Za zvuků hudby

Limonádově sladký muzikál, který ale ani po letech neztrácí své prosté kouzlo a optimistická nálada z něj přímo čiší. Proč je vlastně to kouzlo tak prosté? Inu, kolik jiných žánrových děl podává výhradně statická taneční čísla, s obtížemi zapamatovatelné melodie a sentimentální humor, a přitom donutí diváka, aby z něj dvě a půl hodiny nespustil oči? Není to bůhvíjaká filmařina, ale je to filmařina nesmírně poctivá, vizuálně odzbrojující a podpořená dvojicí báječných herců, k jejichž postavám během projekce pevně přilneme a v "temném" závěru jim budeme ze všech sil držet palce. Námět si možná říkal o to, aby scénář tolik nepřekypoval pohodou a jednorozměrným rodinným poselstvím, ale ruku na srdce, jinak než právě s takovým humorem a stálou hladinou optimismu by tahle legenda zkrátka nemohla tak dobře a trvale fungovat... (28.10.2016)

Nevím proč, ale dneska mě popadla neodolatelná (skutečně neodolatelná - šel jsem si film půjčit ke kamarádovi) touha nechat vlahý alpský větřík ovívat mou pleš a toulat se pustými uličkami Salzburgu za zvuků hudby. A to i přesto, že takové West Side Story - ten western - se mi tu suší už drahně let. A musím uznat, že má intuice mě zase jednou nezklamala. Ten film je úžasný, Julie Andrews je úžasná, Christopher Plummer je úžasný a ta eskadra dětských tváří rovněž. Že je to naivní? Nepochybně. Cukrkandlové, až se vám z toho zkazí zuby? Na to vemte jed! Dětinské? Možná. A že vás to všechno pěkně štve? Pak jste ovšem na špatné adrese! 90% (21.11.2010)

(1001) Pořád jsem si říkala, že celkem dobrý, ale že kdyby tam nebyly furt ty písničky, že by mě to bavilo víc. A potom začala zpívat matka představená a už jsem brečela jak želva. Nicméně když se člověk zamyslí nad tím, jaké další filmy vznikaly v půlce šedesátých let, tak je to prostě film ve všech směrech předpotopní. (05.12.2019)

Je to kouzelný film to určitě. Neohrané, ale velice chytlavé písně a tuna optimismu. A taky je to kýč jak bič. Ale přesto se mi to moc líbilo, i když ne tak jako třeba My Fair Lady. V paměti mi utkvěla hlavně scéna Lízy a pošťáka za deště v altánu. Trochu se tam tloukla love story s nacismem, který tam byl původně jenom jako mimochodem, ale když tak nad tím uvažuju, tak ono to tak asi opravdu bylo. Lidé si žili svůj všední život a do toho jim vpadlo zlo. Mám pocit, že dřív pokud byl film hodně dlouhý, tak proto, že režisér vyprávěl nějaký příběh a chtěl na to mít dost času, aby si to divák užil. Dnes jsou neúnosně dlouhé skoro všechny filmy ,ale působí to, jako že režisér natočil spoustu materiálu a je mu líto ho vyhodit. (01.02.2011)

Som tak okúzlená, až neviem čo napísať. Sú filmy, pri ktorých máte také očakávania, že sa určite sklamete. The Sound of Music k nim našťastie nepatrí. Je to totiž NÁDHERNÝ film. Zo začiatku sa tvári ako ďalší bezstarostný muzikál, a aj keď je to už ku koncu pekná dráma, stále je to neuveriteľne pozitívny film. A ja vlastne ani neviem, čo vychváliť skôr. Hudbu, prírodnu scenériu, príbeh, Christophera Plummera alebo Julie Andrews? Ak ste tento muzikál nevideli, napravte to a nechajte sa okúzliť aj vy.... (06.12.2008)