Kabinet doktora Caligariho

Dílo, které zahájilo vlnou zvanou Německý expresionismus. Společně s později dodanou hudbou tvoří husí kůži nahánějící horor. Pokud se umíte na filmy takového ražení dívat, tak Kabinet doktora Kaligariho vás uchvátí. Geniální kulisy, které předčí všechny možné exteriéry společně s ranným filmovým herectvím, (založeným hlavně na kulení očí ), je mrazivá kombinace. Úžasná je například sekvence, kdy jde Caesar uloupit vyvolenou dívku. A o konci lze říct jen to, že tak rafinovanou pointu, jsem od filmového stařečka opravdu ale opravdu nečekal. (18.12.2006)

Četl jsem na tento film mnoho příznivé chvály a od mnoha lidí jsem se dozvídal, že je pro ně tento film vůbec nejhodnotnější z celé němé éry. Opravdu je tento snímek vyjímečný. Jeho výtvarné zpracování nejspíš ve své době nenajde žádnou konkurenci. Nevídané expresionistické kulisy vytvářejí vskutku vyjímečnou fantaskní atmosféru, která je téměř nenapodobitelná. Avšak zdá se mi, že po stránce dějové je film chabý a častokrát až příliš nudný. I přesto však vězte, že film stojí za zhlédnutí a určitě vám poskytne neopakovatelný zážitek :) 8/10 (27.06.2007)

Caligari měl být původně ještě víc odtržen od reality, díky zásahu původně plánovaného režiséra Fritze Langa, má alespoň ucelený syžet. Zůstala však záměrně nerealistická výtvarná stránka reprezentovaná nezvykle zakřivenými budovami (které mají vypadat jako kulisy), vysokými židlemi úředníků, silným nalíčením herců a kolorováním každého záběru. Film je rozdělen do šesti krátkých aktů vyprávějících o šíleném doktorovi, jeho zhypnotizované médium a tajemných vraždách. Je to tedy laciný horor či důmyslná metafora? Poslední minuty naznačují, že spíše to druhé, ale nebyly přidány právě za tímto účelem? Ať je to jakkoliv, obdiv tak jako tak sklidí hlavně to viděné, nikoliv to tušené. Právě obraz vdechuje tomuto dílu jeho pokřivenou duši. 85% (04.11.2006)

Kabinet doktora Caligariho, který vznikal jako nízkorozpočtová alternativa k populárnějším žánrům německé kinematografie, dosáhl mimořádného domácího i mezinárodního úspěchu a stal se jedním z nejvlivnějších děl v dějinách kinematografie. ___ Úspěch i vliv Caligariho byl jistě překvapivý, leč nikoli nahodilý. Jakkoli se totiž výpovědi o zrodu expresionistické povahy snímku liší, producenti Rudolf Meinert a Erich Pommer komerční příslib propojení mordýřského námětu a výtvarné stylizace zjevně velmi rychle identifikovali a plně jej podpořili. ___ Původní scénář Hanse Janowitze a Carla Mayera nabízel především společenskou metaforu, v níž si lze namísto vraždícího náměsíčníka v moci šíleného lékaře dosadit obyčejného člověka v moci vládnoucí garnitury. Zneklidňující kriminální příběh o dvou studentech, jedné dívce, děsivém náměsíčníkovi a šíleném doktorovi nicméně sám o sobě nepředstavoval výraznější odchylku od tradic evropského krimifilmu desátých let. ___ Svého významu Kabinet doktora Caligariho vskutku dosáhl až svým produkčním uchopením, které z výborného scénáře udělalo ještě pozoruhodnější dílo. Jeho společenská rovina byla přitom v tomto procesu oslabena dějovým zarámováním do dalšího příběhu, ale zároveň ji paradoxně posílil právě důraz na expresionistickou estetiku, jenž v samotném příběhu přítomen není. ___ Zjevením byla zaprvé scénografie Hermanna Warma, Waltera Reimanna a Waltera Röhriga, kteří vytvořili labyrintové dekorace plné pokřivených prostředí s namalovanými stíny, deformovanými objekty a množstvím ornamentů. Zadruhé šlo o režijní řešení Roberta Wieneho, který tento prostor propojil s inscenováním herců a jejich interpretací postav skrze vytřeštěné pohledy, trhavá gesta, taneční pohyb a rozmanitý přístup k expresivitě. ___ Rozvinutím expresionistických postupů Kabinet doktora Caligariho možná nepředstavuje nejradikálnější filmový projekt tohoto hnutí (jímž byl snímek Od jitra do půlnoci), nicméně v propojení všech zmíněných složek do jednoho tvaru nabídl vizi kinematografie na průsečíku uměleckých forem, která neztratila nic ze své nespoutanosti a nesmlouvavosti. [Připraveno pro LFŠ 2021] (22.04.2002)

Kabinet doktora Caligariho som videl pred pol storočím a bol som oprávnene zvedavý, ako na mňa zapôsobí v súčasnosti. Ako obvykle, stálo ho to hviezdičku. Naďalej ho považujem za významný príspevok do histórie filmu, aj teraz som obdivoval jeho výtvarné riešenie a posun z kategórie mimoriadnych filmov medzi nadpriemerné lepšie vyjadruje môj vzťah k hodnotám, ktoré pretrvali. (06.11.2016)