Jak ukrást Venuši

Jeden z těch filmů, kterým člověk ani po x-té neodolá. Úsměvná a pohodová v každé minutě, zábavná v každém motivu, ať už jde o nápaditou loupež, rodinné vztahy nebo jednu z nejúžasnějších dvojic, které se kdy ve filmu pustily do nejaké té originálně nápadité loupeže. Audrey "Přece nebudu krást cizí věci." Hepburnová je úžasná a Peter O'Toole s ní zdatně drží krok. Společně pak vytvářejí nezapomenutelnou dvojku, která termínu "vztahová chemie"dává zcela nový rozměr. A dokomalým způsobem jim k tomu sekunduje Eli "Calvera" Wallach. Zkrátka klasika, kterou můžu zas a znovu. (10.10.2013)

Když máte za otce notorického podvodníka, plný dům padělaných uměleckých předmětů a narazíte v noci na zloděje, co s tím? Rozhodně není dobré toho zloděje odprásknout, co kdybyste jej potom potřebovali na loupež století? Z uvedených žánrů převládá komedie (no i když... :-), Audrey a Peter se hravě doplňují a hlášky padají lehce jako listí na hladinu vody, vlastně se ani neohlédnete a je konec, a vy byste si to klidně pustili znovu. Není tu vlastně žádný zádrhel, všechno do sebe krásně zapadá, až to působí, že natáčení musela být jedna velká pohoda s těmi dvěma, pro mě za mě 5*. (14.10.2013)

„Žijeme v hloupém, komerčním světě, bez víry a důvěry,“ pronese otec půvabné Audrey Hepburn, uznávaný sběratel, ale hlavně velký padělatel. Dcerunka se pak proto, aby experti neodhalili nepravost jedné jeho vzácné sochy, rozhodne exponát z muzea ukrást. Zápletku tvůrci sice nerozvíjí tak, jak by mohli a dostáváme se k ní navrch zdlouhavě, nicméně velmi potěší hned několik scén: třeba ta, jak se tvůrci vypořádali se scénou v přístěnku (a vlastně s většinou scén během krádeže), který představoval úzký prostor a tím pádem mačkající se Audrey s Peterem O´Toolem. Ten sice nevyzařuje takovým sex-appealem, ale pořád je velmi slušný. I Hepburn tak trochu znovu hraje postavu, u které dojde k romantickému probuzení. A laskavá a okouzlující herečka spíš víc jen přihrává a předvádí luxusní šaty. Nejsou to nějaké zásadní výtky, přesto je patrné, že William Wyler měl silnější momenty.. (30.07.2016)

Krimi komedie, u níž jsem skoro půlku filmu téměř nic výrazně komického nevnímal. Dokonce i atmosféra Paříže ze strany Američanů mi připadala trochu fádní. Pár scén jako třeba jízda policejních aut po ulici bylo až málem zdlouhavých, ale zaposlouchal jsem se do pěkně napsaných dialogů, zaujalo mne téma kolem falšování výtvarních děl a pro mne nepříliš známý Hufh Griffith coby lehce svérázný mistr padělatel (aneb takový následovník legendárního van Meegerena :-)). Loupež nejrůznějších objektů bývala častým tématem soudobé filmové zábavy, tahle loupež mne překvapila mj. rychlým způsobem, s jakým se do ní téměř bez přípravy naostro pustila nenápadná dvojka pachatelů a jak si hlavní hrdina uměl invenčně poradit se všemi nečekanými nástrahy (např. u "akce" s klíčkem, magnetem a provázkem). Mezi půvabnou Audrey Hepubern a jejím velice sympatickým partnerem Peterem O'Toolem to začlo čím dále víc jiskřit, nevadilo mi ani, že během opakované romantické lichotky jsem to nestoudné tajemství Venuše odhalil a scény z těsného skládku č. 4 v muzeu patřily určitě k těm nejvtipnějším (hlášky modrookého Petříka o obsazených luxusních hotelích, nedostatku místa pro doktora a pod. mne velice rozesmály :-)). Z několika point příběhu, které celé dění hezky završily, se mi nejvíc líbila ta s oslovením a dotazem směrem k Vincentu van Goghovi. Kdybych měl filmu něco vytknout, byla by to v první řadě poněkud nemastná-neslaná hudební složka. 75% (15.05.2020)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 7/10 Efekty 7/10/// +modrooký Peter O´Toole a půvabná Audrey Hepburn, i v dnešní době zábavné a koukatelné -snad je to jen delší než by mělo být/// Možná se dnes už nebudete smíchy válet po zemi ale přesto je to příjemná podívaná, která nestárne a nenudí. Ne všechny dřívější filmy jsou tak koukatelné. Celou dobu jsem se potutelně usmíval a čekal jak to dopadne./// Celkem 77%/// (01.05.2008)