Eso v rukávu

„Setkala jsem se v životě se spoustou natvrdo uvařených vajec,“ skládá dívka „poklonu“ neúspěšnému novináři, který se v nezajímavých okresních novinách „chystá odpálit svůj homerun!“ A žurnalistika je znovu na pranýři, protože „špatné zprávy se prodávají líp. A protože dobré zprávy nejsou žádné zprávy.“ Média tu vystupují jako docela modelový záporák. Vykalkulovaná, chladnokrevná, účelová. Lačně šmejdí v našich životech. Ale co bychom bez nich dělali? Když náš odmítaný hrdina náhodou objeví ve skalním indiánském sídlišti zasypaného člověka, ucítí lákavé titulky a příležitost vrátit se do velké žurnalistiky. Záchrannou akci zpropaguje takovým způsobem, že mu konkurenční noviny budou zobat z ruky. Cizí neštěstí holt táhne. Novinářské etice dává legendární Billy Wilder slušný direkt, dnes brzy stoletý Kirk Douglas je tady navíc bezchybný. (07.05.2016)

Je to veľmi chladné, cynické a zákerné, až príliš sa mi zdá. Ľudia svet berú často ako šou bez empatie, aj keď často tvrdia iné, sú to skôr ich vlastné mindráky, ktoré si na tom mnohí riešia, napríklad Ukrajina a konflikt tam, tak to by som ako človek, čo sa okolo žurnalistiky pohybuje, vedel rozprávať. Ten záver sa mi tam takýto nehodil, ani príbeh tej ženy podľa mňa nie je dotiahnutý, tiež dej mohol byť pestrejší, najmä ja mám v hlave veľa motívov, ktoré by som tam vedel doplniť, kvôli praxi, ktorú akoby mám z toho prostredia, no aj tak to zostane neobyčajným dielom, ktorého mnohé body sú aj po vyše 60 a viac rokoch aktuálne. (07.03.2015)

Eso v rukávu výstižně ilustruje cynismus moderního žurnalismu (nejen „novinařiny“, ale žurnalismu jako epochy svého druhu), před jehož zárodky varoval již Henry David Thoreau nebo Walter Benjamin. První z nich spojil všeobecnou posedlost po novinkách s otupěním a lhostejností vůči přírodě, bližnímu i vlastní duchovní podstatě, druhý doložil rozmachem novinové informace (a jejím vytlačením tradičního vyprávění) postupující mezilidský rozkol, neschopnost sdělovat si zkušenosti a sdílet své životy. Wilder – zhruba patnáct let po Benjaminovi – nahlíží tuto vzrůstající mánii jako spleť zvrácených potřeb – zištnosti, senzacechtivosti, lačnosti po hrůze… – v níž se role snadno mění. Co však víc – režisér uvádí diváka na podobnou neúčastnou stoličku, jaké obsazují davy pozorovatelů a novinářů slétnuvších se kolem ústředního aktéra uvězněného ve štole, a nechává jej zakoušet podobné – a dík dokonalému psychologickému vhledu a mnohohlavému davu ohrožených (sebou samými) – ještě intenzivnější napětí, podobně bezbolestné a zvědavé, které právě kalí vzduch v Albuquerque. Jakoby mimoděčně jej tak vyzývá po pojmenování vlastní role v tomto novém „divadelním“ světě, a tím začíná nové, delší a hlubší drama. Fikce nefikce. (29.06.2016)

"Dobrá zpráva – špatná zpráva." Překvapuje mě, že i poválečný Hollywood měl „svého“ spoločensko-kriticky zaměřeného režiséra a to ještě v osobnosti proslavené později řadou kultovních komedií. A stejně jako jeho evropští kolegové Helge nebo Cayatte, i Billy Wilder po natočení filmu tohoto ražení čelil velmi negativnímu přijetí, dočasně obtížnější tvůrčí situaci a na skutečné docenění si tak jeho Eso v rukávu muselo počkat hodně dlouho. Wilder tady již podruhé udeřil hřebík po hlavičce a tentokrát ještě silněji! Zatímco v cinefilně zaměřeném Sunsetu Boulevard (1950) z prostředí Hollywoodu se kritická linka dotýkala přeci jen hodně specifického prostředí, tentokrát skrze rozporuplnou postavu novináře míří v tomto směru s daleko větším přesahem. Námět filmu nejen zůstává nadčasový, ba co víc, on si svůj silný společenský přesah teprve s léty rozvoje bulvárních médií pořádně vydobyl a zpracování působí i po 70ti letech atraktivně. Příběh má spád a nechává vydechnout jen v dobře promyšlené míře (zaujal mě kontrast temného dění uvnitř a rozezpívané veselé tribuny zvenčí...). Kirk Douglas se famózně chopil postavy novináře, který neváhá dát přednost pomýšlení na svou kariéru a vytvoření mediální senzací před morálně se nabízejícím řešením problému, a na působivosti dodává noirová stylizace scén ze zasypané podzemní chodby. Velká spokojenost a zážitek! 95% (05.02.2021)

Po Hollywoodu si Billy Wilder vzal na spacir media a zurnalisty a opet vznikl film ve velkem stylu! Kirk Douglas vyborne a naprosto verohodne zahral sebevedomeho nicemu, kteremu jde o vlastni uspech. Je zajimave sledovat jeho promenu. Eso v rukavu je velmi nadcasovy snimek, ktery ukazuje umele vytvorene silenstvi, ktere media mohou zapocit. Dalsi z pokladu Billyho Wildera. (25.09.2011)