Kabinet doktora Caligariho

Mohl bych sice přivřít oči nad tím, že jde o skoro sto let starý film. Na druhou stranu i u tak starých filmů bych si měl říci "jak tohle v té době dokázaly?". V kabinetu doktora Caligariho ale žádný takový moment nenacházím a můžu se pouze usmívat nad hereckými výkony, které sestávají v mnohých případech z vykulených pohledů do dáli, zřejmě ve snaze býti dramatický. Nemluvě o velmi průstřelné zápletce a velmi nudném průběhu, kde se každá minuta zdá jako minut deset. (02.10.2013)

V době vzniku filmu se psal rok 1920, což je svým způsobem úžasné. Bohužel, film samotný už mi úžasný nepřišel. Nejvíce se mi nelíbila hudba, která nenavodila ani hororovou atmosféru a ani nebyla dobrá. Z počátků kinematografie toho moc nakoukaného nemám, tudíž mám možnost srovnání hlavně s díly Ch. Chaplina, která měla hudbu vždy úžasnou. Zahraný je film vzhledem k motivu dobře. Disponuje pěknými kostýmy, a dokonce má smysluplný příběh, který je samozřejmě super jednoduchý, což se ovšem u hororů očekává, ačkoli toto horor samozřejmě není. Jeden frajer(Dr. Caligari) si ochočí náměsíčníka, který pro frajerovo potěšení občas někoho zabije. Lidem se to samozřejmě nelíbí, tak po vrahovi pátrají. A poté šup se všemi do kazajky a blázince. Pro fanoušky hororů je film povinností, neb se jedná o jeden z prvních náznaků tohoto žánru. Pro uživatele, kteří se na filmy dívají primárně pro zábavu je zase povinností film obloukem minout. Pro nás ostatní jsou to 2* či 3*, přičemž rozhoduje momentální rozpoložení. Z mé strany to tedy budou hvězdičky pouze 2. (11.08.2012)

Svým technickým pojetím a pohledem na tehdejší svět se už v době uvedení jednalo o originální film. Neuvěřitelné ovšem teprve je, že i po bezmála 90 letech nevzniklo žádné dílo, které by se kvalitám expresionického Caligariho byť jen vyrovnalo, natož aby je předčilo. Depresivní, bizarní a po tolika letech i opravdu děsivý (pátý akt by mohl prakticky definovat filmový strach) zážitek, od kterého by si napětí scén mohl vypůjčovat každý druhý hororový tvůrce. (20.11.2009)

Praotec všech filmových zvratů, vizuálně jeden z nejoriginálnějších snímků vůbec, základní kámen filmového horroru a nejlepší německý počin všech dob. Nemyslíte, že by to na pět hvězd mohlo s přehledem stačit i navzdory poněkud pozvolnějšímu rozjezdu, aniž by se muselo jakkoli přihlížet k tomu, že jde o jednu z nejzásadnějších světových klasik? PS: Viděl jsem zde avizovanou delší verzi, ale určitě si minimálně pro porovnání seženu i tu ani ne hodinovou. (16.03.2008)

Bezpochyby jeden ze základů kinematografie a to nejen horroru jako žánru, originální a neskutečně působivý i po více než devadesáti letech. S charaktery stejně deformovanými a bizarními jako kulisy v nichž se pohybují, s pointou razantní a nečekanou způsobem na němž Shyamalan o osmdesát let později vystavěl svou kariéru, s vynikajícím Conradem Veidtem v dodnes neodolatelně děsivé kreaci Cesara. Bylo úžasné vidět film kdysi dávno ve stylovém Ponrepu na Letné a bylo fajn připomeout si ho z DVD. (29.03.2011)