Zrůdy

Mňa tento kúsok vyslovene pobavil, lebo úšklebky zrúd boli fakt dobré a malý Hans s Friedou podarení. Zo zrúd sa mi najviac páčili postavičky s copíkom aj ked žiadne vlasy nemali. Ani náhodou by som nepovedal, že Freaks sú tak staré, teda natočené v 1932. Aj vďaka sviežosti si zaslúžia pozornosť. Príbeh je prostý, posolstvo jasné. K plnému hodnoteniu chýba poriadna zápletka. (26.01.2016)

Zajímavý film ve kterém se celou dobu něco děje, takže mé obavy z hluchých míst byly zbytečné... Příjemná je i stopáž, která filmu rozhodně neškodí... (30.09.2008)

Cirkus přijel do města, tentokrát je však úplně jiný, než jste čekali. Většinu jeho artistů tvoří zrůdy - liliputáni, mutanti a postižení lidé. Jsou stejní jako my a svůj osud si nevybrali, proto je třeba je respektovat. A pokud je respektovat nebudete, tak se řídí heslem "útok na jednoho je útokem na všechny". Krásná a mazaná artistka Kleopatra se dozví, že lilipután Hans má zdědit obrovské jmění, a tak se rozhodne jej svést, navzdory jeho snoubence Friedě, rovněž liliputce. Kleopatra to dá dohromady se silákem Herkulem, jehož úkolem je otrávit malého Hanse ihned po svatbě, aby zdědili jeho bohatství. V cirkuse se nám to pěkně páruje: Vousatá dáma se zamiluje do Lidské kostry. Dále tu máme siamská dvojčata Violet a Daisy, a každá z nich se zasnoubí s někým jiným - první s majitelem cirkusu, druhá s koktavým klaunem Roscoem. Hans se s Kleopatrou nakonec ožení, a na svatební hostině jej ta mrcha bezohledně ponižuje - opilá políbí Herkula, zatímco ten se snaží otrávit Hansovo víno. Ostatní zrůdy prohlásí, že Kleopatra je jednou z nich, i když je "normální", a uspořádají zasvěcovací obřad, během kterého si posílají pohár a zpívají "Přijímáme ji, jednoho z nás". Byla to velice návyková písnička. Kleopatře se to přestane líbit, začne zrůdy ponižovat, chrstne na ně víno, vyžene je pryč z hostiny a nakonec s Herkulem poníží Hanse - Herkules posadí Kleopatře Hanse na ramena a začnou jej vozit na koni jako malé děcko. Hans se pak cítí poníženě a lituje toho, že si Kleopatru vzal, a navíc onemocní z toho jedu, který mu podává Herkules. Hans poté předstírá omluvu, stejně jako předstírá to, že bere jedovatou medicínu, zatímco se domlouvá s ostatními zrůdami, jak to těm dvěma vrátit. Osazenstvo cirkusu se vydává na cestu povozem, a během té je "přepadnou" tři lupiči - ve skutečnosti to jsou zrůdy, se kterými se Hans domluvit. Hans chce, aby mu Kleopatra dala lahvičku s medicínou. Venku je bouřka a vůz se převrátí a Kleopatra začne utíkat do lesa, zatímco Herkules chce zabít trenérku tuleňů Venus za to, že o celém spiknutí věděla. Proso se jej pokusí zastavit, a málem jej to stojí život, naštěstí jsou tu ostatní zrůdy, které jej zachrání. Poraněný Hercules také utíká pryč do deště. Zrůdy Kleopatru zajmou a následuje střih. Poté ji vidíme zavřenou v kleci jako groteskní, kvílející kachnu. Nakonec ještě vidíme Hanse žijícího ve velké vile s ostatními zrůdami. Hans lituje toho, co se stalo Kleopatře, že prý chtěl pouze tu lahvičku s jedem. Nicméně Frieda jej pořád miluje, takže je to vlastně šťastný konec. Celkem dost bizarní film, dneska sice překonaný, ale ve své době musel vzbudit velké vášně. (27.01.2023)

Režisér Tod Browning natočil v roku 1932 rozporuplný film, ktorý ani po mnohých desaťročiach od svojho uvedenia neprestáva vzbudzovať u divákov najrôznejšie reakcie. Hlavnými protagonistami v úlohách cirkusových "oblúd" sú totiž v Browningovom filme skutočne telesne a duševne postihnutí ľudia. Práve okolo nich a ich znevýhodnení, ktoré dostali do vienka, sa točí aj premisa celého príbehu. Tá je vo svojej podstate veľmi jednoduchá, pričom poukazuje na bežné nepekné ľudské vlastnosti, akými sú faloš, klamstvo a pretvárka, ako aj na spolužitie zdravých a postihnutých cirkusových umelcov. Najvýraznejšou stránkou Browningovho filmu sú bezpochyby - napriek tomu, že sa to niekomu nemusí páčiť - herci. Zobrazovanie ich postihnutí síce môže pôsobiť do istej miery exploitačne, ale zároveň ich na filmovom plátne robí jedinečnými a nanajvýš svojskými. A práve vďaka tomu dokáže snímka zaujať. Pozoruhodná je tiež skutočnosť, že dielo sa v podstate snaží postihnutých protagonistov ukázať ako seberovných so zdravými ľuďmi. Snaží sa ich čo možno najviac poľudštiť v očiach tých, ktorí ich pre postihnutie ako ľudí nevnímajú. Takáto optika totiž bola, bohužiaľ, živená aj práve skrz existenciu oných "obludárií" pri kočovných cirkusoch. Freaks preto možno vnímať ako film, ktorý nezobrazuje obludy, ale ľudí. Ľudí odlišných, ale napriek tomu ľudí. Vďaka svojej myšlienke je dokonca stále nanajvýš aktuálny. Príbeh Browningovej snímky pôsobí istým spôsobom až rozprávkovým dojmom, keďže dobro - aj keď to tak na prvý pohľad nemusí vyzerať - v konečnom dôsledku víťazí nad zlom. (01.06.2023)

Působivý příběh, který je svým způsobem vyprávění nadčasový. Schéma pro příběh úplně odpovídá i dnešním standartům; plus přidejte originální zápletku, skvělé herce a atmosféru, která by se dala krájet. Úžasný zážitek. (06.10.2009)

Vidieť to v dobe vzniku, možno by som si v závere od strachu aj cvrkla. Takto po rokoch je to síce ešte stále zaujímavý počin, ale emócie zo mňa nevyžmýkal. Takmer hodinu som sa pozerala na "obyčajný" život cirkusových atrakcií, aby som sa dozvedela to, čo je dávno známe- áno aj oni sú len ľudia. Záverečná pomsta vyvrheľov spoločnosti na tých, ktorí sú považovaní za normálnych bola očakávaná a na môj vkus skratkovitá- chýbala nielen hrôza, ale aj obyčajné napätie. Ale ako vravím, na rok 1932 klobúk dole. (24.09.2014)

Výborné, parádní, prostě úchvatné. (27.10.2014)

Na tenhle film jsem byla před lety upozorněná kamarádkou, která mi o něm s nadšením povídala. A mně nezbylo nic jiného než si ten film sehnat. A jsem ráda, že jsem tak udělala, protože takovýhle film se jen tak nevidí. Navíc jsem moc ráda, že vznikl před lety, protože v dnešní době digitálních triků apod. si nedovedu představit jako by výsledek vypadal. Navíc si zde oblíbíte spoustu charakterů! Za mě to byla okouzlující liliputka! (20.06.2015)

"We accept her, we accept her, one of us !" Mé první setkání s tímto filmem proběhlo díky "Snílkům" Bernarda Bertolucciho. Právě záběry ze svatby jsou tam umně vložené a já hned zatoužil tento snímek vidět. Podařilo se o něco později díky ČT. Je to skutečně dost morbidní podívaná a ten závěr, kdy v dešti a bahně lezou torza lidských těl s cílem vraždit, ten je prostě geniální. Jak moc bych si přál tento film vidět v plné verzi a bez vynuceného šťastného konce ! Ze Cinemy, číslo 03/2005, vybírám : "Tod Browning do svého bestiáře vybral z několika stovek uchazečů z celých Spojených států zhruba dvacítku, jež v úhrnu vytvořila svého druhu "the best of" dobové nabídky. V roce 1931 se podobné anomálie sice už nevystavovaly v klecích, byly ale stále poměrně oblíbenou součástí kabaretů, přičemž mnozí z protagonistů měli statut skutečné hvězdy. Browningův celebritami nabitý casting ale způsobil ve studiu pozdvižení. Zaměstnanci dokonce sepsali petici požadující, aby noví "kolegové" neměli přístup do kantýny..." (10.01.2019)

co dodat, perfektí sbírka defektů s napínavým vyvrcholením :) Dnes již legendární klasika. (12.03.2019)

Třetí film z výzvy od uživatele pornogrind. Výbornej černej humor, fakt jsem se bavil. Ta ženská.. To byla kurva :D. Dobrý je ze tenhle film nese i nějaký poselství. A konec byl skvělej. (07.06.2020)

Možná to bylo tím, že se mi chtělo tak hrozně spát a měl jsem co dělat, abych neusnul, ale převážně mě Zrůdy asi moc neoslovily jako takové. Chvílemi jsem měl podobně nepříjemné pocity jako třeba u Lynchovy Mazací hlavy a někdy jsem zase vůbec nevěděl, jestli film vnímám tou správnou cestou či nikoliv. Vím, o co režisérovi Browningovi šlo, a bylo mi těch ubohých lidí dost líto, ale zároveň v tom prostě nespatřuji nějaké větší umění, které by mě nějakým způsobem oslovilo. Rozhodně zajímavý film, kterou ve své době musel zvednout tlak mnoha divákům. (28.06.2020)

Vztah normálních lidí a zrůd pod režijní taktovkou Toda Browninga. Naprosto excelentní zobrazení toho že skutečná zrůdnost se skrývá pod maskou lidí kteří jsou jakoby normální a kteří psychicky terorizují a opovrhují znetvořenými jedinci kteří ale ve skutečnosti nejsou zrůdy, jen chudáci kterým příroda nepřála. Šokující v době uvedení. I já jsem se často přistihl s otevřenou pusou a jen jsem hleděl na to jak si dokáže příroda "ulítnout". Nejvíc šokující je na tom to že tyto "zrůdy" jsou naprosto skutečné, žádní herci. (06.10.2006)

Nadšeně tleskám hororu stříbrného plátna. Bavila jsem se naprosto velkolepě. Pravda doba byla jiná a na počátky filmu opravdu bylo strašidelné to, co nám dnes již nepřijde. Ale naprosto jsem si Zrůdy užila. Kam se na to hrabou ty dnešní masakry. Zkrátka slast pro filmové oko. (22.04.2008)

Čekal jsem něco jiného, ale i přes to jsem velice spokojen. :) Aneb, že slovem zrůdy nejsou v tomto snímku myšleny postavy s tělesným postižením... Když nad tím tak „důmám“, vážně by mě zajímalo, jak se kdysi tvářili diváci v kině. (08.12.2008)

Zajímavý kinematografický kousek ukazujíc přírodou znetvořené lidi. vedle toho mladou, krásnou ambiciózní slečnu a siláka Herkula. Otázkou zůstává kdo je tady vlastně slizká zrůda. (28.12.2008)

Filmársky veľmi kvalitné dielko. Rozhodne nejde o horror, skôr o baladický príbeh z cirkusového prostredia za účasti skutočných "oblúd". Nelichotivý titul filmu samozrejme odkazuje k všeobecnému pomenovaniu, pod akým sa títo človiečikovia prezentovali počas púťových atrakcií. Predstavuje nám ich pri každodenných úkonoch a oboznamuje nás s ich starosťami. Zaujímavé sú scény so siamskými dvojčatami. Máme tu koktavého chlapíka, ktorý sa usiluje o jednu polovičku, zatiaľ čo nedokáže nájsť spoločnú reč s tou druhou, ktorá sa má stať jeho švagrinou. Vždy keď si večer vypije, musí s ňou preležať v posteli kvôli nežiadúcim účinkom alkoholu aj jeho nastavajúca. Príbeh je jednoduchý, rýchlo odsýpa a aj keď možno nejde o film krásny na pohľad, je z neho cítiť humánnosť a predstavuje istú sondu do života handicapovaných ľudí, ktorých zobrazuje v celej ich plnosti a nielen ako hračky prírody. (05.10.2014)

Může být děsivý film starý téměř sto let? S klidem. Asi nikdo by se to neodvážil označit za horor v dnešním slova smyslu, sugestivnosti to na výsledku ale nikterak neubírá. Příběh je jednoduchoučký, ale na vykreslení toho, co je třeba, bohatě postačí. Ten film vlastně v ničem nezestárl, už jen díky tomu, že se použily skutečné "zrůdy" a svým poselstvím je pořád stejně nadčasový a aktuální. Jediné, co zamrzí, že je tak krátký. Strávit s těmito obludnými cirkusáky ještě o půl hodiny déle a vzniklo by dílko, co se vám zažere pod kůži jako málo co. Ale i tak to tam je. (08.05.2016)

Netuším, co mne na tom zaujalo. Když jsem to viděl před lety jako horor, tak jsem to odsoudil a kdybych hodnotil oficiálně, nedostalo by to ani bod. Ovšem nyní, po letech, tomu musím něco přiznat. Už jsem věděl že nejde o horor, takže možná i to dost hodnocení pomohlo. Celkově jde o naprosto banální příběhy s jedním hlavním motivem, který tu již byl mnohokrát. Nebýt zrůdy hlavními protagonisty, vypadalo by to celé naprosto jinak. Takže mé body jsou dány jim, jako nehercům. Příběh nedostává nic, zdůvodnění je výše. Kupodivu jsem se nenudil, což překvapilo i mne, ale body dát musím. Takže to nakonec suma sumárum to tu šedesátku dalo. Ovšem ten konec dvacítku ubral. Ale přesto, nu, překvapil jsem sám sebe. (05.12.2019)

Bizarnosť, podaná komickou i smutnou formou, aby priblížila skupinu ,,odlišných,, ľudí ako citu schopné a emocionálne založené bytosti, s odľahčeným vykrištalizovaním príbehu ale s veľkou váhou. (19.10.2020)