Okupace v 26 obrazech
Okupacija u 26 slika
Okupácia v 26 obrazoch
Occupation in 26 Pictures
Režie:
Lordan ZafranovičScénář:
Lordan ZafranovičHudba:
Alfi KabiljoHrají:
Frano Lasic, Milan Strljič, Gordana Pavlov, Rade Markovič, Ena Begovič, Ivica Pajer, Zvonimir Rogoz, Stevo Žigon, Zvonko Lepetic, Boštjan Hladnik, Vida Jerman (více)Obsahy(2)
Jugoslávie, Dubrovník 1941. Pár měsíců před vznikem ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu nacistické Německé říše. Tři přátelé, Niko, Toni a Miho, vrstevníci z bohatých dubrovnických rodin, žijí bezstarostným životem. Toni se zamiluje do Nikovy sestry Ane a na jejich zásnubách tři sobě si blízké rodiny očekávají okupaci. Přátelství pokračuje, ale nové okolnosti okupace je čím dál více rozdělují. Toni se vzhledem ke svému italskému původu stává fašistou. Miho je jako žid zatčen a jako zázrakem se mu podaří uniknout z krvavého ustašovského masakru v autobusu. Niko přechází k nelegálnímu hnutí Svazu komunistické mládeže... Okupace ve 26 obrazech je první částí válečné trilogie režiséra Lordana Zafranoviče, která dodnes šokuje drsně zachycenou realitou zla na pozadí krásného Dubrovníku... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (90)
prvá polovica filmu pomerne nudná, až nástup gardistov ich správanie a brutalita akoby zdvihli ocenenie filmu divákmi, inak je to smutný dramaticky príbeh o rozpade kamarátskeho vzťahu vplyvom udalostí aké v tom čase v Dubrovníku boli. Film je súčasťou trilógie venovanej vojnovým udalostiam v chorvátsku ktorej režisérom je Zafranvič (2. Pád Italie, 3. Večerné zvony) ()
Jsou lidé kteří vám zlomí srdce a jsou i takové filmy - tohle je jeden z nich. Neměl jsem ho nikdy potkat a když, tak ne ve 14ti letech... Režisér Lordan Zafranović o hrůzné scéně v autobuse řekl že byla podložena nalezením historického dokumentu v archivu.Byly velké tlaky aby ve filmu nebyla, nebo byla méně naturalistická.Lidé při ní odcházeli z kina, byly i případy kdy omdlívali či zvraceli... ()
Slávny prvý diel Zafranovičovej voľnej trilógie je myslím najslabší, pôsobí viac provokatívne ako umelecky presvedčivo. Nepopieram však, že si ho človek najlepšie zapamätá - minimálne klacia scéna sa jednoducho nedá vymazať z pamäte. Toto slávne autorské dielo preslávilo Zafranoviča a súčasne z neho urobilo protežovaného miláčika neskorého titovského režimu (ako aj nepriateľa chorvátskych národniarov), ktorému sa zdalo veľmi moderné a súčasne dostatočne vyhovujúce výkladu dejín v podaní ortodoxných juhoslovanských komunistov, v tej dobe už sa hlavne zubami nechtami držiacich moci. OKUPÁCIA čerpá z talianskych majstrov ako Fellini či Visconti, vystopovať sa dá aj prímes vplyvu československej novej vlny z autorových pražských štúdií a pritom zostáva do potrebnej miery režimná, lebo robotníci sa nedajú a zostanú správnymi komunistami (podľa historických faktov však v Dubrovníku žiadna povstalecká bunka nevznikla). A aby to nepôsobilo tak čiernobielo propagandisticky, na jedno skazené vajce pripadne aj jeden správny príslušník buržoázie. Väčšina divákov si však aj tak zapamätá hlavne nezabudnuteľnú scénu výbuchu naturalistického násilia, ktoré nasleduje po hodine či viac ukolísávania stredomorskou atmosférou so znepokojivými náznakmi a ktorá, nutno povedať, nezostáva nič dlžná skutočnej brutalite ustašovského režimu. P. S. Či bolo nejakých tých obrazov vo filme 26, a o aké členenie sa vlastne jedná, som napokon absolútne nepostrehol. 6/10 ()
Přetrvá v paměti, krutost, co rozlila se po kraji. Srdce puklé. Krev vsakuje se do niter. Slzí tato zem, schvácená ideologickým záchvatem, rozervaná tichým zlem. ()
Už v mých studentských letech to byl trhák. Mohu po 4. shlédnutí dodat jen toto. Film je výborně zrežírován, není ani moc prokomunistický, je prostě protifašistický. V Dubrovniku vše probíhá kontrastněji. Moře je moc modré, architektura je moc krásná, město je moc starobylé, nenávist je moc silná, válka je moc krutá, následky jsou moc drastické, utrpení lidí je moc hrůzné. V Dubrovniku je všeho odjakživa Moc. ()
Zřejmě slavná válečná freska, která na mne ovšem neudělala zřejmě ten správný dojem!Pochopitelně originální snaha o zachycení hrozné doby chorvatských dějin je velkým přínosem, ale samotné provedení alespoň u mě ubralo na silném dojmu. Rozhodně stojí za zhlédnutí, vyžaduje ovšem velkou dávku trpělivosti, ostatně jako každá freska.. ()
Jak zasáhla německá okupace Chorvatsko. Snímek je neskutečně nudný a myslím, že bych se bez něj obešel. Na druhou stranu ukazuje, jak to tam chodilo. ()
Příběh tří mladých přátel, které rozdělí přicházející nacistický režim v Jugoslávii. Děj začíná až strojenou bezstarostností a radostí ze života, která ale postupem děje upadá až do naprosté beznaděje a ke ztrátě všech iluzí. Spíše než o válečný film se jedná o film z války, tak že bitevní scény opravdu nečekejte. I když nečekaný masakr v autobusu je opravdu brutální až hororový zážitek. ()
Můj první film od 18ti,který jsem v kině viděl(1981,kino Letka v Praze).Nejsilněji na mě zapůsobila scéna v autobuse,díky níž se film dostal na stránky Mladého světa,kde to čtenáři rozebírali s tehdejším psychologem. ()
Tradičně drsný balkánsk film, který má téměř totožný námět s opusem Hezké vesnice hezky hoří. Nerozlučné přátelství je po italském a německém vpádu nenávratně zpřetrháno. Niko se staví na stranu komunistických partyzánů, Toni se stává nadšeným ustašovcem a žid Miho má karty díky svému původu rozdané. Okupace ve 26 obrazech nese typické znaky balkánského filmu. Na jednu stranu idylické prostředí historického Dubrovníku a dobrosrdečný (někdy také dost černý) humor, a na druhou stranu existenciální a drastické záběry. Ukázkovým příkladem je ono proslulé běsnění v autobuse za doprovodu odhrhovaček slepého harmonikáře. Je opravdu velmi smutné, čí vším už si lidé v tomto cípu Evropy prošli. Bohužel se stále nedá říct, že je vše zapomenuto a odpuštěno. Tyto hluboké rány se budou hojit ještě hodně dlouho. ()
Poklidný život v nádherném prostředí Dubrovníku se změní v brutální realitu války a okupace, která smaže i letité přátelství. Drsné scény až mrazí, když si člověk uvědomí, že realita byla ještě daleko horší. Ustašovci páchali na vlastním lidu snad ještě větší zvěrstva, než nacisti. Mentalita některých zdejších lidí se pak plně projevila po rozpadu Jugoslávie, když válka zničila turistický ráj a opět došlo na páchání těch nejhorších zločinů proti lidskosti. Z tohoto hlediska je snímek nadčasový. Snímek jenom potvrzuje staleté problémy krvavého Balkánu, které stále nejsou vyřešeny. Každopádně za realisticky zpracovaný námět dávám 5* ()
Do kouzelné přímořské idylky vtrhne fanatismus (fašistický a komunistický) a zničí životy všech. Hrůzná podívaná, trochu poznamenaná dobou vzniku. Nebýt toho bolševikova nánosu, musel bych hodnotit maximálně vysoko. Jak už to u "středomořských" filmů bývá, přijdou si na své i milovníci křivek ženského těla. ()
Ve své době možná bomba... ()
Je to takové Jugoslávské vypořádávání s minulostí, postavené ne příběhu 3 kamarádu. Scéna v autobusu je opravdu drsná a překvapivá. ()
viděno v sedmnácti a podruhé bych to asi vidět nechtěl. ()
Svérázný, spletitý, nepřehledný a hlavně tragický a krutý příběh našich jižních příbuzných za války (potažmo posledních několik set let obecně) ve stylu jugoslávského hrdiny režie, jehož rukopis se zjevně inspiruje dobovými italskými bohy alegorie a filmového podobenství. Pokud se snad podařilo soustředěnou pozornost diváka válečných filmů alespoň na chvíli zaměřit (z různých vylodění v Normandii, bitev v Ardenách nebo o mosty atd. atd.) na Balkán, už za to bych Zafranovičovi pogratuloval. A udělal bych to o to nadšeněji, jedná-li se dokonce o absolventa pražské FAMU. ()
Zajímavý pohled na období 2. světové války na jadranském pobřeží Chorvatska, kde se střetávali tamější vlastenci, mezi nimiž měli největší podporu Titovi komunisté, nejen s italskými okupanty, ale především s domácím kolaborujícím režimem ustašovců. Scéna s masakrem v autobuse je nezapomenutelná a patří k vrcholům toho, co film celosvětově o fašismu a jeho zvěrstvech vytvořil. Tragédie, která se v poválečné Jugoslávii opakovala po padesáti letech a o níž se dnes pouze domníváme, že už se nebude opakovat; a události v dnešní Ukrajině tomu dávají zase za pravdu. ()
Tento film na mně někdy v osmdesátých letech, když jsem jej viděl, poměrně hodně zapůsobil, ale opravdu jsem jej pochopil až v době rozpadu bývalé Jugoslávie. Excesy zde prezentované na mne působily jako něco historického, co se dnes už nemůže opakovat, to bylo přece kdysi, za války. Ale bohužel historie se opakuje a lidé jsou pořád stejní. To, co se dělo a možná stále děje v těchto zemích, mně naplňuje takovým odporem, že tam ke krásnému Jadranu odmítám jezdit i na dovolenou. ()
tak silné, že to člověk nechce už podruhé vidět , natož zažít, příšerné, že se to opakuje stále dokola ()
Jeden z nejdrsnějších filmů promítaných v kinech za minulého režimu. Realistická ukázka myšlení temperamentních Chorvatů a jejich střetu s nacistickou, potažmo ustašovskou demagogií. Tento film ve mě vyvolává vzpomínky na nedávné střety v bývalé Jugoslavii, a dává jasně najevo, že problémy nebyly vyřešeny, ale pouze oddáleny, aby později propukly z ještě větší silou. Kvůli mému smutku v duši - slabší 4. ()