Piknik na Hanging Rock

Piknik na hanging rock je překvapivě vrstevnatý film, který na poprvé nemusí sednout každému, ale s odstupem času ho řadím k těm lepším fimům které vznikly a právem si zaslouží být asi nejlepším australským filmem. Weir je genialni filmař a podařilo se mu vytvořit film s neopakovatelnou atmosférou, kterou dotváří užasná hudba Gheorgha Zamfira. Film se tváří jako adaptace skutečné události. Na první pohled je film trochu poeticky trochu misteriozní trochu dramatický a skončí neurčitě, takže si z něho asi leckdo odnese rozpačitý dojem a přemýšlí co to mělo být. Pozorný divák si všimne, že film je postavený na kontrastech, Jedním je o kontrast mezi vyšší britskou třídou a nižší třídou australských osadníků, na kontrastu mezi chaotickou australskou divočinou a zkrocenou organiozovanou krajinou sídel. Kontrast mezi striktím světem společenských norem a volností. Dalším vyznamným prvkem ve filmu je čas, ohraničený a plynoucí ve stejném rytmu a okamžík mimo čas. Příbeh filmu se odehrává na pozadí konce britského impéria a vzniku samostatné austrálie a právě o tomto okamžiku film je o konci jedné ery a vzniku druhé, o tom steží postřehnutelném bodě kdy se něco mění, něco končí a něco vzniká. Nezáleží na tom jestli ty holky nakonec sežrala skala, nekde se ztratili nebo se proměnily ve zvířátka, duležitý je pocit z filmu je to o místě, které překračuje čas, prostor a lidské chápaní. (26.11.2020)

Je až neskutečné jak působivou mysteriozní atmosféru dokáže Peter Weir navodit pomocí hudby a kamery na poměrně malém prostoru prostředí australské přírody.Příběh chovanek internátní školy,které se za záhadných okolností ztratí během pikniku ve skalách je prostoupený mnoha vizuálně krásnými a poetickými záběry,později se přidává také pocit tajemna,které se však ve druhé polovině vytrácí a příběh se začne věnovat spíše vztahům v internátní škole,které jsou ale dostatečně zajímavé,takže ani pak mě film nezačal nudit.A nakonec mi vlastně ani nevadilo,že záhada zůstala v podstatě nevyřešena. (04.02.2013)

Všetky oslavné komentáre o ľudskej spiritualite, oslave prírody a pod. majú niečo do seba, ale mňa to aj tak nebavilo, od nudy som skoro trhal parkety. Jediné pozitívum vidím v celkom pekne rozpracovanej symbolike s ohľadom na koniec Viktoriánskej éry v kontraste s očakávaním niečoho nového, ktorú možno nachádzať hlavne v rôznych narážkach, poznámkach, dialógoch, obrazoch a pod. Ani výprava spolu s kostýmami a hudbou neboli najhoršie a dokázali tak navodiť obstojnú dobovú atmosféru. Ale mystiku by som v tom zase nehľadal a horor už vonkoncom nie, nehovoriac o totálne šedivej dejovej linke. Uvedené pozitíva boli snáď jedinou záchranou pred čistou esenciou nudy. Od Weira som už videl podstatne lepšie kúsky, toto moc nevyšlo. 50/100 (26.03.2015)

Prvá polovica je doslova krásna (nie len vďaka krásnym chovankám v dievčenskej škole:), príbeh zaujímavo odštartuje a divák je brutálne zvedavý, čo sa vlastne stalo... A potom to akosi stratí tempo, samotné hľadanie dievčat a učiteľky je nejaké divné (myslím tým, že to hľadači nejako odflákli) a tak blížiaci sa záver je len akýmsi vykúpením zo sledovania druhej polovice. Ale celkovo je to dobrý film, ktorý určite stojí za zhliadnutie. (18.08.2011)

Videný Director´s Cut. Je veľmi príjemné vidieť film, ktorý je od začiatku do konca krásne premyslený, bez toho, aby sa snažil odhaliť čo i len kúsok niečoho, čo by nás v tom príbehu nasmerovalo k nejakému uspokojivému koncu. Weir mystifikuje ako blázon. A ide mu to parádne. Jeho autorská poetika je výrazná a obohatená o nejaký ten symbolizmus(mravce, labuť). Film ako taký rozpráva o jednej nevysvetliteľnej udalosti a o tom ako zasiahne najbližšie okolie. Rôzne postavy ponúkajú rôzne pohľady na celú udalosť. Či už je to mladá učiteľka, vyšetrovateľ alebo mladík so sluhom. Každá z postáv má k celej veci čo povedať a čo ukázať, bez toho, aby skutočne niečo povedala a ukázala. Ten film možno zostarol v rámci súčasných trendov, kedy sa tvorcovia snažia viac šokovať alebo byť výraznejšie nepríjemnejší, ale v rámci toho v akom roku film vznikol si stále udržiava pútavú atmosféru a niekoľko zaujímavých kameramanských nápadov. Celkovo je mi tá poetika bližšia. A čo sa vlastne stalo, nech si každý vysvetlí po svojom. Myslím, že film dáva obrovský priestor na akúkoľvek interpretáciu. Aj takú čo je ukotvená v realite a aj takú, čo je trošku nadprirodzená. (15.03.2021)