o důležitý Dardanelský průliv skončily zdrcující porážkou spojenců a masakrem velkého množství australských a novozélandských vojáků, vesměs nadšených dobrovolníků. Weir se zaměřuje na Archyho a Franka, dvojici idealistických přátel, jejichž představy jsou na evropském bojišti krutě konfrontovány s realitou. Jasně protiválečný snímek vykresluje běžné životy obou mužů, které se postupně proměňují v noční můru. Velkoryse pojatý film paradoxně vyniká právě pečlivou drobnokresbou jednotlivých postav. Kvality scénáře, důsledně vycházejícího z historické skutečnosti, umocnila suverénní a přitom nenápadná režie. Emotivní účinek díla znásobují citlivě použité hudební motivy různých žánrů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (229)
Zcela určitě je to nejlepší film o 1. světové válce, co jsem kdy viděl (nebo aspoň co si pamatuju). Mel Gibson už coby 25-letý předvádí výborný výkon, byť ještě nedostává až tolik prostoru, jako v jeho pozdějších filmech. Režisér Peter Weir umí točit skvělé filmy, což dokázal před tímto snímkem, ale i po něm. ()
Bohužel můj velký oblíbenec Peter Weir mě tentokrát zklamal na plné čáře. Ze všech jeho filmů je pro mě Gallipoli nejhorší. Last Wave byla sice zmatená, ale bylo v ní kouzlo a nenapodobitelná mystika, svědek bezkrevně nevzrušivý, ale byl v něm Harrison Ford a zvláštní atmosféra, jenže v Gallipoli není nic, co dělá Petera Weira Peterem Weirem. Žádná magie, kouzlo, atmosféra, mystika, nic zvláštního, nic neobvyklého, nic originálního nebo objevného, a dokonce ani nic moc zajímavého. Dvě hvězdičky za to, že jsem se dozvěděl něco málo o australské roli v 1. světové válce a za Jarrovu hudbu. Jinak hořké zklamání. ()
Válečné drama budované na zdánlivě nudných a táhlých základech, nicméně Weir se ukazuje jako brilantní architekt, když trochu nezáživnou první polovinu zúročí ve válečné části a především ve zcela zničujícím závěru, který k dokonalosti dovede pečlivě osnovaný motiv existence vedle smrti, unikání před ní. Začíná to kdesi pod pyramidami a pokračuje na pobřeží Turecka, kdy si film navzdory kulisám války udržuje chlapeckou bezstarostnost. Dojem, že hrdinové budou prostě existovat vedle dějinné vřavy je ale soustavně naleptávaný čímsi osudovým, co se do filmu vkrádá. Tušení tragédie, nevyhnutelného okamžiku, kdy se malé světy střetnou s tím velkým a smrt monumentalizovaná masivem egyptských pyramid sestoupí z piedestalu, stále sílí a nakonec se mění v děsivou jistotu. Není v tom sentimentální kalkul, spíše nesmírná tíha a skličující bezmoc. Je v tom obrovská porce režisérské brilance, trpělivosti a načasování. Neskutečně mě však iritovala zcela nepadnoucí synťáková bzučení... tady se o pozornost hlásí časovost, jinak je Gallipoli času odolný skvost. ()
Píše se rok 1915. Spojené síly novozélandských a australských vojsk v počtu asi 35 tisíc vojáků jsou odhodlané dobýt Istanbul, a tak převzít kontrolu na strategicky důležitými Dardanelami. Čelí strašnému nepříteli - Turkům, kteří jsou krutí a zrádní. Protože generálové akci špatně načasovali, mohou Turci posílit obranu. Výsledkem je patová situace, která vyčerpává obě strany. Zajímavý film to je, ale bez Gibsona si ho nedovedu představit. Podal velmi dobrý výkon, ale pokud si ho odmyslíme, film zůstává tak nějak průměrný. 60% ()
Ani mě nevadilo, že se film poměrně dlouhou dobu nepodívá na slibovaný poloostrov Gallipoli, protože například australská část příběhu mě bavila. Sledujeme kterak je možné si i přes rivalitu vybudovat přátelství. Bohužel příběh nás zavede například do Egypta, kde probíhá nezáživná příprava australských jednotek, kterou vojáci pojaji jako takovou dovolenou. Mel Gibson v rozhodně mnohem výraznější roli než v minulé Útočné síle Z. 65% ()
Galerie (36)
Photo © Paramount Pictures
Zajímavosti (11)
- Ve filmu a v závěrečných titulcích je použitá skladba „Adagio v G moll“ (Adagio in G minor), připisovaná benátskému baroknímu skladateli Tomasi Albinonimu (1671–1751). Dílo měl na základě Albinoniho fragmentu církevní sonáty dokončit italský muzikovědec Remo Giazotto (1910–1998). Vzhledem k tomu, že originální námět se dodnes mezi Albinoniho pracemi nenalezl, je možné, že Giazotto dílo sám zkomponoval. (Korsak)
- Valčík hraný na plese v Káhiře napsal Johann Strauss mladší v roce 1880, nazývá se „Růže z jihu“ (Rosen aus dem Süden, Op. 388) a je směsí melodií ze Straussovy operety „Královnin krajkový šátek“, která se odehrává ve Španělsku. Důstojníkům australsko-novozélandského sboru na plese měl svým názvem připomenout jejich domov (Austrálie je z latinského označení Jižní země, Nový Zéland pak má na vlajce souhvězdí Jižní kříž). (Korsak)
- Rozpočet filmu byl 2 miliony australských dolarů a honorář Mela Gibsona (Frank Dunne) byl 35 tisíc. (Zdroj kniha Mel - The Inside) (Locksley)
Reklama