Tím tvrdší je pád

Westernů s Afroameričany moc není. Většina pochopitelně ihned v hlavě zaznamená Nespoutaného Djanga Quentina Tarantina, kromě Jamieho Foxxe v titulní roli a Samuela L. Jacksona bylo ovšem tehdy obsazení složeno primárně z bílých herců. Nejnovější western Tím tvrdší je pád, který slouží jako celovečerní debut Jeymese Samuela (bratra Seala) je ovšem film, jehož obsazení je složené především z afroamerických herců. Tím tvrdší je pád by šlo vlastně technicky označit za blaxploitation film a to i přesto, že ho k tomuhle subžánru vlastně úplně přiřadit nejde. Důležité je ovšem zmínit též fakt, že postavy jako Nat Love, Rufus Buck či Stagecoach Mary skutečně žili, přesto je Čím tvrdší je pád založen na fiktivním příběhu. Stojí ovšem tento neobvyklý western za vidění?Tím tvrdší je pád je bohužel ten případ filmu, kde úvodní sekvence nastaví laťku až příliš vysoko a nic následujícího se jí již plně nedokáže vyrovnat. Od začátku je poznat, že má Samuel dost výrazných nápadů a může se především spolehnout na solidní obsazení, kdy Jonathan Majors potvrzuje svůj talent vycházející hvězdy, Idris Elba opět nezklame, Zazie Beetz se představí v další výrazné roli a ani Regina King, Lakeith Stanfield či Delroy Lindo rozhodně nezklamou.Dobová výprava je solidní, samotným vizuálem ovšem Tím tvrdší je pád vlastně nezaujme. Mnohem zajímavější je si postupně všímat toho, že tohle skutečně není úplně klasický western a ne jenom tím, že je hlavní obsazení složené v rámci žánru neobvykle z Afroameričanů. James, který je jinak textařem a hudebním producentem si sám obstaral soundtrack, který využívá několik hudebních stylů naráz a jde o poměrně zajímavě využitou hudbu.Celé to má téměř 140 minut a je to prostě příliš. Scénář, který James napsal společně s Boaz Yakinem v podstatě sází na jednoduchou zápletku, která se točí okolo pomsty a celé se to chvílemi skutečně vleče. Když se zrovna střílí, film solidně utíká. Jinak ovšem tak trochu stojí na místě, dialogy dvakrát silné nejsou a nepomáhají rozvíjet charaktery či jejich duševní rozpoložení. Těch postav je v součtu vlastně dost a o málokteré z nich se divák něco pořádně dozví a i díky tomu mu může být vlastně jedno, kam se celý příběh vydá a kdo případně zúčtování s Rufusem Buckem přežije či naopak.Jakmile dochází k dramatickým situacím, které by asi měli být dojemné, s divákem to vlastně má malou šanci něco udělat. Akce je nadále solidní a kamera Mihaie Malaimarea Jr. je při ní hravá, jakmile ovšem během finále dojde k jednomu zásadnímu dějovému odhalení, je zcela poznat, že by mělo jít o gamechangera, který zcela změní pohled na celý film. Jenomže se to tak úplně nestane a celé je to pořád emocionálně prázdné.Při pomýšlení nad tím, co chtěl vlastně básník filmem říci je vlastně těžké pořádně najít otázku. V průběhu se totiž ukáže, že film by nechtěl být jen klasickým westernem o pomstě, ale skutečně možná být i něčím víc a skrývat v sobě nějaké poselství. K tomu ovšem v Tím tvrdší je pád chybí ty emoce a veškerý ten očividný styl a šikovné obsazení nezachrání fakt, že jsou ty ambice od začátku tak trochu potopené.Pořád to má alespoň styl a to netradiční pojetí westernu je rozhodně sympatické. Jinak je to ovšem pořád film, který chtěl být očividně něčím víc. Je to řemeslně slušná práce, které podkopává nohy scénář a fakt, že to je pořád jen velmi slušná stylová podívaná. Srovnávání s Nespoutaným Djangem jsou ovšem z mnoha důvodů zcela mimo...... (05.11.2021) (méně) (více)

I černí chtějí svůj western. Mají rádi to kovbojský oblečení, bouchačky, mega cool pózy a drsný hlášky a pohledy. Dějiny a realita jim však ubrala být v některých filmových žánrech, sportech a profesích tolerováni, zastoupeni či prostě jen nevhodní. Co se týče filmu jsou černí díky své mluvě, humoru a v poslední době i názorům vhodní spíše pro své specifické subžánry - černá komedie, gangsteři, filmy o boxu/basketbalu/bobování nebo sociální dramata. V dřívějších dobách černí herci hráli jen sluhy, otroky, řidiče nebo trumpetisty. Není divu, že sem tam se černí pokusí proniknout do rolí, kde je divák úplně nepřivítá. Proč? Protože divák, který chce vidět western, tak nebude chtít vidět  černochy za pistolníky. Historie má pár důkazů o černých kovbojích, co měli zbraň, takže ano černoch může být pistolník. Světem filmu se mihnulo pár westernů, kde je zásadnější postava černoch. Tím velmi povedeným je Posse od Maria Van Peeblese z roku 1993, který je takovou nesmělou moderní poctou Sergio Leonemu. A to je to, co černošské tvůrce baví - dát trochu té negerské drzosti a klipového stylu do žánru, který je pro většinu posvátný, neposkvrněný, bílý. O westernu se říká, že je to v součastnosti defacto mrtvý žánr. Snaha o modernější remake slavných majstrštyků je na vylámání si zubů a tak tvůrci vymýšlejí jak to dnes pojmout, aby diváka trochu překvapili v okoukaných škatulkách. Proto se vymění akční hrdina za hrdinku, hororového Hellraisera se už nikdo nebojí, bledá černovlasá holčička však může natropit mnohem více zleknutí. The Harder They Fall je tak unikátní v tom, že je černošský western, ale s klasickými a řekněme správnými westernovými pravidly, které očekáváme. I když stylizace se neobešla bez blackmen gangsta prvků - zlaté (mosazné) revolvery, hudba a prostě ta mluva. Film si odškrtnul stejně jako Black Panther (2018) většinu požadavků a kvót od hollywoodských odborů na 3 roky dopředu. Tento western není špatný a zrecenzuji ho jako by to byl standardní western. Mám jen pár (osobních) problémů: stejně jako v asijských filmech bojuji s rozpoznáváním obličejů. I když se tvůrci snaží pro diváka mého typu označit hlavního hrdinu vyříznutím kříže na čelo, stále se těžko orientuji pokud mají ke všemu všichni klobouky. Zbývá tedy rozpoznání dle šířky nosů. Bohužel děj je opravdu o ničem a už vůbec nelze k žádné postavě získat sympatie, postavy jsou mdlé, namachrované a charisma alespoň na levelu Idrise Elby jim chybí. Chválím finální rozuzlení zápletky a tam jedině se po westernovsku lze dojmout. Přestřelky jsem čekal více videoklipové od černošského týmu. Přiznám se, že proto jsem se i těšil na takový moderní akční western, kterým mohl být, kdyby produkce prostě ubrala z těch moderních kvót. Co je ovšem na tomhle filmu geniální, tak je hudba! Má-li mít nigga western nějaký hudební doprovod, tak je to tenhle božský soundtrack. A pokud máte možnost uslyšet film v Dolby Rozprostřeném zvuku s poctivým subwooferem, tak vás čeká nekompromisní střelecký zážitek v obyváku. (06.11.2021) (méně) (více)